Dlouhověkost má zřejmě po své praprababičce, která se také dožila sto dvou let. Recept na ni však nemá. "Celý život jsem jedla i pila úplně všechno a ani dnes si příliš věcí neodříkám," směje se Švecová, rozená Leberová. "Odjakživa mám nejraději sladké. Buchty či koláče a bílá káva, to bylo vždycky moje," vzpomíná.
Růžena Švecová se narodila 8. ledna 1897 na Královských Vinohradech. Vychodila pětiletou obecnou a tříletou měšťanskou školu na Malé Straně. "Pak jsem navštěvovala tříletou obchodní školu Ženského výrobního spolku českého v Resslově ulici, kterou založila Eliška Krásnohorská," bez sebemenších problémů vzpomíná Švecová, která se v roce 1912 setkala s císařem Františkem Josefem I., když jej byla spolu se svými spolužačkami povinně vítat při jeho návštěvě Prahy.
Roku 1916 nastoupila do svého prvního a zároveň jediného zaměstnání. "Celý život jsem dělala účetní v obchodě s látkami firmy Barhoň," přesně si pamatuje stařenka. S přibývajícím věkem se také více začala věnovat svému koníčku z mládí, malování. V roce 1988 měla dokonce svoji první výstavu. "Nejraději maluji květiny, vlčí máky, kopretiny nebo chrpy," říká Švecová, která své první obrazy namalovala až po sedmdesátce.
Poslední výstavu uspořádala v rotundě svatého Kříže v ulici Karoliny Světlé na Starém Městě. Bylo jí právě sto jedna let.
Paní Růžena Švecová z Prahy 6 oslavila v minulých dnech 102 let. |
Ještě v loňském roce, kdy bylo paní Švecové 101 let, mohli návštěvníci výstavy kreslených květin obdivovat její zručnost. |
O 102 letou Růženu Švecovou se stará především její zeť, Jan Kulhavý. |
Paní Růžena Švecová se svým vnukem Janem Kulhavým - fotografie z výstavy v ulici Karoliny Světlé 21 v Praze 1. |