"Jen vaření už 'bábince' nedovolím, protože občas něco připálila," dodává její zeť Jan Kulhavý. S ním nejstarší obyvatelka Prahy 6 žije v rodinném domku v Krohově ulici na Babě. Svoji dceru už dávno přežila, často za ní však jezdí její dva vnuci a dvě pravnoučata, takže osamělá se necítí. "Mám ráda společnost, když je venku teplo, jdu před dům na zahradu a alespoň pozoruji, co se po venku děje," říká oslavenkyně.
Dlouhověkost má zřejmě po své praprababičce, která se také dožila sto dvou let. Recept na ni však nemá. "Celý život jsem jedla i pila úplně všechno a ani dnes si příliš věcí neodříkám," směje se Švecová, rozená Leberová. "Odjakživa mám nejraději sladké. Buchty či koláče a bílá káva, to bylo vždycky moje," vzpomíná.
Růžena Švecová se narodila 8. ledna 1897 na Královských Vinohradech. Vychodila pětiletou obecnou a tříletou měšťanskou školu na Malé Straně. "Pak jsem navštěvovala tříletou obchodní školu Ženského výrobního spolku českého v Resslově ulici, kterou založila Eliška Krásnohorská," bez sebemenších problémů vzpomíná Švecová, která se v roce 1912 setkala s císařem Františkem Josefem I., když jej byla spolu se svými spolužačkami povinně vítat při jeho návštěvě Prahy.
Roku 1916 nastoupila do svého prvního a zároveň jediného zaměstnání. "Celý život jsem dělala účetní v obchodě s látkami firmy Barhoň," přesně si pamatuje stařenka. S přibývajícím věkem se také více začala věnovat svému koníčku z mládí, malování. V roce 1988 měla dokonce svoji první výstavu. "Nejraději maluji květiny, vlčí máky, kopretiny nebo chrpy," říká Švecová, která své první obrazy namalovala až po sedmdesátce.
Poslední výstavu uspořádala v rotundě svatého Kříže v ulici Karoliny Světlé na Starém Městě. Bylo jí právě sto jedna let.
Dlouhověkost má zřejmě po své praprababičce, která se také dožila sto dvou let. Recept na ni však nemá. "Celý život jsem jedla i pila úplně všechno a ani dnes si příliš věcí neodříkám," směje se Švecová, rozená Leberová. "Odjakživa mám nejraději sladké. Buchty či koláče a bílá káva, to bylo vždycky moje," vzpomíná.
Růžena Švecová se narodila 8. ledna 1897 na Královských Vinohradech. Vychodila pětiletou obecnou a tříletou měšťanskou školu na Malé Straně. "Pak jsem navštěvovala tříletou obchodní školu Ženského výrobního spolku českého v Resslově ulici, kterou založila Eliška Krásnohorská," bez sebemenších problémů vzpomíná Švecová, která se v roce 1912 setkala s císařem Františkem Josefem I., když jej byla spolu se svými spolužačkami povinně vítat při jeho návštěvě Prahy.
Roku 1916 nastoupila do svého prvního a zároveň jediného zaměstnání. "Celý život jsem dělala účetní v obchodě s látkami firmy Barhoň," přesně si pamatuje stařenka. S přibývajícím věkem se také více začala věnovat svému koníčku z mládí, malování. V roce 1988 měla dokonce svoji první výstavu. "Nejraději maluji květiny, vlčí máky, kopretiny nebo chrpy," říká Švecová, která své první obrazy namalovala až po sedmdesátce.
Poslední výstavu uspořádala v rotundě svatého Kříže v ulici Karoliny Světlé na Starém Městě. Bylo jí právě sto jedna let.
 Paní Růžena Švecová z Prahy 6 oslavila v minulých dnech 102 let. |
 Ještě v loňském roce, kdy bylo paní Švecové 101 let, mohli návštěvníci výstavy kreslených květin obdivovat její zručnost. |
 O 102 letou Růženu Švecovou se stará především její zeť, Jan Kulhavý. |
 Paní Růžena Švecová se svým vnukem Janem Kulhavým - fotografie z výstavy v ulici Karoliny Světlé 21 v Praze 1. |
