Tito tři muži řešili před třičtvrtě stoletím problém: je alkohol metlou, či zdrojem dlouhověkosti?
Profesor Stanislav Růžička
(zemřel nešťastnou náhodou čtyřiasedmdesátiletý roku 1946)
"Nejhorší neduhy? Tuberkulóza, pohlavní choroby, nemírný přepych a alkoholismus."
Profesor lékařské hygieny na Univerzitě Karlově Stanislav Růžička byl nezpochybnitelnou autoritou. A propagátorem eubiotiky neboli dobrožilství. Nesnášel alkohol a zhýralce. "Národ se během několika generací distancuje od harmonického lidského typu a stane se zmrzačeným degenerátem s chabou, zvadlou koží, měkkými nevyvinutými svaly, slabými a nevyvinutými kostmi, s chabým nadmutým břichem a s celým hejnem následných nemocí všemožných ústrojí," předpovídal. "Stane se degenerátem, kteréhož se příroda chystá vyhostit ze řady nadějných svých synů budoucnosti..." Strohým tónem přísného, leč spravedlivého mentora varuje před zkažeností velkoměsta a snaží se zastrašit čtenáře líčením hrůz chorob a neduhů. Z nich nejhorší jsou: tuberkulóza, pohlavní choroby, alkoholismus a nemírný přepych. "Všechny tyto nemoci a chorobné stavy jsou zabranitelny," hřímá, "je ovšem nutno opustit cestu života v městské a industriální civilizaci a vrátit se k přirozenému stavu lidské komunity v agrárním soužití malých sídlišť, kde by si rodiny v útulných zahradních domcích obstarávaly alespoň jednu čtvrtinu výživy svépomocí." Pan profesor nepřesvědčuje, natož aby se doprošoval; jeho racionální, statistikou podložená převaha přece musí stačit, aby se za ním národ jen hrnul. Zatvrzelec, který tak neučiní, stává se pak vlastním bratrem zločince, abonentem pekla, navíc s nadmutým břichem...
Otakar Zachar
(zemřel jako jedenapadesátiletý roku 1921 na srdeční infarkt)
"Pivo jest nikoli nepřítelem, nýbrž naopak přirozeným pomocníkem protialkoholického hnutí."
Do cesty podobným útokům, které spouštěl profesor Růžička a jež hrozily, že spolu s pijanstvím smetou i samotné pivo, se postavil inženýr kvasné chemie a sládek pivovaru v Kročehlavech Otakar Zachar. Popudilo jej, když profesor Růžička veřejně podpořil zavedení nové daně z piva, a zároveň vyslovil požadavek, aby byl tento tradiční nápoj postupně zcela odstraněn a zejména pro dělnictvo nahrazen výživným mlékem. Sepsal proto filipiku nazvanou Boj proti pivu. "Často se viní alkohol," píše v ní, "že je původcem zoufalých pijáků, a přece neprávem, neboť nikomu nenapadne viniti vltavskou vodu za to, že se v ní kdosi utopil, tak jako strom pro oběšence a fosfor pro otráveného staly se jenom bezděčnou příčinou zániku nešťastných samovrahů..." Proti Růžičkovým argumentům, že alkohol krátí život, vytasil sládek statistiku Britské lékařské asociace z počátku 20. století, podle níž se abstinenti dožívají průměrného věku 51 let, mírní pijáci 63 let, pravidelní konzumenti 57 let a vyložení etylici 53 let. "Po tomto ověřeném statistickém příspěvku," triumfuje Zachar, "si věru může piják s klidem oddychnout a beze strachu dáti si třeba i druhou, neboť ze svrchu uvedeného vyplývá, že kdo pivo pil, umřel, a kdo nepil - umřel dříve!" Závěrem pak připomíná takzvaný Göteborský systém, který v letech 1868-78 potlačil ve Švédsku pití kořalky pitím piva, z čehož plyne, že pivo jest nikoli nepřítelem, nýbrž naopak přirozeným pomocníkem protialkoholického hnutí.
Vilém Forster
(zemřel jako padesátiletý kvartální piják na "následky rozmařilého života v mládí")
"Alkoholismus patří mezi nebezpečné vášně stejně jako sportování."
Významný psycholog a pijan, profesor Univerzity Karlovy Vilém Forster jako by vyzýval k míru a porozumění mezi oběma významy alkoholu (metlou lidstva a zdrojem dlouhověkosti), když názorně vysvětlil, jak pití působí. Měl k tomu předpoklady: svá (s přestávkami) šestnáctiletá studia matematiky, fyziky, filozofie a psychologie na Univerzitě Karlově trávil z velké části v hospodě. Výsledkem symbiózy intelektu, dušezpytu a konzumace pak byla jeho fyzikalistická interpretace alkoholismu. Řadí ho mezi nebezpečné vášně - stejně jako například sportování. Nesnižuje však úsilí o tělesné zdraví, varuje jen před tím, aby člověk propadl samoúčelnému a bezduchému fyzickému sebetrýznění. Pokud jde o vlastní alkoholismus, přirovnává ho k mechanické pružině, jež drží na uzdě divé impulsy, které při povolení pružiny vlivem pití hrozí průtrží. Pijana líčí hrůzostrašně: "Je hrozné podívání na lidi zpité do němoty, vrávorající po ulicích, breptající nesouvislé kusy myšlének a válející se ve vlastním kalu. Ještě hroznější jsou však noční scény, v nichž opilci, šílení a zuřiví, řvou vztekem jako zvěř, týrají ženu a děti, rozbijí, co jim přijde pod ruku, svíjejí se v křečích a po celé dlouhé hodiny zmítají se v záchvatech zuřivosti, než vydají se z posledních sil a jako kusy dřeva upadají v hluboký spánek. Rozvrat rodiny, zničené existence, ztráta výkonnosti, bída hmotná jsou stíny, které pronásledují alkoholika po celý život..." Profesor Vilém Forster asi věděl, o čem píše, nejen odborně, ale i lidsky.
Podle knihy Vladimíra Boreckého Zrcadlo obzvláštního
Profesor Stanislav Růžička
(zemřel nešťastnou náhodou čtyřiasedmdesátiletý roku 1946)
"Nejhorší neduhy? Tuberkulóza, pohlavní choroby, nemírný přepych a alkoholismus."
Profesor lékařské hygieny na Univerzitě Karlově Stanislav Růžička byl nezpochybnitelnou autoritou. A propagátorem eubiotiky neboli dobrožilství. Nesnášel alkohol a zhýralce. "Národ se během několika generací distancuje od harmonického lidského typu a stane se zmrzačeným degenerátem s chabou, zvadlou koží, měkkými nevyvinutými svaly, slabými a nevyvinutými kostmi, s chabým nadmutým břichem a s celým hejnem následných nemocí všemožných ústrojí," předpovídal. "Stane se degenerátem, kteréhož se příroda chystá vyhostit ze řady nadějných svých synů budoucnosti..." Strohým tónem přísného, leč spravedlivého mentora varuje před zkažeností velkoměsta a snaží se zastrašit čtenáře líčením hrůz chorob a neduhů. Z nich nejhorší jsou: tuberkulóza, pohlavní choroby, alkoholismus a nemírný přepych. "Všechny tyto nemoci a chorobné stavy jsou zabranitelny," hřímá, "je ovšem nutno opustit cestu života v městské a industriální civilizaci a vrátit se k přirozenému stavu lidské komunity v agrárním soužití malých sídlišť, kde by si rodiny v útulných zahradních domcích obstarávaly alespoň jednu čtvrtinu výživy svépomocí." Pan profesor nepřesvědčuje, natož aby se doprošoval; jeho racionální, statistikou podložená převaha přece musí stačit, aby se za ním národ jen hrnul. Zatvrzelec, který tak neučiní, stává se pak vlastním bratrem zločince, abonentem pekla, navíc s nadmutým břichem...
Otakar Zachar
(zemřel jako jedenapadesátiletý roku 1921 na srdeční infarkt)
"Pivo jest nikoli nepřítelem, nýbrž naopak přirozeným pomocníkem protialkoholického hnutí."
Do cesty podobným útokům, které spouštěl profesor Růžička a jež hrozily, že spolu s pijanstvím smetou i samotné pivo, se postavil inženýr kvasné chemie a sládek pivovaru v Kročehlavech Otakar Zachar. Popudilo jej, když profesor Růžička veřejně podpořil zavedení nové daně z piva, a zároveň vyslovil požadavek, aby byl tento tradiční nápoj postupně zcela odstraněn a zejména pro dělnictvo nahrazen výživným mlékem. Sepsal proto filipiku nazvanou Boj proti pivu. "Často se viní alkohol," píše v ní, "že je původcem zoufalých pijáků, a přece neprávem, neboť nikomu nenapadne viniti vltavskou vodu za to, že se v ní kdosi utopil, tak jako strom pro oběšence a fosfor pro otráveného staly se jenom bezděčnou příčinou zániku nešťastných samovrahů..." Proti Růžičkovým argumentům, že alkohol krátí život, vytasil sládek statistiku Britské lékařské asociace z počátku 20. století, podle níž se abstinenti dožívají průměrného věku 51 let, mírní pijáci 63 let, pravidelní konzumenti 57 let a vyložení etylici 53 let. "Po tomto ověřeném statistickém příspěvku," triumfuje Zachar, "si věru může piják s klidem oddychnout a beze strachu dáti si třeba i druhou, neboť ze svrchu uvedeného vyplývá, že kdo pivo pil, umřel, a kdo nepil - umřel dříve!" Závěrem pak připomíná takzvaný Göteborský systém, který v letech 1868-78 potlačil ve Švédsku pití kořalky pitím piva, z čehož plyne, že pivo jest nikoli nepřítelem, nýbrž naopak přirozeným pomocníkem protialkoholického hnutí.
Vilém Forster
(zemřel jako padesátiletý kvartální piják na "následky rozmařilého života v mládí")
"Alkoholismus patří mezi nebezpečné vášně stejně jako sportování."
Významný psycholog a pijan, profesor Univerzity Karlovy Vilém Forster jako by vyzýval k míru a porozumění mezi oběma významy alkoholu (metlou lidstva a zdrojem dlouhověkosti), když názorně vysvětlil, jak pití působí. Měl k tomu předpoklady: svá (s přestávkami) šestnáctiletá studia matematiky, fyziky, filozofie a psychologie na Univerzitě Karlově trávil z velké části v hospodě. Výsledkem symbiózy intelektu, dušezpytu a konzumace pak byla jeho fyzikalistická interpretace alkoholismu. Řadí ho mezi nebezpečné vášně - stejně jako například sportování. Nesnižuje však úsilí o tělesné zdraví, varuje jen před tím, aby člověk propadl samoúčelnému a bezduchému fyzickému sebetrýznění. Pokud jde o vlastní alkoholismus, přirovnává ho k mechanické pružině, jež drží na uzdě divé impulsy, které při povolení pružiny vlivem pití hrozí průtrží. Pijana líčí hrůzostrašně: "Je hrozné podívání na lidi zpité do němoty, vrávorající po ulicích, breptající nesouvislé kusy myšlének a válející se ve vlastním kalu. Ještě hroznější jsou však noční scény, v nichž opilci, šílení a zuřiví, řvou vztekem jako zvěř, týrají ženu a děti, rozbijí, co jim přijde pod ruku, svíjejí se v křečích a po celé dlouhé hodiny zmítají se v záchvatech zuřivosti, než vydají se z posledních sil a jako kusy dřeva upadají v hluboký spánek. Rozvrat rodiny, zničené existence, ztráta výkonnosti, bída hmotná jsou stíny, které pronásledují alkoholika po celý život..." Profesor Vilém Forster asi věděl, o čem píše, nejen odborně, ale i lidsky.
Podle knihy Vladimíra Boreckého Zrcadlo obzvláštního
