Za Rakousko-Uherska byl váš rozvedený prastrýc Alfréd, který opustil pratetu Žofii a své tři děti, společenským vyvrhelem, o kterém si rodina pouze šeptala. Časy se však mění a s nimi i obecný náhled na to, co je a co není přijatelné. Anglický historik Paul Johnson obviňuje z destrukce morálky i Freudovu psychoanalýzu, která ve jménu svobody jednotlivce vypustila do světa temné síly lidské duše. Společenské zrcadlo pranýřující nezodpovědnost je však dávno rozbito na střípky. Starostlivý otec dvou dětí má dnes pro své okolí stejnou hodnotu jako třikrát rozvedený věčný chlapec, tančící životem podobně jako Don Juan světovou literaturou.
Problém jako test
"Charakteristickým rysem mužů-věčných chlapců je touha po změně a neschopnost na delší dobu pevně zakotvit ve vztahu, který má i své kritické a náročné chvíle," soudí pražský psycholog Josef Pavlát. "Chcete-li takového partnera znechutit a vyděsit, předestřete mu závažnější problém, jehož řešení vyžaduje, aby se angažoval."
I bez pádných důvodů však navazuje nové vztahy, zakládá nové rodiny a plodí nové děti. Notoričtí poutníci za štěstím mnohdy jen kopírují model, který jim poskytli jejich rodiče. V mládí je jistě zraňoval, časem jej však začali považovat za normální.
Carpe diem bez lítosti
"Když jsem onemocněla a čekala na onkologickou operaci, nosil mi muž kytice růží, za kterými málem nebyl vidět," vypráví překladatelka Hana B. "V nemocnici ale byl jen jednou. Zakrátko jsem zjistila, že žije s jinou ženou, ale ani to pro mě tehdy nebyl důvod k rozchodu. Měla jsem úplně jiné starosti. Rozvedla jsem se proto, že ho moje nemoc viditelně znechucovala."
Nejen od nemocných žen, ale i od nemocných či postižených dětí věčný chlapec utíká, jako by mu hořelo za patami. V lepších případech ponechává tíhu starostí na matce a omezí se na finanční zabezpečení rodiny. Co však rozhodně odmítá sdílet, je přetížení zvýšenou odpovědností. Nemoc prostě mnohé rodiny stmeluje, jiné však likviduje s razancí uragánu.
"S odchodem otců od rodin s postiženým dítětem se v praxi setkáváme dost často," konstatuje vedoucí lékařka pražského Jedličkova ústavu Alena Massárová. "Péče o postižené dítě totiž zásadně mění životní styl a je časově i psychicky nesmírně náročná. Známe i případy, kdy dítě opustí matka, jsou však výjimečné."
Když chybí pevný cíl
Jak se věčný chlapec pozná? Těžko. Svůj morální handicap totiž nenosí napsaný na čele. Partnera si navíc člověk vybírá tehdy, když klopýtá pod nápory zamilovanosti, a to zrovna nejsou okamžiky triumfu zdravého rozumu. Upozornit vás však může stabilita a citová úroveň jeho rodiny.
"Zpozorněte, když se dozvíte, že se o umírající babičku vašeho vyvoleného museli postarat cizí lidé či sociální pracovníci. Také jeho dosavadní životní cesta by neměla být příliš klikatá a bez logických návazností," konstatuje doktor Pavlát. "Napoví vám, zda je schopen sledovat dlouhodobé cíle - dostudovat, budovat si kariéru, šetřit na byt a nespoléhat na výhru v loterii."
Pokud už věčný chlapec zaujal místo po vašem boku, máte jisté možnosti. Může zvítězit vaše zralost a nadhled a vy objevíte i jeho dobré stránky. I tak je vám však souzeno přehlížet věčné cesty za dobrodružstvím, nerealistické plány a permanentní zamilovanost do jiných žen. Těžko s ním však budete prožívat nudu.
Jak poznáte věčného chlapce?
- pokud už není rozveden, pak před známostí s vámi vystřídal více "snoubenek"
- jeho nejčastější reakcí na problém je v lepším případě vztek, v horším pozice mrtvého brouka
- notoricky se mu nedaří dovést věci do konce
- je zosobněním nespolehlivosti: jeden den by se pro vás rozkrájel, nazítří zapomene, že existujete
