Ježíš si koně na první pohled zamiloval a oni zase jeho, což byla klika, neboť bydlel se svými čtyřnovými přáteli ve stejné stáži. Hezká Polly sledovala takřka každý den, jak Ježíš zemanovy koně hřebcuje, češe jim hřivny, okovává zuby,pískuje si přitom poutavý španělský refrén a sní o Barcelůně a ostatním milovaných lůnech, které zanechal doma v malých bílých fašounských brdlozích. "Pěknej párek parádně vydrbanejch koní, co, ty má malá Křečovko?" říkal maličké kožešinové brašničce přelétavé stužky, ze které nedokázal spustit okap od chvíle, kdy začal ve Skotsku skotačit. "'Cela jo," odpověděla vždycky slučebná s úsečným aberdeenským přízvukem. "Ty s těma koňmama trápíš víc času jak se mnou," urvala se na něj a s tím se vrátila ke svým pracovním povrchnostem, aniž si předtím zapomněla přitáhnout opasek cudnosti těsněji k dělu. Ježíš si jako dobrý katolík setřel slinu z tváře a nastavil jí druhou rub -, ale stužka už byla dávno tam tam a zanechala ho na holičích. "Jednou zajde příliš do dálky a já se na ni vykuckám," řekl Ježíš svému oblíbenému hřebelcovi. Samozřetelně že oř neodpověděl, protože, jak sami dobře víte, komoňové neumí mluvit, natož aby se bavili s nějakým špinavým uťápnutým zbabělým fašounským katolickým španělským parchantem, kterému ke všemu táhne z huby česnek. Ježíš a Křečovka si to nicvíce brzy vyzahradili a opět je skolila vzájemná láska, která neznala hraničních pásem. Jednu věc však Ježíš nechrápal: proč se jeho nákladná tak durdí, když jí říká na veřejnosti Křečovko. Jak by se ale nezdobila, když se ve skutečnosti jmenovala Patrik? "Ježíši, ty můj milej trapaslíčku, neřikej mi Křečovko, když sme mezi přátelama, jo?" řekla podlážděně. "Přece ti nebudu řikat Patriku, ty můj malej tartanovej pytlíčku," odvětil Ježíš hlasem plýtvajícím medem a pláství. Stužka na něj zavětřila svůj znak přes záplavu přirozeně kudrnatých bradavic. "Ale Křečovka přece znamená něco jako mrzák, ty můj milej malej Ježíšku. Já ale žádnej mrazák nejsem a ty to dobře víš!" "To máš docela pravdu," řekl Ježíš, "ale já si to jako cizinec neuvědomil, a vůbec, já neznám vaši kuturistiku a stejně žádnýho mrzáka nikde nevidim." Zatímco Ježíš mlel dveřním závěsem, Patrik si s oknem plným slz láskyplně klekla a pomalu se mu zakousla do kousku hýždí. Pak k němu pozvedla vraky a ohnutým hlasem zazviklala "Můžeš mi to, Ježíši, provinout?" Ježíš se na ni divně podíval, jako by byla divná, pak pomalu uchopil její pravé chodidlo a zařval: "Parisy el pino a strevaro qui bueno el franco senatro!", což v překladu přikližně znamená - "Jen v případě,že máš zelený kšandy" - a ona je naštěstí měla. Na ozim se sebrali, pochopitelně že s požehráním zemana, který jim taky dal "maličký dur", jak to podal, což bylý doplněk do jejich spodní zástrčky. Byla to zapařovací sklenice s tajnou mastí, vyrobenou geneneracemi jeho předchodců, jež měla pomoci Patrikovi zbavit se muňek, které chytla od samotného zemana McAnuse,když bděl u rakve se zesnulou manžetkou (lady McAnusovou). Vesmírně se rabovali a veselkovali za hranice svých povinností. "Jediný lezavý maličkosti, který nám eště chyběj, sou škvrňata," prohlásil Ježíš, který byl dobrý bavič. "Přesně tak, milánku," odvětila Patrik a natáhla po něm se znaleckým posudkem ruku. "Hovně štěstí vám i vašim dalekým," zařval zeman ze starého křídla. "Bůh vám žehrej, pane," řekl Ježíš a rychle zapřáhl manžetku do postroje se zručností, jakou může člověka naučit jenom prakse. "Jedeme, má krásko," zašeptal Ježíš, když odjížděl na své ženě stejnoměrným pokrokem k Východní bráně. "Nesmíme prošlehnout první dostih, drahá." "Žádný straky," zafrkala jeho novomanžetka a přešla v cval. "Žádný straky," zopakovala. Lízánky jim překazil telesaponát od paní El Pifkové (jeho matky), která podle všeho odjížděla z Barcelíny, aby viděla svého nejstrašího syna předtím, než umře smíchy, a navíc jí tamní vzruch udělá dobře, dodala. Patrik vzhlédla od své obročnice a zahihňala se. "Buď tak hovná a nedělej si šourky z mý mámy, prosím tebe. Je to polední člověk, kterej mně na světě zbil. Nehledě na to, že tvá matka taky trochu připomíná je-li to," řekl Ježíš. "A pokud bude eště naživu, až sem dorazítkuje, tak můžeme na její pačes uspořádat mejdlo, aby poznala všechny naše šeredný skotský přátele," napadlo ho. "Na druhou stránku ji vždycky můžem použít na horním poli jako strašáka," řekla Praktik patricky. A tak si zapikovali kafry, označili je nápisy "jeho a jejda" a odjeli na vyskočinu do vysoko visacího zámku jejich zaměstnavatele. "Už jsme doma, pane," řekl Ježíš scvrklé klečící postavě v tartanové kiltě,nakloněné nad pytlem ovcí. "Proč jste se zvrátili tak brzy?" zdeptal se zeman, jenž díky letům zkušeností okamžitě poznal v příchozích svůj personál. "Dostal sem špatný správky od mámy - jede sem za máma, jestli proti tomu nic nezamítáte, pane." Zeman se na monument zamyslel, pak se mu tvář rozzářila jako vřelá bradavice.
- pondělí 8. listopadu 1999
