* Když jdete po Praze, všichni vás okukují. Ti odvážnější se pořád ještě vyptávají na Anetu nebo Sámera. Jaké to je?
Příšerné. Na Národní třídě mě takhle chytil bezdomovec, který za sebou vlekl zfetovanýho psa - nebo já nevím, co s těma zvířatama dělaj - a říká: "Pane Soukup, pane Soukup!" Čtvrt hodiny mi vysvětloval, co se mělo v soutěži stát. Zíral jsem na něj, protože to byl bezdomovec se vším všudy, a pak jsem se ho jenom zeptal: "Proboha, kde se na tu televizi koukáte?" Zcela nekompromisně mě poslal k čertu: "O to se nestarejte." Ale tohle byl jeden z těch legračnějších zážitků.
* Chápu, že horší bylo zajít ráno do trafiky a vidět tam dlouhý článek o tom, že Soukup zahýbá Osvaldové.
Některé noviny by rozebíraly moje milenky, i kdybych je neměl.
* Možná ne, kdybyste nebyl tolik na očích jako porotce.
Samozřejmě, to jim nahrálo. Říkala mi Lucka Bílá: "Tak, a vidíš. Máš to. Tohle já zažívám posledních iks let."
* Jenže vy to snad hodíte za hlavu. Na rozdíl právě od Lucie, kterou dokážou takové články ještě dnes rozplakat.
Je strašný rozdíl, když čtete o někom jiném, že byl přichycen s milenkou a tak dále. Zasmějete se a v podstatě je vám to jedno. Ale když to čtete sám o sobě, tak vám přísahám, že to není příjemné. A i když s Gábinou nakonec všechno házíme za hlavu, tak nás to chvíli štve. Přičemž podotýkám, že jsme velmi volnomyšlenkářští.
Dětem tu chybí hudební idol
* Někdy před patnácti lety za vámi přišla mladá zpěvačka, sundala z krku postříbřené haraburdí a řekla: "Hele, nemáš rum?" Za čas z ní byla jednička českého popu. Měla tehdejší Lucie Bílá něco společného s vítězkou SuperStar?
Každá startovala v úplně jiných podmínkách. Lucie šla na rozdíl od Anety vzhůru klasickou cestou - zpívala po zábavách, potom načas zabředla do pokleslého popu, načež začala zpívat v Bídnících. Vydala první desku a přišel úspěch. Ona totiž rostla zároveň jako osobnost a bez toho by se nikdy tak slavnou nestala.
* Můžete být konkrétnější?
Když si srovnáte Lucii Bílou z roku 1989 a o deset let později, máte dva různé lidi. I přesto, že zpívala vždycky výborně. Ale postupně vyzrála - ze zpěvačky se stal pojem, majetek národa, opravdová superstar. Tím chci říct, že nezáleží jen na tom, jak kdo zpívá, ale i na tom, co má dalšího. Nevím, jak jinak to pojmenovat než slovem charizma. Vždyť kdo je lepší zpěvák: Martina Balogová, nebo Mick Jagger?
* Balogová?
Z technického hlediska určitě, ale Jagger k tomu dodává svou osobnost, a tak se ti dva nedají srovnávat.
* Jak si v tomhle ohledu stojí Aneta Langerová?
Z té čiší silná osobnost a k tomu umí výborně zpívat.
* Ale vidí se například v Lence Dusilové, což pro showbyznys nevěstí nic dobrého. Dusilová sice má hodně fanoušků, ale hvězdou nikdy nebyla - a nebude.
To není jenom problém Lenky Dusilové. U nás je víc mladých zajímavých zpěváků, ale superstar mezi nimi zatím není žádná. Nejmladší z těch, kterým to označení náleží, je právě Bílá, a té je osmatřicet. Což je zvláštní. Četl jsem zajímavou úvahu, podle níž už končí doba velkých hvězd, které znal celý národ a všichni je buď obdivovali, nebo nenáviděli.
* Čím to je?
Obrovským přebytkem hudby. Nabídka je tak široká, že se už univerzální superstar typu Gotta nebo Bílé možná nikdy neobjeví.
* Nebude to ani Aneta Langerová?
Ta chce hrát rockovou muziku. Ale přijmou to všichni ti, kteří jí posílali hlasy?
* Sotva. Esemesek bylo jen ve finále dva a půl milionu.
Kdyby si desetina lidí koupila její desku, bylo by to něco velkého; vždyť Lucie Bílá prodala posledního alba 75 000 kusů. A výrazně vyšší čísla se poslední dobou podařila jenom Lunetiku. Ale jedno je jisté - přinejmenším děti touží po mladém hudebním idolu. Vždyť jsme viděli ty prvomájové průvody, které se kvůli finalistům scházely. To mohli všichni politici závidět.
Nesnažím se skládat hity
* Ještě k Anetě - má to děvče naději uspět, pokud se bude vyhýbat televizním estrádám?
Samozřejmě má. Ale zatím je slavná díky tomu, že se objevovala každý týden na obrazovce a že ta hra bavila půl národa. A teď musí přesvědčit tím, co bude zpívat. Vemte si Nohavicu nebo Dana Landu - ten není v televizi, jak je rok dlouhý, ale pak vyprodá sportovní halu. Takže takové typy interpretů existujou, ale moc jich není.
* Druhá v pořadí, Šárka Vaňková, to asi bude mít jednodušší.
Ano, ta je optimální pro taneční střední proud. Asi bude zpívat bezproblémové věci, které lahodí uchu posluchačsky jednodušší části národa - tedy většině.
* Vy sám se nechcete někoho ze soutěžících ujmout?
Jestli s někým neudělám desku? Zatím nevím, ještě jsem o tom nemluvil s lidmi z BMG. Ve finále jsem viděl zpěváky, se kterými by mohla být hezká spolupráce, takže když bude zájem, dám do toho všechno, čeho jsem schopný. Ale výrazněji se nikomu z těch interpretů věnovat nemůžu. Dělám spíš jiné projekty než pop.
* Na co se teď soustředíte?
Na větší věci, hlavně na muzikály.
* Proto píšete jen jednou za pár let popovou desku Lucii Bílé?
Ano. Nikomu jinému jsem deset let nic nenapsal, a když už, tak jen z kamarádství.
* Mimochodem, jak zajímavé jsou vaše zisky z desek Lucie Bílé?
Divil byste se, ale je to docela tragédie. Mám poměrně slušná producentská procenta, ale nebýt jich, tak se touhle prací jako obyčejný autor hudby neuživím. Řeknu příklad - mám dostat honorář z každého představení, na kterém Lucka zpívá, a teď mi přišlo vyúčtování z Ochranného svazu autorského za loňské druhé pololetí. Tou dobou měla Lucie turné a vystoupila na spoustě takzvaných VIP akcí, ale mně přišlo vyrozumění, že třeba píseň Jampadampa byla provedena jedinkrát. Dostal jsem za ni tři sta osmdesát korun.
* To je v tom takový nepořádek?
Pořadatelé jsou normální lupiči. Prostě nenahlásí, že se uskutečnil koncert a že na něj přišlo tolik a tolik lidí. Takže můžu vzkázat začínajícím skladatelům a textařům, že napsat písničku pro českého zpěváka nemá smysl. On ji zazpívá na VIP večírku, vyinkasuje sto tisíc, ale autorovi nepřijde nic.
* V tom případě bych se ani nedivil, kdybyste se do vymýšlení další desky Lucie Bílé nehrnul.
Taky nehrnu. Už tu poslední jsem udělal z kamarádství, protože mám opravdu rád její fenomenální zpěv. Víte, jeden americký skladatel mi říkal, že když se písnička dostane mezi prvních čtyřicet v americké hitparádě, vydělá si její autor tři sta až pět set tisíc dolarů. A u nás, když jste v hitparádě, to pro autora znamená... tři sta až pět set korun? To přeháním jen malinko.
Přeli jsme se o Šárku
* V porotě jste sedával vedle své manželky Gábiny Osvaldové - ovlivnilo to život u vás doma?
Samozřejmě jsme se o tom bavili, protože tahle soutěž vám zahltí duši. Někdy je opravdu nepříjemné vyhazovat lidi a vysvětlovat důvody, to pro mě byla velká škola asertivity. Takže jsme se občas s Gábinou hádali. Jeden z nás byl o někom přesvědčený, že je dobrý, druhý tvrdil opak... A protože jsme oba emotivnější, někdy jsme zvýšili hlas.
* Kvůli komu jste se přeli?
Třeba kvůli Šárce. Já měl pocit, že - ať si o ní myslí, kdo chce, co chce - by mohla zajímat dost velikou skupinu lidí. A ukázalo se, že jsem měl pravdu. Kdežto Gábině vadí střední proud, jehož by Šárka mohla být typickým představitelem. A proto ji nechtěla, stejně jako Ondřej Hejma.
* Co jste říkali s ostatními porotci třeba na zprávy typu: Balogová nepostoupila do posledních kol, protože je Romka?
To byla jedna z mnoha afér, kterým jsme se divili, anebo dokonce smáli. Vždyť víte - všechny zajímá konflikt a takhle to znělo líp než titulek "Balogová vypadla, protože zpívá skvěle, ale jako typ je pro lidi méně zajímavá než někteří další finalisté". Zpěvačka byla nejlepší, ale její desku by si asi nekoupilo víc lidí než Julianovu. Tak to v popu chodí.
* Jaká aférka vás ještě překvapila?
Třeba když se choreograf Láďa Beran vyjádřil, že by měl v porotě být právě nějaký choreograf. Proboha, kdyby tam opravdu seděl, tak první poletí Aneta, protože ta dar pohybu nemá! Nebo jsem četl úvahu výtvarníka Knížáka, že patří do poroty skladatel vážné hudby. Co by tam ten chudák dělal? Zaprvé by po dvou kolech zešílel a zadruhé myslím, že Michal David taky nesedí v porotě Pražského jara.
* Sám jste výborný muzikant, ale na baskytaru dávno nehrajete. To se vám po koncertech nestýská?
Skončil jsem s tím v jedenadevadesátém roce. Deset let předtím jsem hrál s Karlem Gottem, ale na to nebyl čas. Měl jsem tolik zajímavé práce na skládání! Z koncertu jsem přijel v pět ráno a v osm už musel být ve studiu, kde jsem padal na hubu a psal muziku k filmům... Nejhorší bylo, že jsme jezdili na koncerty vlastními auty. A noční cesta z vystoupení v Cáchách domů, to byla poslední kapka. Už jsem to neměl zapotřebí. A nestýská se mi. Navíc když mám jet dneska někam autem, naskočí mi osypky, protože jsme s Gottem najezdili statisíce kilometrů.
* Vy jste k němu kdysi přešel z Pražského výběru. Vzpomenete si někdy na písničku S.O.S., kterou vám za to kdysi věnovali Kocáb a spol.? Byl to vzkaz: Soukup nás opustil pro peníze.
Kvůli odchodu z Pražského výběru se ze mě stal národní bídák, mockrát jsem si to o sobě později přečetl. Občas ke mně někdo - posílen alkoholem - vyrazil a strašně mi za to nadával. Ale zase to byla záminka pro vznik téhle výborné písničky, takže jsem vlastně udělal dobrý počin. Ne?
* Píseň to je výborná i díky fóru - z telefonu se v ní ozve váš hlas, takže je hned jasné, o kom Kocáb zpívá. To číslo bylo tenkrát před více než dvaceti lety domluvené?
Samozřejmě. Volali mi ráno ze studia, že točí a chtějí použít můj hlas. Řekl jsem, tak jo, a oni: Zavoláme ti ještě jednou a jenom řekni: "Haló, Soukup..." Tak jsem to řekl.
* Nemrzelo vás to někdy?
Rozhodl jsem se tak, jak jsem se rozhodl, protože kdybych nešel hrát s Karlem Gottem, nikdy bych si nekoupil aparaturu a nezařídil studio. Samozřejmě mi to bylo líto, ale to je jako se ženskýma. Někdy se rozhodnete pro tu, která úplně nepatří do vašeho srdce, ale je bohatší, a chudou nakopnete. I když tím trpíte.
* Stoupla teď díky SuperStar cena Ondřeje Soukupa jako skladatele a producenta? Máte víc nabídek?
Věřte mi, že v posledních letech spoustu práce odmítám. Co ještě můžu chtít? Složit něco do Hollywoodu? Když píšete hudbu k filmu, tak jste pořád jen sluha obrazu a občas zažíváte naprosto iracionální diskuse s režisérem. Naopak strašně mě bavilo psát muzikál, Johanku z Arku. Tam totiž záleželo jen na mně, co napíšu, a kdyby to mělo být blbé, za idiota bych byl pouze já.
* Chcete říct, že dnes odmítáte i nabídky ze zahraničí?
Třeba teď jsem dostal jednu na dvaapadesátidílný španělský animovaný seriál pro děti. Ale když si představím, že bych si měl sednout, sledovat to obrázek po obrázku a podkreslovat hudbou, je mi zle. A i když to je finančně zajímavější než třeba Johanka z Arku, asi to nepřijmu.
Ondřej Soukup
Třiapadesátiletý holohlavý muž v černém na svůj věk nevypadá. Spíš na čtyřicet. Po konzervatoři hrál jazz a pop jako baskytarista, chytil se v Pražském výběru, ale počátkem 80. let přestoupil ke Karlu Gottovi. Dnes je především skladatelem a producentem. Skládá popové písně, muzikály i scénickou hudbu pro televize a film. S manželkou, textařkou Gabrielou Osvaldovou, píše pro Lucii Bílou. Spolu dali dohromady i úspěšný muzikál Johanka z Arku. Mají dospělého syna Františka, společně žijí na Malé Straně.
 |
 Lucie Bílá a Ondřej Soukup - slavnostní udílení cen Akademie populární hudby Anděl 2003 v pražském Kongresovém centru. (20. března 2004) |
 Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová |
 Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová |
 "Finále bez Sámera ztrácí smysl," říká textařka Gábina Osvaldová. |
 Ondřej Soukup |
