Proč jste v jednom z předchozích rozhovorů uvedl, že na zahraničních fanoušcích Akt X, kteří si kupují lístky na tento "trip" na velkém plátně, je cosi zlověstného?
Víte přece, že když člověk začíná s heroinem, tak ta první dávka je vždycky zadarmo. Pak, jakmile chytne, najednou pomyslně musí koupit lístek na další trip. Ale musím vás upozornit, že mám poněkud ztřeštěný a netypický smysl pro humor. Leckdy řeknu něco jen proto, že chci jednoduše oponovat a udržet ve střehu nejen toho, kdo se mnou dělá rozhovor, ale i čtenáře. Jsou-li však skutečně fanoušky seriálu Akta X, půjdou se na celovečerní film podívat tak jako tak. Pokud by však čistě náhodou nikdy předtím žádná Akta X neviděli, pak doufám, že je náš rozhovor inspiruje zkusit to i s filmem.
Na rozdíl od většiny hrdinů americké obrazovky i filmového plátna nepatříte mezi stoupence typicky americké herecké školy, jejíž metodou je podávat každou repliku s velkými, výstředními gesty. Pro vás je typický velmi střízlivý projev.
Jako herec se snažím být naprosto pravdivý vůči sobě samému a naštěstí to zřejmě zabírá. Pro mé druhé já z televizní obrazovky, Foxe Muldera, je typickým výrazovým projevem držet se zpátky a pro mě také, ať už hraji, nebo pletu - v tom jsem, věřte mi, nebo ne, docela dobrý.
To je nepochybně vlastnost, která vaši image sexuálního symbolu v podobě myslícího muže určitě posiluje, nicméně nejenom já jsem zvědavá na vaše akademické úspěchy, o nichž se příliš nezmiňujete.
Opravdu je to nutné? Tak dobře. Víte, nevím vlastně ani proč, ale když se začnu šířit o své univerzitní minulosti, připadám si tak trochu hloupě. Ještě než jsem začal s herectvím, promoval jsem na Princentonské univerzitě - obor angličtina. Diplomku jsem napsal na téma Schizofrenická kritika čistého rozumu v Beckettových raných románech.
Mezitím jsem zplodil dodnes neuveřejněný román s názvem Když jsou na to dva, který líčí nevázaný život newyorského barmana v osmdesátých letech. Tímhle zaměstnáním jsem se v době, kdy jsem psal knihu, skutečně živil.
Pak jsem usoudil, že se mi líbí být věčný student, protože tak bych mimo jiné získal spoustu nápadů na romány, které by se odehrávaly v univerzitním prostředí, a tak jsem se zapsal na Yaleovu univerzitu a už jsem začal pracovat na doktorské dizertaci s názvem Magično a technika v současné americké próze a poezii. Jenže pak mě začalo pomalu, ale neodvolatelně chytat herectví.
Intenzita, s jakou vás ve filmařském světě respektují, rozhodně není běžná, uvědomíme-li si, že - a vy byste to zřejmě přiznal jako první - nejste při nejlepší vůli oním konvenčním, líbivým idolem dívenek z tanečních, jakým je dejme tomu Leonardo Di Caprio.
Tak pomalu! Žádný jiný muž není tak hezký jako Leo. Ale žerty stranou. Musím vám dát za pravdu v tom, že třeba pro mě osobně je tento druh zájmu vůči mé osobě poněkud nepochopitelný. Zvláště když si uvědomíme, že mám trochu příliš tlustý nos a kulatou čelist. Nejspíš bych se asi sám označil za pohledného, byť takovým tím nekonvenčním způsobem. Moje žena Tea ale tvrdí, že se jí teď zdám mnohem víc sexy, co jsem si pořídil nový sestřih, což je styl, který podle mě teď nosí George Clooney, Harrison Ford a Richard Gere. Doufám, že s ním budu vypadat trochu méně jako typický knižní agent FBI.
Nějaké další součásti vaší přitažlivosti?
Součást přitažlivosti, kterou zjevně mám, je možná skutečnost, že jsem přirozeně bystrý a - doufám, že to nebude znít neskromně - mám smysl pro humor a jsem jakýmsi odzbrojujícím způsobem přímý. Ženy mě nevnímají ani tak jako televizní hvězdu, ale spíše jako básníka a intelektuála. Ale připadal bych si už trochu trapně, kdybychom tuhle otázku ještě dál rozvíjeli. Takže změníme téma, než se začnu červenat, ano?
Samozřejmě. Hrajete roli agenta Foxe Muldera už velmi dlouho a znáte ho dokonale. Co tedy bylo největší výzvou, která tuto postavu přivedla na stříbrné plátno?
Myslím, že největším stimulem bylo, když jsem si uvědomil, že leccos z toho, co mně mohlo připadat otřepané, bylo nové pro tu část populace, která stále ještě setrvává u televizního seriálu. Nakonec jsem začal svým způsobem věřit, že práce, kterou jsem odvedl v posledních letech, má smysl. Už jsem stačil vytvořit postavu, která byla natolik reálná, aby mohla žít vlastním životem. A i kdybychom měli Akta X přetvořit třeba na putovní představení, hrál bych Foxe Muldera stejně. Nechtěl jsem vůbec uvažovat o publiku, které by bylo odlišné.
V kuloárech se tvrdilo, že vás seriál už nudí. Že napětí, které jste vyvolal, způsobilo přesun celého štábu z Vancouveru do Los Angeles, protože jste si to vynutil. Jak se tedy ve skutečnosti díváte na celá Akta X?
Poslyšte, ono natáčení tohoto seriálu pro mě není zrovna pohodová záležitost. Zabírá mi to deset měsíců v roce. Brání mi to jak ve vybudování filmové kariéry v širším záběru, tak v normálním životě vůbec. Práce na něm se nedá srovnávat například se seriálem Pohotovost, kde vystupuje patnáct herců a kde se dejme tomu George Clooney může na nějaký čas uvolnit a natočit si nějaký film, protože na tu dobu budou příští díly o něčem jiném. Kdybych na tom byl jako on, kdyby to byl týmový seriál, mohl by pokračovat donekonečna. A navíc teď, když jsem se oženil (s herečkou Teou Leoniovou), rád bych si dopřál drobný přepych v podobě trochy času na nějaký domov. Je to nesmírně důležitý pocit, mít domov, moci se na někoho spolehnout. Takže určitě nejde o napětí, které by bylo vyvoláno nějakým rozmarem. Jenom se tím všechno změní.
Čímž chcete říci, že máte v úmyslu se seriálem přestat?
Rád bych zvládl přechod od televizního seriálu k tomu, že by se místo něj natočil každé tři nebo čtyři roky celovečerní film, pokud by na to veřejnost přistoupila. Pokud ne, byl to i tak velký počin a jsem velmi hrdý na to, co jsme už vykonali. Necítím potřebu pokračovat v seriálu, dokud ze mě nebude stařec nad hrobem. Představoval bych si, že by seriál pokračoval ještě tak dvě sezony a pak už by se další díly netočily. A v té době pak už budu dělat jediné: mluvit o něm, ale až ho už nebudu točit. To ostatně dělám i teď, když ho zrovna netočím...
Od chvíle, kdy jste se oženil, se ve vašem vystupování cosi změnilo. Je to patrné dokonce i na vašem hereckém projevu, nemyslíte?
Je zajímavé, že jste si toho všimla. O té změně mluví dokonce i moje seriálová partnerka Gillian Andersonová. Tvrdí, že jsem teď daleko uvolněnější a klidnější a že jí to připadá, jako bych předtím hledal určitý chybějící kousek jisté velmi důležité skládačky a teď jsem ho konečně našel.
Vy a Tea Leoniová jste se vzali pouhé tři a půl měsíce po vašem seznámení. Nemyslíte, že to bylo příliš narychlo?
Ve srovnání například s mroži, kteří mají jen jednu šanci se dát dohromady, než odplují do chladnějších vod, určitě ne. Zvláštní na tom je, že Tea a já jsme si začali nejdřív dlouze povídat po telefonu, ještě předtím, než jsme se sešli na první schůzce. Telefonovali jsme si pravidelně už asi tři týdny předtím, než jsme vůbec vyrazili na první večeři.
Takže v té době jste si už oba uvědomovali, že mezi vámi existuje vztah?
Ano. Bylo to nezvyklé. Myslím, že jsme jednali instinktivně a v tomto případě jsme měli pravdu. Vzhledem k tomu, že jsem povaha zmítaná pochybnostmi, trnul jsem v té době strachy, že se buďto zamiluji do člověka, kterého skoro neznám, nebo že jsem narazil na psychotičku, která přesně ví, co chci a nabízí mi to. Byla pro mě obrovská úleva, když jsem se dověděl, že Tea si myslela přesně totéž.
Nemyslíte si, že herectví je poněkud příliš jepičí profese pro člověka jako jste vy? Nestýská se vám po učení?
Zvláštní je, že svým způsobem jsou si tato dvě povolání velmi podobná, protože jako učitel se člověk rovněž snaží cosi sdělit. A mám pocit, že u herce je to stejné: snažíte se něco vyjádřit. V obou případech to znamená snažit se lidi přimět, aby si něco mysleli, něco cítili. Na herectví se mi nesmírně líbí možnost svým způsobem ovlivnit miliony lidí.
Dovedete si představit, že byste se někdy vrátil k učení na plný úvazek?
Učení nebylo mým snem, tím bylo psaní, Ale mám rád školní prostředí. Svým způsobem je to tak trochu jako být ženatý: zajišťuje to jakousi stálost, místo, kam člověk patří.
Je něco, co byste si z dnešního pohledu přál vědět o střední škole?
Víte co? Když se chlapci seřadí v tělocvičně na střední škole a fasují svůj první suspenzor, vždycky se jich ptají, jakou chtějí velikost. A každý hoch řekne "velkou" - jenomže ve skutečnosti se ta otázka týká rozměru pasu. A to já jsem nevěděl. Nějakou dobu trvalo, než mi došlo, že mne tato otázka nemusela vyvést z míry. To je vše.
A na závěr ještě jeden dotaz: Dá se vůbec někdy Fox Mulder dohromady s Danou Scullyovou?
V celovečerním filmu je napínavá scéna, kdy mezi námi přeskočí jakási jiskra. Ale vy myslíte, že by měli? Nemyslím, že to je na téhle produkci to nejvzrušivější.
 "Ženy mě nevnímají jako hvězdu, ale spíše jako básníka a intelektuála," tvrdí filmový herec David Duchovny |
