Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Často jsem hrála hodně hloupé a škaredé ženy, říká Soňa Norisová

  10:53aktualizováno  10:53
Herečka Soňa Norisová (42) se poslední dobou nejčastěji objevuje v krimi seriálech. Po Policii Modrava nově hraje hlavní roli příběhů V.I.P. vraždy. Herečka týdeníku 5plus2 prozradila, že má za sebou výcvik s policisty, kteří ji učili boj z blízka a práci se zbraní, aby při hraní nepůsobila směšně.

Slovenská herečka Soňa Norisová | foto:  David Neff, MAFRA

V novém seriálu V. I. P. vraždy hrajete spisovatelku detektivních románů. Máte vy sama literární sklony?
To bohužel nemám. Nevím, jestli to je jen nedostatkem sebevědomí, ale spíš bych řekla, že nemám talent. Je mi to líto, protože práce spisovatele se mi moc líbí v tom, jak je svobodná. Člověk si sedne do nějakého příjemného prostředí a může sám tvořit, protože není odkázaný na nikoho jiného. Samozřejmě musí přijít ta správná múza, nějaké to nakopnutí. Kdysi jsme na škole v rámci nějaké ročníkové práce měli vymyslet muzikál, a tehdy jsem v sobě asi měla nějakou drzost toho ještě pubertálního věku a skoro celý scénář jsem napsala já včetně textů k písním a hudby. Teď už si v něčem takovém nevěřím.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Kromě hraní také zpíváte, nezkoušela jste ani nikdy psát vlastní texty?
Už je to dávno, ale měla jsem ambice, že bych vydala vlastní album. Byla jsem motivovaná od člověka, který mi chtěl složit písně, abych si napsala vlastní text, protože je to vždy lepší, když interpret zpívá něco ze sebe. Je to pravdivější. Ale tehdy jsem pohořela, nebyla jsem toho schopná. Měla jsem pocit, že všechno je klišé nebo banální nebo to už někdy někde zaznělo.

Jako herečka jste často odkázaná na to, kdy vám někdo zavolá s nabídkou. Napadá mě, jestli jste někdy zažila momenty, kdy telefon dlouho nezazvonil, a zvažovala jste, čím jiným se živit? Řada herců tyhle úvahy dobře zná.
Samozřejmě i já jsem to zažila. Naštěstí vždycky, když jsem seriózně chtěla začít přemýšlet nad tím, co dělat jiného, tak telefon nakonec zazvonil. Navíc mám štěstí v tom, že kromě herecké práce se věnuji i zpívání a naše skupina Fragile funguje už dvanáct let. Takže i kdybych netočila třeba několik roků, kapela mě natolik zaměstnává, že bych určitě neměla pocit nějaké existenční frustrace. Spíš by to bylo o tom, že by mi chyběla herecká práce.

Když se ještě vrátím k vaší nové roli, tak mě celkem překvapilo, že je laděna místy velmi komediálně, což je, přiznám se, poloha, kterou si s vámi příliš nespojuji. Český divák vás, na rozdíl od vaší sestry Zuzany, zná spíše ve vážnějších rolích.
Ano, přitom v divadle jsem byla velmi často využívaná jako komediální herečka. Sám autor v divadle, kde jsem hrála, ve mně viděl komediální vlohy a psal mi role, které do intelektuálek měly daleko. Někdy to bývaly i hodně hloupé a škaredé ženy. (smích) Co se týká natáčení, tak asi působím mnohem víc seriózně, protože mě převážně obsazují do vážnějších rolí.

Objevila jste se i v několika projektech s kriminální a detektivní tematikou. Měla jste třeba v rámci příprav na roli možnost nahlédnout pod pokličku policejní práce tak, že byste dnes skutečným policistům mohla při práci sekundovat?
Trošku jsem do toho sice pronikla, ale ne natolik, abych si troufla říct, že bych skutečným policistům mohla sekundovat. Některé věci z praxe jsem sice už poznala, ale pochopitelně v seriálu je to častokrát úplně jinak, než to chodí ve skutečnosti. Je to licence projektu, že neukazujeme divákům přesnou realitu. Neděláme dokument, takže tam občas bývají věci, nad kterými by odborník zavrtěl hlavou. K něčemu jsem ale samozřejmě přičichla. V případě V. I. P. vražd to nebylo nutné, protože moje postava Klaudie není policistka a vlastně i má působit ve světě vražd až nepatřičně.

Fotogalerie

Když jsem ale před pár roky točila na Slovensku seriál Mesto tieňov, absolvovali jsme výcvik s policisty, kteří nás učili boj z blízka i práci se zbraní. Bylo to proto, abychom věděli, jak vlastně držet zbraň a nepůsobili jsme při tom nedůvěryhodně nebo směšně. Tam jsem se, myslím, hodně naučila. Jinak obecně v mém případě je pokaždé nutná příprava týkající se češtiny. Musím se textu věnovat více než mí čeští kolegové, protože to přeci jen není můj mateřský jazyk a ve vypjatějších situacích se to před kamerou může prozradit. V případě Klaudie jsem se musela dialogy drtit opravdu pořádně, protože je to velmi ukecaná postava. (smích)

Teď jste mě překvapila. Přeci jen za sebou máte už spoustu rolí v češtině, ve které působíte naprosto jistě, jako by to pro vás bylo něco úplně automatického.
Sice cítím, že je to stále lepší a už v sobě nemám takový mindrák jako na začátku, ale stále to není perfektní a já to slyším. Proto někdy žádám kolegy, aby mě upozorňovali na chyby, případně aby mi nějakou konkrétní větu přeříkali a já to mohla správně naposlouchat. Je mnoho malých detailů, které slovenský přízvuk odhalí.

(Soňa Norisová se zvedá od stolu a odnáší k baru kávu, která jí nechutná. Číšník se ale i přes reklamaci usmívá.)

Jste takový ten typ hosta, který často vrací obsluze jídlo? Nutno říct, že jako reklamace to při pohledu na rozesmátého číšníka vlastně ani nevypadalo...
Když je potřeba, tak se ozvu, ale ne takovým způsobem, abych urazila. V tomhle případě jsem se dokonce dozvěděla, že ta káva, kterou jsem dostala, má správně chutnat nakysle, pan číšník ode mě i ochutnal a ujistil mě, že to tak má být. Takže jsem se ještě dozvěděla něco nového. Nicméně jsem stejně slušně požádala o jinou. Nejsem zase tak submisivní, abych mlčela, když se mi něco nezdá. Musím říct, že můj syn to ale nemá rád, když něco někde řeším. (smích)

To se dá celkem pochopit. Děti nemají moc rády, když rodiče dělají v uvozovkách někde rozruch.
To ano. Jednou jsme spolu plavali v krásném jezeře u Bratislavy, které je stále ještě nádherně čisté. Okolo šla partička puberťáků různého věku a začala házet do vody lahve a odpadky. Tak jsem na ně zavolala, že si tam něco zapomněli a měli by se pro to vrátit. Jeden z nich na to měl nějakou hloupou poznámku, a tak mě vytočil, že jsem na něj spustila, jestli by mi to uměl říct, i kdyby proti mně stál sám. Mezitím můj syn Michael, kterému je deset, začal s takovým tím: „Mami, prosím tě, už toho nech.“ (smích) Tak jsem se mu snažila vysvětlit, že v takových situacích se i on musí umět ozvat.

Soňa Norisová

Soňa Norisová

Stalo se vám někdy, že jste právě tohle přečíslení podcenila a pak jste zjistila, že stojíte proti přesile sama?
Stalo se mi jednou, že jsem jela ve vlaku, kde byl opilý člověk, který slovně velmi nepříjemně obtěžoval celý vagon a nikdo nic neudělal. Vzpomínám si, jak jsem si ještě v duchu říkala: „Nic nedělej, nezapojuj se do toho. Akorát mu tím nabídneš terč.“ Jenže mi to nakonec nedalo a samozřejmě jsem se stala tím terčem. Nikdo jiný se ale neozval. O tomhle je jedna skvělá hra, která se jmenuje Incident. Dva chlapíci tam začnou velmi intenzivně napadat lidi v metru. Je to přesně o tom, že lidi se zkrátka bojí zakročit. Ale nechci ze sebe dělat hrdinu, i já se bojím. A někdy je samozřejmě lepší utéct. Záleží na situaci.

Myslíte, že je to problém hlavně velkých měst, nebo je to prostě dáno naší náturou – nemíchat se do věcí, které nás přímo neohrožují?
Řekla bych, že je to spíš dobou. Tím, že lidé dnes mají více strach a než aby se dostali do nějakého většího problému, tak raději mlčí. Já to vlastně chápu, ale myslím, že to není dobře. I proto se snažím ze svého syna vychovat člověka, který se bát nebude a bude umět zasáhnout vhodným způsobem, když to bude potřeba. Prostě aby byl chlap, jak má být.

Soňa Norisová

■ Narodila se 27. srpna 1973 ve slovenském městě Malacky. Její sestrou je o šest let mladší taktéž herečka Zuzana Norisová.

■ V poslední době se stala populární hlavně díky krimi seriálu Policie Modrava, kde hraje hlavní roli kapitánky Jany Vinické. Známá je také z filmů Václav a Ve stínu a zahrála si i v komediálním seriálu Přešlapy.

Soňa Norisová

Soňa Norisová

Zuzana Norisová

Zuzana Norisová

Zuzana Norisová. Mladší sestra ze slavných Rebelů

V Česku je rovněž úspěšnou herečkou Zuzana Norisová, které se zde podařilo prorazit ještě o něco dříve. Do povědomí vstoupila především hlavní rolí ve filmovém muzikálu Rebelové z roku 2001. Následoval snímek Milenci a vrazi podle předlohy Vladimíra Párala a dlouhá řada televizních seriálů, mezi nimi například Dokonalý svět nebo Vinaři. O vzájemné rivalitě mezi sestrami ale prý nemůže být řeč.

„Se Zuzkou jsme opravdu velmi blízké duše. Nikdy by mě ani nenapadlo žárlit na ni, kdybychom byly v situaci, že bychom bojovaly o stejnou roli a ona vyhrála. Neříkám to proto, abych vypadala dobře. Prostě to tak je. Krom toho je mladší než já a trochu jiný typ. Je využívaná spíše do více komediálních rolí, takže mezi sebou soupeřit ani nemusíme,“ vysvětluje Soňa Norisová.

19 tweetů ze života rodičů, které vás rozesmějí
19 tweetů ze života rodičů, které vás rozesmějí

Hlášky, které bez dětí nevymyslíte.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.