Víkendovému bloudění mezi regály propadá stále více lidí
Dřív jsme jezdili na výlety, dnes mnozí z nás raději prochodí kilometry s nákupním vozíkem
Bývalo tu pár domků a pole. Praha-Zličín, zapomenutý kout, typická periferie. Kdo by sem jezdil. Minulý pátek, pátek 17.
listopadu, tady už v deset dopoledne stálo přes šestnáct set aut. A další se sem valila v nekonečných proudech. Ten den bylo pracovní volno, jenže taky nevlídně sychravo. Což je, alespoň podle obchodníků, ta nejlepší kombinace, aby se lidé rozhodli, že si udělají nakupovací výlet. Před polednem bylo parkoviště s kapacitou 2400 vozů takřka plné. "Prokrista, to je lidí," povzdechla si babička, která sem podle poznávací značky auta přijela s rodinou odkudsi od T rutnova. Tahle slova jsou tu slyšet často. Přesto sem lidí jezdí stále více. Neboť Zličín, to je jeden z vyhledávaných symbolů dneška - obří nákupní centrum zvané Shopping Park Praha. V évodí mu švédská Ikea a britské Tesco, které doplňují Baťa, Kenvelo, Gigasport a další známé obchodní značky. Toho dne se tu vystřídalo přes dvanáct tisíc aut a od metra přijelo na 160 autobusů.
Na Karlštejn či raději do nákupního centra?
Časy, kdy si člověk v sobotu ráno cestou do trafiky zaskočil do nejbližšího obchodu jen pro čerstvé rohlíky, jsou pryč. Jak Ikea, tak Tesco tvrdí, že nyní lidé o víkendech začali nakupovat mnohem častěji. Ivana Hrdličková z oddělení marketinku firmy Ikea: "Dnes téměř padesát procent týdenního obratu uděláme o víkendu a pomalu abychom začali lákat zákazníky, aby k nám víc chodili i v týdnu." A Renata Doležalová z marketingového oddělení společnosti Tesco Stores: "O víkendech je návštěvnost o šedesát procent vyšší než ve všedních dnech." Mladá žena z Jičína, která tady minulý pátek spolu s dětmi postupně obcházela všechny obchody, o důvodech své návštěvy Zličína říkala: "Na ty tři dny volna jsme si udělali výlet do Prahy. A začínáme tady, chtěli jsme se sem podívat. Půjdeme tu i na oběd, máme na to celý den. Zítra půjdeme po pražských památkách." Nestávají se náhodou obří nákupní centra se všemi jejich svody podobnými lákadly jako Pražský hrad či Karlštejn? Ivana Hrdličková chvíli zkouší nemluvit jako obchodník: "Jeden pohled to odsuzuje jako příliš konzumní způsob života. Lidé místo toho, aby se o víkendu věnovali odpočinku, sobě a rodině, chodí nakupovat. Druhý pohled je ryze praktický a mluvím o něm jako žena, která od pondělka do pátku pracuje až do večera a jedinou šanci udělat nákup má právě o víkendu. Záleží na tom, jestli tomu někdo propadne a nemá jinou zábavu než jezdit po nákupních centrech, nebo jestli možnost víkendového nákupu vezme jako výhodu - mohu nakupovat v klidu a kdy chci, ne kdy musím, třeba v polední pauze místo oběda." On je však ještě jeden důvod zajet si o víkendu třeba do Zličína - obchodní řetězce, které hypermarkety provozují, nabízejí nižší ceny. Dobře to vyjádřila jedna z žen, která sem v pátek přijela z pražského Smíchova: "Nemám to tu ráda, je tu strašně lidí, je to neosobní, prodavači vás nikdy neobslouží tak jako v malém krámě, oni často o zboží nic nevědí. Ale vyplatí se mi sem zajet pro větší nákup, je to tady levnější a mám to sem pár stanic metrem."
V hypermarketech zůstáváme déle
Naprostá většina lidí tu pobude tak dvě tři hodiny. Podobné zkušenosti mají i v "konkurenčním" pražském Centru Černý most. V edoucí jeho marketingu Richard K obesch říká, že u nich se o víkendu jedno auto zdrží hodinu až tři. Také trend je stejný - ve všední den sem přijde v průměru patnáct tisíc lidí, v sobotu však více než dvojnásobek. Čísla ze Zličína ovšem ukazují, že se čas, který tu lidé tráví, prodlužuje. "Stále nám stoupá jak počet návštěvníků, tak platících zákazníků. Ovšem nárůst platících zákazníků je rychlejší, což znamená, že zde lidé nakupují ve více obchodech a zdrží se tedy déle. Rapidní růst zaznamenáváme i v našich restauracích, jak návštěvníků, tak tržeb. Lidi prostě pochopili, že sem nemá cenu jezdit na půl hodiny a tráví tady dost času, chtějí si u nás i posedět a odpočinout si," říká ředitel zličínského Shopping Parku Jaromír Lapáček. Čísla o tomto gigantu, který před dvěma roky vyrostl na bývalé periferii, jsou výmluvná. "Už vloni jsme měli velmi dobré výsledky. A letos očekáváme, že počet návštěvníků stoupne o pětinu a platících zákazníků o třetinu. Prodej by se měl oproti loňsku zlepšit minimálně o 22 procent. Vloni činil celkový obrat 3,6 miliardy korun, letos očekáváme přes 4,4 miliardy," vypočítává Jaromír Lapáček. A jako třešničku na dortu servíruje nejnovější odhad: "Čekáme, že letos sem přijede přes osm milionů lidí."
Je škodlivý výlet do světa konzumu?
Jako kdyby si sem osmkrát do roka vyjela celá Praha. A to má hlavní město taková obří centra ještě dvě. Přitom třeba do Zličína jsou lidé ochotni jezdit až ze vzdálenosti sedmdesát kilometrů. A tři čtvrtiny jich přes rostoucí ceny benzinu jedou autem. V té souvislosti se mluví o rodinách, které v nákupních centrech tráví dlouhé hodiny. Projdou se, nakoupí si, děti odloží do dětského koutku, pak si společně dají k obědu hamburger, posedí u kávy a jedou domů. Znamená to, že se jejich pohled úží jen na svět konzumu? "Pokud jde jen o občasný rodinný výlet do hypermarketu, z hlediska vzájemné komunikace to vnímám jako lepší způsob společně tráveného času, než když celá rodina mlčky sleduje televizi. Zdravá osobnost by samozřejmě měla rozlišit, kdy je čas nákupů a kdy čas vyrazit na výlet do přírody, jít na koncert, na výstavu," soudí psycholog Slavomil Hubálek. A zda-li to nemůže ovlivnit dětskou duši? "Samozřejmě může. Dětem je nutné vysvětlovat, že hypermarkety nejsou centrem, ale jen kouskem světa." V zásadě shodný, byť trochu drsnější názor má ředitel pražské Hygienické stanice Vladimír Polanecký. Na otázku, zda nám v nákupních centrech něco hrozí, odpovídá: "Každé větší shromáždění lidi v epidemiologické sezoně znamená zvýšené riziko, ale to bych nepřeceňoval. Spíše hrozí riziko mentálního zblbnutí tím, že tam lidi často berou své děti a vytvářejí v nich jistý druh závislosti na konzumu."
Zákazníci jen tuší, co si chtějí koupit
"Obchodníci útočí na všechny naše smysly, takže nakonec nakupujeme víc zboží, než jsme původně zamýšleli. Už před obchodem nás zapřáhnou do tak velkého vozu, že se nakonec většina lidí zdráhá nechat v něm nákup jen za padesátikorunu. U kasy pak stojí skoro všichni s plnými vozíky. Doba, kdy si naše maminky napsaly na papírek čtyři položky, které je třeba dokoupit, už je pryč. My přicházíme nakupovat, ale přesně nevíme, co chceme. A pak koupíme izboží, o kterém jsme původně vůbec neuvažovali," uvažuje Slavomil Hubálek, který o hypermarketech mluví jako o chrámech konzumu. Naprostá většina zákazníků Shopping Parku se tak skutečně chová. Na otázku, zda si koupili iněco, co původně neplánovali, odpovídala řada zákazníků: Ano, vzali jsme si ještě pár drobností. Mladá žena, která sem přijela v pátek dopoledne s manželem adítětem ze Slaného, například prozradila: "Jezdíme sem na dvě tři hodiny tak jednou za měsíc. Nakoupíme jídlo, ale pokaždé si odneseme něco navíc, uděláme si radost." Renata Doležalová ze společnosti Tesco tvrdí: "Podle posledního průzkumu zákazníci většinu rozhodnutí o nákupu udělají až v obchodě. Kolem 70 procent zákazníků nakupuje impulsivně." Že je to fakt, dotvrzují tisíce lidí, kteří desítky minut zdánlivě bezcílně procházejí kolem regálů. Ivana Hrdličková z firmy Ikea tomu říká inspirace. "Ikea nechce, abyste si tu koupil židli a hned zase odešel. Jde jí o to, aby vás procházka obchodním domem inspirovala k příštímu nákupu. Taky se nepředpokládá, že přijdete a hned nakoupíte, ale že přijdete víckrát. Proto se to zde snažíme zákazníkům co nejvíc zpříjemnit, aby jim tady den plynul pohodově." Naprostá většina zákazníků tuhle politiku bere za svou. Ikea tvrdí: Ze všech návštěvníků jich k nám jednou za měsíc přichází 33 procent, čtyřikrát ročně 30 procent, dvakrát ročně 23 procent. Přitom 91 procent všech návštěvníků si pokaždé něco koupí. Předminulou sobotu si ve zdejší restauraci a bistru posedělo 2998 zákazníků.
Až obří hypermarket bude na každém rohu
Chrámy moderní doby, nové symboly dneška. Vychvalované, zatracované, navštěvované. Jen proč v nich prokristapána pořád je tolik lidí? Ivana Hrdličková má prostou odpověď: "Protože u nás je takových center zatím hrozně málo." Jak jednoduché. A jak mnohoznačné. Kde všude se ještě změní periferie? A jak se ještě změníme my?
Jednou přijde i shopping mall
Naše nákupní centra jsou mdlým odvarem toho, co mají v jejich pravlasti, USA. Takový shopping mall, jak se tam centru říká, je přímo nákupním městečkem. Je také větší, hezčí, zajímavější. Každý mall se snaží připomínat cosi jako zastřešenou ulici. Po obou stranách jsou desítky obchodů, vedle sebe tak najdete papírnictví, módní butik i sport. Uprostřed "ulice" m ůže téct napodobenina potůčku, mohou tam být lavičky, umělé stromy, fontány. Pověsti dbalý shopping mall nechá z reproduktorů znít příjemnou hudbu, klimatizovaný vzduch m ůže vonět, někde se objeví iklavírista. Mall ale nejsou jen obchody. Jsou tam kina, opravny aut, služby, jídelní kouty s deseti restauracemi najednou. Najdete tam najednou provizorní antikvariát i dobročinnou akci. Dá se tam žít celý den. Lidé dopoledne přijedou, bloumají, najedí se, večer odjedou, jako by byli v jiném městě. Shopping mally tím změnily životní styl Ameriky a sociology to lehce znepokojuje. Stejně jako to, že do mallů se stále více stahují party (i gangy) nudících se teenagerů.
(vod)
Věk většiny návštěvníků zličínského nákupního centra se pohybuje mezi 35 až 45 lety.
Typickým zákazníkem obchodního domu Ikea je žena ve věku 30 až 40 let, většinou se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním. Zdrží se zde průměrně 70 až 80 minut. Podle průzkumu, který si udělala Ikea, mají její zákazníci prů měrné či mírně nadprůměrné platy.
Dřív jsme jezdili na výlety, dnes mnozí z nás raději prochodí kilometry s nákupním vozíkem
Bývalo tu pár domků a pole. Praha-Zličín, zapomenutý kout, typická periferie. Kdo by sem jezdil. Minulý pátek, pátek 17.
listopadu, tady už v deset dopoledne stálo přes šestnáct set aut. A další se sem valila v nekonečných proudech. Ten den bylo pracovní volno, jenže taky nevlídně sychravo. Což je, alespoň podle obchodníků, ta nejlepší kombinace, aby se lidé rozhodli, že si udělají nakupovací výlet. Před polednem bylo parkoviště s kapacitou 2400 vozů takřka plné. "Prokrista, to je lidí," povzdechla si babička, která sem podle poznávací značky auta přijela s rodinou odkudsi od T rutnova. Tahle slova jsou tu slyšet často. Přesto sem lidí jezdí stále více. Neboť Zličín, to je jeden z vyhledávaných symbolů dneška - obří nákupní centrum zvané Shopping Park Praha. V évodí mu švédská Ikea a britské Tesco, které doplňují Baťa, Kenvelo, Gigasport a další známé obchodní značky. Toho dne se tu vystřídalo přes dvanáct tisíc aut a od metra přijelo na 160 autobusů.
Na Karlštejn či raději do nákupního centra?
Časy, kdy si člověk v sobotu ráno cestou do trafiky zaskočil do nejbližšího obchodu jen pro čerstvé rohlíky, jsou pryč. Jak Ikea, tak Tesco tvrdí, že nyní lidé o víkendech začali nakupovat mnohem častěji. Ivana Hrdličková z oddělení marketinku firmy Ikea: "Dnes téměř padesát procent týdenního obratu uděláme o víkendu a pomalu abychom začali lákat zákazníky, aby k nám víc chodili i v týdnu." A Renata Doležalová z marketingového oddělení společnosti Tesco Stores: "O víkendech je návštěvnost o šedesát procent vyšší než ve všedních dnech." Mladá žena z Jičína, která tady minulý pátek spolu s dětmi postupně obcházela všechny obchody, o důvodech své návštěvy Zličína říkala: "Na ty tři dny volna jsme si udělali výlet do Prahy. A začínáme tady, chtěli jsme se sem podívat. Půjdeme tu i na oběd, máme na to celý den. Zítra půjdeme po pražských památkách." Nestávají se náhodou obří nákupní centra se všemi jejich svody podobnými lákadly jako Pražský hrad či Karlštejn? Ivana Hrdličková chvíli zkouší nemluvit jako obchodník: "Jeden pohled to odsuzuje jako příliš konzumní způsob života. Lidé místo toho, aby se o víkendu věnovali odpočinku, sobě a rodině, chodí nakupovat. Druhý pohled je ryze praktický a mluvím o něm jako žena, která od pondělka do pátku pracuje až do večera a jedinou šanci udělat nákup má právě o víkendu. Záleží na tom, jestli tomu někdo propadne a nemá jinou zábavu než jezdit po nákupních centrech, nebo jestli možnost víkendového nákupu vezme jako výhodu - mohu nakupovat v klidu a kdy chci, ne kdy musím, třeba v polední pauze místo oběda." On je však ještě jeden důvod zajet si o víkendu třeba do Zličína - obchodní řetězce, které hypermarkety provozují, nabízejí nižší ceny. Dobře to vyjádřila jedna z žen, která sem v pátek přijela z pražského Smíchova: "Nemám to tu ráda, je tu strašně lidí, je to neosobní, prodavači vás nikdy neobslouží tak jako v malém krámě, oni často o zboží nic nevědí. Ale vyplatí se mi sem zajet pro větší nákup, je to tady levnější a mám to sem pár stanic metrem."
V hypermarketech zůstáváme déle
Naprostá většina lidí tu pobude tak dvě tři hodiny. Podobné zkušenosti mají i v "konkurenčním" pražském Centru Černý most. V edoucí jeho marketingu Richard K obesch říká, že u nich se o víkendu jedno auto zdrží hodinu až tři. Také trend je stejný - ve všední den sem přijde v průměru patnáct tisíc lidí, v sobotu však více než dvojnásobek. Čísla ze Zličína ovšem ukazují, že se čas, který tu lidé tráví, prodlužuje. "Stále nám stoupá jak počet návštěvníků, tak platících zákazníků. Ovšem nárůst platících zákazníků je rychlejší, což znamená, že zde lidé nakupují ve více obchodech a zdrží se tedy déle. Rapidní růst zaznamenáváme i v našich restauracích, jak návštěvníků, tak tržeb. Lidi prostě pochopili, že sem nemá cenu jezdit na půl hodiny a tráví tady dost času, chtějí si u nás i posedět a odpočinout si," říká ředitel zličínského Shopping Parku Jaromír Lapáček. Čísla o tomto gigantu, který před dvěma roky vyrostl na bývalé periferii, jsou výmluvná. "Už vloni jsme měli velmi dobré výsledky. A letos očekáváme, že počet návštěvníků stoupne o pětinu a platících zákazníků o třetinu. Prodej by se měl oproti loňsku zlepšit minimálně o 22 procent. Vloni činil celkový obrat 3,6 miliardy korun, letos očekáváme přes 4,4 miliardy," vypočítává Jaromír Lapáček. A jako třešničku na dortu servíruje nejnovější odhad: "Čekáme, že letos sem přijede přes osm milionů lidí."
Je škodlivý výlet do světa konzumu?
Jako kdyby si sem osmkrát do roka vyjela celá Praha. A to má hlavní město taková obří centra ještě dvě. Přitom třeba do Zličína jsou lidé ochotni jezdit až ze vzdálenosti sedmdesát kilometrů. A tři čtvrtiny jich přes rostoucí ceny benzinu jedou autem. V té souvislosti se mluví o rodinách, které v nákupních centrech tráví dlouhé hodiny. Projdou se, nakoupí si, děti odloží do dětského koutku, pak si společně dají k obědu hamburger, posedí u kávy a jedou domů. Znamená to, že se jejich pohled úží jen na svět konzumu? "Pokud jde jen o občasný rodinný výlet do hypermarketu, z hlediska vzájemné komunikace to vnímám jako lepší způsob společně tráveného času, než když celá rodina mlčky sleduje televizi. Zdravá osobnost by samozřejmě měla rozlišit, kdy je čas nákupů a kdy čas vyrazit na výlet do přírody, jít na koncert, na výstavu," soudí psycholog Slavomil Hubálek. A zda-li to nemůže ovlivnit dětskou duši? "Samozřejmě může. Dětem je nutné vysvětlovat, že hypermarkety nejsou centrem, ale jen kouskem světa." V zásadě shodný, byť trochu drsnější názor má ředitel pražské Hygienické stanice Vladimír Polanecký. Na otázku, zda nám v nákupních centrech něco hrozí, odpovídá: "Každé větší shromáždění lidi v epidemiologické sezoně znamená zvýšené riziko, ale to bych nepřeceňoval. Spíše hrozí riziko mentálního zblbnutí tím, že tam lidi často berou své děti a vytvářejí v nich jistý druh závislosti na konzumu."
Zákazníci jen tuší, co si chtějí koupit
"Obchodníci útočí na všechny naše smysly, takže nakonec nakupujeme víc zboží, než jsme původně zamýšleli. Už před obchodem nás zapřáhnou do tak velkého vozu, že se nakonec většina lidí zdráhá nechat v něm nákup jen za padesátikorunu. U kasy pak stojí skoro všichni s plnými vozíky. Doba, kdy si naše maminky napsaly na papírek čtyři položky, které je třeba dokoupit, už je pryč. My přicházíme nakupovat, ale přesně nevíme, co chceme. A pak koupíme izboží, o kterém jsme původně vůbec neuvažovali," uvažuje Slavomil Hubálek, který o hypermarketech mluví jako o chrámech konzumu. Naprostá většina zákazníků Shopping Parku se tak skutečně chová. Na otázku, zda si koupili iněco, co původně neplánovali, odpovídala řada zákazníků: Ano, vzali jsme si ještě pár drobností. Mladá žena, která sem přijela v pátek dopoledne s manželem adítětem ze Slaného, například prozradila: "Jezdíme sem na dvě tři hodiny tak jednou za měsíc. Nakoupíme jídlo, ale pokaždé si odneseme něco navíc, uděláme si radost." Renata Doležalová ze společnosti Tesco tvrdí: "Podle posledního průzkumu zákazníci většinu rozhodnutí o nákupu udělají až v obchodě. Kolem 70 procent zákazníků nakupuje impulsivně." Že je to fakt, dotvrzují tisíce lidí, kteří desítky minut zdánlivě bezcílně procházejí kolem regálů. Ivana Hrdličková z firmy Ikea tomu říká inspirace. "Ikea nechce, abyste si tu koupil židli a hned zase odešel. Jde jí o to, aby vás procházka obchodním domem inspirovala k příštímu nákupu. Taky se nepředpokládá, že přijdete a hned nakoupíte, ale že přijdete víckrát. Proto se to zde snažíme zákazníkům co nejvíc zpříjemnit, aby jim tady den plynul pohodově." Naprostá většina zákazníků tuhle politiku bere za svou. Ikea tvrdí: Ze všech návštěvníků jich k nám jednou za měsíc přichází 33 procent, čtyřikrát ročně 30 procent, dvakrát ročně 23 procent. Přitom 91 procent všech návštěvníků si pokaždé něco koupí. Předminulou sobotu si ve zdejší restauraci a bistru posedělo 2998 zákazníků.
Až obří hypermarket bude na každém rohu
Chrámy moderní doby, nové symboly dneška. Vychvalované, zatracované, navštěvované. Jen proč v nich prokristapána pořád je tolik lidí? Ivana Hrdličková má prostou odpověď: "Protože u nás je takových center zatím hrozně málo." Jak jednoduché. A jak mnohoznačné. Kde všude se ještě změní periferie? A jak se ještě změníme my?
Jednou přijde i shopping mall
Naše nákupní centra jsou mdlým odvarem toho, co mají v jejich pravlasti, USA. Takový shopping mall, jak se tam centru říká, je přímo nákupním městečkem. Je také větší, hezčí, zajímavější. Každý mall se snaží připomínat cosi jako zastřešenou ulici. Po obou stranách jsou desítky obchodů, vedle sebe tak najdete papírnictví, módní butik i sport. Uprostřed "ulice" m ůže téct napodobenina potůčku, mohou tam být lavičky, umělé stromy, fontány. Pověsti dbalý shopping mall nechá z reproduktorů znít příjemnou hudbu, klimatizovaný vzduch m ůže vonět, někde se objeví iklavírista. Mall ale nejsou jen obchody. Jsou tam kina, opravny aut, služby, jídelní kouty s deseti restauracemi najednou. Najdete tam najednou provizorní antikvariát i dobročinnou akci. Dá se tam žít celý den. Lidé dopoledne přijedou, bloumají, najedí se, večer odjedou, jako by byli v jiném městě. Shopping mally tím změnily životní styl Ameriky a sociology to lehce znepokojuje. Stejně jako to, že do mallů se stále více stahují party (i gangy) nudících se teenagerů.
(vod)
Věk většiny návštěvníků zličínského nákupního centra se pohybuje mezi 35 až 45 lety.
Typickým zákazníkem obchodního domu Ikea je žena ve věku 30 až 40 let, většinou se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním. Zdrží se zde průměrně 70 až 80 minut. Podle průzkumu, který si udělala Ikea, mají její zákazníci prů měrné či mírně nadprůměrné platy.
