Písmo
Těsnopis
Zachytit v co nejautentičtější podobě projevy legendárního řečníka, filosofa a státníka Cicera se pokusil Říman M. T. Tiro. Aby se mu to podařilo, vytvořil systém kráceného písma. Moderní podoba těsnopisu, pro který se používají také názvy stenografie a tachygrafie (steno = těsný, grafé = písmo, tachys = rychlý) vznikla v Anglii na přelomu 16. a 17. století. Do Čech se dostal z Německa. Takzvaná Gabelsbergova soustava (vydaná v roce 1834) však byla přizpůsobena potřebám němčiny a nebyla schopna zachytit odlišnosti českého pravopisu. Proto se v tuzemsku začalo hledat vlastní stenografické písmo. V roce 1921 určilo ministerstvo školství jako oficiální těsnopis Heroutovo-Mikulíkovu soustavu. "Těsnopis je vlastně poznámkové písmo, které slouží k rychlému zápisu mluveného slova. Na rozdíl od techniky se nestane, že dojdou baterie nebo že nahranému textu není rozumět," říká Helena Bendová, která učí těsnopis na obchodní akademii v Praze v Dušní ulici a zároveň je mistryní světa v těsnopise z roku 1991. Těsnopis je písmo stejně jako latinka nebo azbuka, které se člověk musí naučit tak jako prvňák abecedu. "Psát latinkou se děti učí celý rok. A u stenografie je to to samé. Po dvou letech žáci dokážou využít těsnopis jako poznámkové písmo, ti nejlepší pak mohou složit státní zkoušku," vysvětluje Helena Bendová. Umění těsnopisu nespočívá jen v zapsání textu, ale člověk ho musí umět po sobě i přečíst. Ke každému písmenu z abecedy existuje znak, který je méně náročný na psaní než klasické písmeno. Těsnopis využívá i soustavu zkratek, díky níž se nejčastěji používaná slova zapisují i jedním tahem. Je však potřeba určité pečlivosti, neboť podle velikosti znaku a jeho umístění nad linkou či pod ní se zcela mění význam. Při normálním tempu řeči, například u projevů, člověk vypustí z úst za minutu 120 slov. Při rychlém projevu toto číslo vzroste na 160. Nejlepší stenografové však dokážou zachytit i 200 slov za minutu. To je hodnota československého rekordu, který vytvořil v roce 1957 Miloš Matula. "Při takové rychlosti není možné text číst poprvé, to by člověk nezvládl, proto se ti, co ho diktují, musí s jeho obsahem předem seznámit," říká Helena Bendová. Před érou nahrávací techniky byla znalost těsnopisu mnohem větší než dnes. "Lidé proto stále nacházejí závěti a písemnosti v dědictví, které jsou napsané těsnopisem. Známý je i případ, kdy bylo těsnopisem zaznamenáno i heslo ve vkladní knížce. Je to těžké, ale většinou se písmo podaří rozluštit," dodává Helena Bendová. Kromě ručního těsnopisu existuje i strojový s připojením na počítač. Počítač dokáže místo člověka převést stenografický záznam na klasické písmo.
Těsnopis
Zachytit v co nejautentičtější podobě projevy legendárního řečníka, filosofa a státníka Cicera se pokusil Říman M. T. Tiro. Aby se mu to podařilo, vytvořil systém kráceného písma. Moderní podoba těsnopisu, pro který se používají také názvy stenografie a tachygrafie (steno = těsný, grafé = písmo, tachys = rychlý) vznikla v Anglii na přelomu 16. a 17. století. Do Čech se dostal z Německa. Takzvaná Gabelsbergova soustava (vydaná v roce 1834) však byla přizpůsobena potřebám němčiny a nebyla schopna zachytit odlišnosti českého pravopisu. Proto se v tuzemsku začalo hledat vlastní stenografické písmo. V roce 1921 určilo ministerstvo školství jako oficiální těsnopis Heroutovo-Mikulíkovu soustavu. "Těsnopis je vlastně poznámkové písmo, které slouží k rychlému zápisu mluveného slova. Na rozdíl od techniky se nestane, že dojdou baterie nebo že nahranému textu není rozumět," říká Helena Bendová, která učí těsnopis na obchodní akademii v Praze v Dušní ulici a zároveň je mistryní světa v těsnopise z roku 1991. Těsnopis je písmo stejně jako latinka nebo azbuka, které se člověk musí naučit tak jako prvňák abecedu. "Psát latinkou se děti učí celý rok. A u stenografie je to to samé. Po dvou letech žáci dokážou využít těsnopis jako poznámkové písmo, ti nejlepší pak mohou složit státní zkoušku," vysvětluje Helena Bendová. Umění těsnopisu nespočívá jen v zapsání textu, ale člověk ho musí umět po sobě i přečíst. Ke každému písmenu z abecedy existuje znak, který je méně náročný na psaní než klasické písmeno. Těsnopis využívá i soustavu zkratek, díky níž se nejčastěji používaná slova zapisují i jedním tahem. Je však potřeba určité pečlivosti, neboť podle velikosti znaku a jeho umístění nad linkou či pod ní se zcela mění význam. Při normálním tempu řeči, například u projevů, člověk vypustí z úst za minutu 120 slov. Při rychlém projevu toto číslo vzroste na 160. Nejlepší stenografové však dokážou zachytit i 200 slov za minutu. To je hodnota československého rekordu, který vytvořil v roce 1957 Miloš Matula. "Při takové rychlosti není možné text číst poprvé, to by člověk nezvládl, proto se ti, co ho diktují, musí s jeho obsahem předem seznámit," říká Helena Bendová. Před érou nahrávací techniky byla znalost těsnopisu mnohem větší než dnes. "Lidé proto stále nacházejí závěti a písemnosti v dědictví, které jsou napsané těsnopisem. Známý je i případ, kdy bylo těsnopisem zaznamenáno i heslo ve vkladní knížce. Je to těžké, ale většinou se písmo podaří rozluštit," dodává Helena Bendová. Kromě ručního těsnopisu existuje i strojový s připojením na počítač. Počítač dokáže místo člověka převést stenografický záznam na klasické písmo.
