Slavíková: Nehraju jen protivné ženy

  • 2
Zuzana Slavíková tvrdí, že nikdy neměla závratné cíle a za ničím se nehonila. Když jí v únoru nabídli, aby uváděla vyhlašování cen odpověděla vyhýbavě. Podobně, jako když ji kdysi Nova pozvala na konkurz moderátorů soutěžního pořadu Nejslabší! Máte padáka! "Já to vlastně nechtěla dělat," vzpomíná.

Představovala si, jak dorazí do Prahy mezi cizí lidi a tam si řeknou, že přijela nějaká husa z Brna, vybavuje si jedna z nejobsazovanějších hereček brněnského Mahenova divadla.

Nebýt jejího muže, který ji povzbuzoval, asi by tehdy uvádění televizní soutěže odmítla. Ostatně manžel Zuzany Slavíkové se přičinil i o to, že kývla na moderování dnešního slavnostního večera.

* Prozradíte některý z žertíků, který jste si na TýTý připravila?
Žertíky? TýTý není postavené na vtipech, pro mě to vždy bylo seriózní vyhlašování vítězů divácké soutěže.

* Lidé si vás pamatují jako protivnou moderátorku soutěže Nejslabší! Máte padáka! Jak chcete na diváky zapůsobit teď?
Pro mě by bylo úžasné, kdyby si na konci TýTý řekli: Ta Slavíková mi u toho nelezla na nervy.

* Proč na Nově vybrali zrovna vás?
To vážně nevím. V únoru mi zavolali, říkali, že mají víc adeptů, ale že bych se jim asi hodila nejvíc.

* Jak jste reagovala? Kývla jste okamžitě?
Tak nějak to vyplynulo, že jsem to vzala.

* Proč neřeknete, jak to přesně bylo?
To nejde. Přece vám nemůžu přiznat, že můj muž, jak slyšel, že do telefonu říkám "no to je hezká nabídka, ale já nevím", vzal rychle papír a načmáral na něj: Vem to, potřebujeme peníze! (zajíká se smíchy)

* Vážně jste se chtěla vykrucovat?
Zprvu jsem namítala, že ve stejný den asi hraju v divadle, ale když se ukázalo, že mám volno a že mi v divadle vyjdou vstříc, už to nešlo odmítnout. Navíc jsem to brala i jako motivaci k tomu, abych do TýTý konečně zhubla. Zvlášť, když televize každému přidává aspoň pět kilo.

* Kolik jste od února shodila?
Právě že nic! Já tak ráda jím... Snažila jsem se krotit, ale pak jsem si řekla: Je to jedno, co se budeš týrat, důležitější je, že máš dobrou povahu.

* První přímý přenos v životě. Je to pro zkušenou divadelní herečku stresující pomyšlení?
To víte, že je. Jsem herečka a v moderátorské úloze se necítím úplně ve své kůži. I když ani jako herečka se tak vždycky necítím. (směje se) Těším se, ale zároveň mám strach, nevím, co všechno mě může při přímém přenosu potkat. Ani dokonalá znalost textu nemůže všechno zachránit. Člověk nikdy dopředu neví, co to s ním udělá, až vyleze naživo před kameru. Co když nastane "baletní jednotka křeč"?

* Už se vám to stalo někdy v divadle?
No jéje.

* Jak z toho?
Od toho máte na jevišti kolegu, který hned pochopí, která bije, tak to rychle zachraňuje. Nebo - když úplně nezpanikaříte - dojdete si k portálu a tam vám nápověda hodí text. To už se pak většinou chytnete a v hlavě vám naběhnou další věty.

* Jak byste si pomohla jako moderátorka přímého přenosu?
To právě nevím. Co pokazím, to tam bude. Utěšuju se tím, že v nejhorším si udělám pořádnou ostudu. Nic strašnějšího se nemůže stát. A říká se, že špatný je ten herec, který nevydrží dvě hodiny ostudy.

Bravo, přijela Praha!

* Myslíte, že je pro brněnské Mahenovo divadlo výhodné, když jeho herečka uvádí TýTý a když se stane známou díky televizi?
Pro každé divadlo je dobré, když se o jeho lidech něco ví. U nás v divadle je takových herců víc, zdaleka nejsem jediná.

* Ale vás televizní diváci znají jako moderátorku vědomostní soutěže, pak jste jednou moderovala zábavný pořad Zlatá mříž a teď vás čeká TýTý. I to kamennému divadlu prospívá?
Vy byste třeba nebyl zvědavý, jaký je na divadelním jevišti ten člověk, kterého sledujete v televizi? Nenapadlo by vás jít se na něj podívat?

* Možná napadlo, kdyby mi nebyl z televize protivný. A vy jste měla takovou roli v soutěži Nejslabší! Máte padáka!
To je pravda, tam jsem byla trochu protivná... Když ten Padák začal, bála jsem se, že budu zaškatulkovaná a nedostanu jinou práci. Hrozilo mi, že už budu hrát jen nepříjemné a sarkastické ženské. Ale nestalo se.

* Co myslíte, je moderování Padáka, Zlaté mříže a TýTý příležitostí upozornit na sebe filmaře? Anebo vás to naopak vzdaluje od nějaké zajímavé filmové role?
To fakt nevím. (chvíli přemýšlí) Zatím jsem nikdy žádnou filmovou roli neměla, takže s tím, na co se ptáte, nemám vůbec zkušenosti. Myslím si, že když se nechytnete u filmu hned na škole nebo v hereckých začátcích, tak to později už většinou bývá passé.

* Opravdu? Vy si neděláte naděje?
To by muselo být nějaké štěstí. Navíc každý režisér chce pracovat s lidmi, které zná a se kterými se mu dobře dělá. Na tom není nic špatného. Mě v podstatě režiséři neznají, takže by to pro ně byl skok do temnoty. Co mohou vědět, jaká bych byla ve filmu. Já to taky nevím. Ale samozřejmě bych to ráda zkusila.

* Když se chystaly první díly soutěže Nejslabší! Máte padáka! psalo se, že ji bude uvádět neznámá herečka z Brna. Dotklo se vás to? V té době jste v divadle hrála snad půltucet velkých rolí.
Co by se mě mělo dotknout? Pro národ jsem skutečně byla neznámou herečkou z Brna. Ostatně, někdy to bylo i výhodné. Úplně ideální stav je být neznámý a mít tolik peněz, že jste za vodou. (směje se) To je úplná bomba, ale to už se mi asi nesplní. Ale vážně. Bude to znít divně, ale fakt nejsem typ, který potřebuje být populární.

* Herečka, která netouží být populární? Nezlobte se, to mi nesedí. Můžu vám věřit?
Klidně. Už můj tatínek, sám herec, mi říkal, že nemám u divadla co dělat, protože nemám tu správnou povahu. Radil mi: Nechoď na jeviště s pocitem - nezlobte se, milí diváci, já to tady rychle odříkám a zmizím. Naopak, jdi tam s pocitem - lidi, sedněte si na zadek, přišla hvězda!

* Váš soutěžní Padák míval průměrnou sledovanost přes milion diváků, při TýTý vás uvidí půlka republiky. Takže už umíte přicházet jako hvězda?
Popularita je samozřejmě v lecčems velmi příjemná, má své výhody a já nepociťuju, že by mě v něčem omezovala. Ale co si budeme povídat, s mou popularitou to zase není tak strašné. Nejsem ani Jiřina Bohdalová, ani Lucka Bílá nebo Karel Gott, ze mě nejsou všichni paf. Tady v Brně už vůbec ne.

* Co máte proti Brnu?
Brno mám moc ráda, je to město tak akorát - ani velké, ani malé. Ale někdy mi připadá, jako bychom byli my Brňáci střídavě strašně namistrovaní a jindy se za Brno skoro styděli. Nevážíme si toho dobrého, co v Brně máme.

* Dejte mi příklad.
Ráda. V našem divadle se hrál Hamlet. Bylo to dobré představení. Já v něm neúčinkovala, takže snad můžu být objektivní. A pak k nám přijeli s Hamletem herci z Prahy. V hlavní roli Jiří Langmajer. Taky to nebylo špatné představení, ale to naše mělo minimálně stejnou, ne-li vyšší úroveň. Při našem Hamletovi brněnské publikum zaplácalo a šlo domů. Ale když přijela Praha, obecenstvo na konci aplaudovalo vestoje a křičelo bravo. Hrozně mě to vytočilo. Nic proti pražským hercům, mě naštvali brněnští diváci.

* Co jste udělala? Zůstala jste sedět, když všichni kolem stáli?
Byla jsem v hledišti s kolegou a kolegyní a nestoupli jsem si. Možná jsme vypadali blbě, ale zůstali jsme sedět. Oni v tom brněnském Hamletovi hráli a v té chvíli byli strašně smutní. Proč to vlastně děláme, ptali se, to jsme tak špatní? Mně to bylo hrozně moc líto.

Co se děje v zákulisí

* Když jsme si domlouvali termín rozhovoru, měla jste v některých dnech program i odpoledne před večerním představením. Vy nepotřebujete být v divadle dlouho před začátkem?
Musíme přicházet nejpozději hodinu před představením. Na některé kusy je to ještě zbytečně brzo. (usmívá se) Ale je fakt, že každý to dělá jinak. Třeba kolegyně Janička Hlaváčková, když má velkou roli, je tady od tří odpoledne, chodí po jevišti a opakuje si text. Naproti tomu někteří jiní kolegové přijdou na poslední chvíli a taky to vystřihnou jak z partesu.

* Povězte mi, co děláte, když při představení zrovna nejste na jevišti?
Já? Co by... Sedím tady v klubu, kouřím, piju kafe a klábosím.

* A pak vyběhnete ke svému výstupu naprosto soustředěná?
Jasně. Ale to je docela normální.

* Já bych řekl, že mnozí diváci si naopak myslí, že herci jsou během celého představení pořád v roli.
Tak je při tom nechte, nebo budou mít ještě větší pocit, že jde herectví dělat levou zadní.

* No, podle vašich slov...
Mě neberte vážně, jsem cynik. Přiznám se, že když dostanu text nové hry, začnu v něm listovat a ohýbám růžky těch stránek, kde je moje postava. Pak si podle neohnutých stran říkám: Tak tady si dám při představení první cigárko, tady druhé, no a tady stihnu i kafíčko. Ale znám kolegy, kteří se při představení nenechají ničím rozptylovat a do klubu ani nenakouknou. Záleží na povaze. Někdo si v zákulisí soustředěně opakuje text, jiný ještě těsně před výstupem štípe oblíkačky do zadku.

* Někteří herci vyprávějí, jak se hodinu nebo dvě po představení pracně dostávají z role. Znáte takové typy?
Neznám. Na jevišti se řekne poslední slovo a frrr, konec, hotovo. Někdo jde domů, někdo do klubu. Kolikrát si říkáme, kdyby tak lidi věděli, co všechno se děje v zákulisí.
* Nějaké legrácky?
Většinou je to tak, že když se hraje tragédie nebo vážná věc, je tady vzadu hroznej řehot! A když dáváme komedii, bývá tu dost ponurá nálada.

* Pomůže pak nějaká ta sklenička?
V divadle?! (tváří se pohoršeně) Při představení se nesmí pít! Ale trochu se pije. (šeptá) I když nepijí všichni. Třeba já ne. Jednak pořád jezdím autem a pak musím rozvážet opilce, jednak bych měla pocit, že si jenom líznu a budu před diváky breptat.

* Tak to já bych asi bez panáka na jeviště nevylezl.
Jsou takoví herci. Dají si, aby se uvolnili. Jenže pak jsou na nejlepší cestě k tomu, aby se z nich stali alkoholici. Bez chlastu už nedokážou hrát. U divadla se pilo vždycky. A nejen u činohry. Rádi se napijí i baleťáci nebo operní zpěváci. Víte, herectví je traumatizující. Ať chcete nebo ne, musíte ze sebe před diváky vydávat své city. A do toho vás třeba dusí režisér, že je to špatně, moc anebo málo. Proto jsou kumštýři většinou citliví a zranitelní.

* Na co jste citlivá vy?
Špatně snáším, když je v divadle třeba při zkouškách nervózní atmosféra. A kdysi jsem mívala při představení takovou trému, že bych snad raději hrála před prázdným hledištěm. Za léta u divadla jsem si už zvykla, ale pořád mi vadí, když v hledišti sedí někdo, koho znám. Ani ho nemusím vidět. Stačí, když se dozvím, že se na představení přijel podívat třeba Václav Postránecký za hereckou asociaci, a už se třesu, že budu hrát blbě a že to zkazím.

* Vadí vám i příbuzní?
Taky jsem z nich nervózní.

* A manžel?
Tomáš? Ne, to je můj miláček. Jemu bych se líbila, i kdybych hrála naprosto mizerně.

* Má v hledišti své stálé místo?
Kdepak, chodí málo, divadlo ho zas tolik nebaví.

* No moment, jak nebaví? Vždyť přece vystudoval herectví.
No právě. Hercem se nestal, dnes dělá v Praze zvukaře, a když někdy přijde k nám do divadelního klubu, nesnáší ty naše věčně stejné herecké kecy: proč se hraje tohle a ne tamto, proč to děláme tak a ne jinak, proč tu roli dostal tenhle místo tamtoho... Každý, kdo do toho spadne zvenku, si nutně připadá jako v blázinci.

ZUZANA SLAVÍKOVÁ
Vystudovala JAMU a čtrnáct let je herečkou brněnského Mahenova divadla. Patří k nejvytíženějším členkám souboru. Televizní diváci ji znají z pořadu Nejslabší! Máte padáka!, který uváděla na Nově každý týden od února 2002 do července 2004. Před časem moderovala zábavnou televizní show Zlatá mříž. V sobotu večer uváděla slavnostní vyhlašování TýTý. Je vdaná, má syna Jakuba (12) a dceru Báru (5). Třináctého května oslaví 40. narozeniny. "Už můj tatínek, sám herec, mi říkal, že nemám u divadla co dělat, protože nemám tu správnou povahu.
U divadla se pilo vždycky. Dají si i baleťáci nebo operní zpěváci."

Zuzana Slavíková

Zuzana Slavíková, bývalá moderátorka pořadu "Nejslabší! máte padáka!".

Zuzana Slavíková, bývalá moderátorka pořadu "Nejslabší! máte padáka!".

Zuzana Slavíková, bývalá moderátorka pořadu "Nejslabší! máte padáka!".

Moderátorka Zuzana Slavíková při on-line rozhovoru v redakci iDNES. (7. ledna 2003)

Zuzana Slavíková, bývalá moderátorka pořadu Nejslabší! máte padáka!, bude na Nově uvádět soutěž TýTý.

Moderátorka TýTý 2004 Zuzana Slavíková. (2.4. 2005)