Tvůrci knížek pro děti svým klientům většinou nerozumějí. Buď je příliš podceňují a mluví na ně jak na batolata, nebo se naopak zapletou do rádoby mystických či mravoučných příběhů, kterým nerozumí ani protřelý recenzent, natožpak jedenáctiletý školák. Dobrá dětská knížka je prostě malý zázrak. Pár jich už známe - Mauglího, Děti z Bullerbynu, Pipi Dlouhá punčocha a teď i Harryho a jeho čarodějné kamarády. Avšak i mezi těmi starými dobrými převládají spíše knihy pro menší děti. Co mají číst ti starší? Stále dokola jen Bravo, Dívku, či snad foglarovky? Právě těmto dětem se geniálně do vkusu trefila skotská učitelka Joanne Kathleen Rowlingová. Její seriál ze světa čarodějů a nás mudlů není mysticky tajemný, neskrývá hlubinná poselství. Je vtipný, přesný, přitažlivý i napínavý. Harry není v žádném případě líbivý hrdina. V Harryho příbězích se elegantně a vtipně snoubí detektivka s pohádkou, dnešní Británie se staromilským čarodějnickým světem, školní historky s krutým střetem dobra proti zlu, starosti s kamarády a náznaky školních lásek s faktickým bojem o život. Říká se, že Rowlingová skvělý cit pro psaní získala za své pedagogické praxe. Nevím, nebyla zase tak dlouhá. Spíše se zdá, že si moc dobře pamatuje, co ji v dětství štvalo, bavilo, trápilo, co milovala a po čem toužila. Děj je soudobý. Míhají se jím jak tyčinky Mars, tak počítačové střílečky. Přitom však většinu stránek prožije čtenář spolu s Harrym, Ronem a Hermionou v magických kulisách. Jde přesně o ten druh světa, který děti (ale i mnozí dospělí) milují. A je tu k tomu pořádný příběh. Napínavý a řemeslně perfektní.
3. listopadu 2001
