O tom, proč se nějaká písnička stane světovým hitem, mohou rozhodovat jak její kvality, tak řada dalších okolností a náhod. K těm náhodám patřila v tomto případě hned na začátku V ejvodova návštěva u zbraslavského holiče: ve vedlejším křesle seděl kamarád, který jel do Prahy, mohl se stavit u nakladatelství Hoffmann a vdova pro nové noty pro V ejvodovu kapelu, a přitom paní Hoffmannové odpovědět na otázku, kdo je autorem Modřanské polky, kterou z opisů hrály i pražské kapely. Ale hudební důvody spočívají patrně především v synkopickém frázování refrénu. To bylo sice už běžné v populární hudbě, dobře známé širokému obecenstvu, ale zcela neobvyklé v polkách. Jeho spojení s jednodušším a úderným polkovým rytmem mohlo získat i lidové obecenstvo z různých evropských i amerických domácích tradic. Možná, že právě to upoutalo amerického harmonikáře a kapelníka W illa Glaheho, jehož nahrávka z roku 1938 po sedmi letech získala milionovým prodejem zlatou desku.
27. ledna 2001
