První rok vypadá skalka jako každé mládě: je drobná, hebká, s chomáčky jehličnanů i listnáčů mezi kvetoucími skalničkami. V dalších letech se už ale začíná podobat spíš ženě: má-li si mladistvý vzhled udržet, stojí to stále víc práce. Aby se skalka brzy nezměnila v arboretum a později ještě spíš v divoký prales, potřebují dřeviny každoroční pečlivý sestřih. Když se nenecháte odradit množstvím pupenů nebo letorostů, které se na větvičkách objeví, udrží si většina stromů mladistvý vzhled po mnoho let.
Pryč s pupeny a jehlicemi
»Jako první přicházejí na řadu jehličnany: u borovic se vyštipují pupeny, jalovce potřebují tvarový sestřih před vyrašením. Stříháním se dá u jehličnanů dlouhá léta udržet tvar i zakrslý vzrůst - výjimkou jsou ovšem vzrůstné smrky, především ty stříbrné. Ty se smějí zastřihovat jen tak, aby na větvičce zůstal alespoň jeden rašící pupen,« říká pražský pěstitel skalniček a bonsají Dušan Pangrác. Borovice se samy zalévají pryskyřicí, a tak větvičky s odstřiženými drobnými letorosty nemusíte zamazávat - mravenčí práce tedy končí s odložením nůžek. Větší rány na větvích je však třeba zatřít stromovým balzámem. Ten ochrání hlavně měkké dřevo, aby se do něj nedostaly žádné houbové infekce to platí hlavně pro vrby.
Nové stromy z odřezků
U skalkových listnáčů se letorosty zkracují až později, během léta. Milovníci barev mohou namítnout, že pestrolisté odrůdy se zástřihem připraví o ty nejnápadněji vybarvené letorosty. Podle Dušana Pangráce je však z estetického hlediska důležitější tvar dřeviny ve skalce. Stříháním se sice připravíte o dobře vybarvené letorosty, ale listnáče vám to bohatě vrátí na podzim: nové letorosty už nenarostou tak dlouhé, dřív vyzrají a obvykle se vybarví ještě lépe. Ani ti, kdo mají spořivou duši, nemusí nad odřezky tesknit: větvičky z letního prořezu můžete použít jako řízky pro množení. Z jarního sestřihu se však nové stromky dají vypěstovat jen těžko - snad i příroda ví, že zahrada a skalka nejsou nafukovací.
Kdo zaváhal, brousí pilu
I nejpečlivějším zahrádkářům se někdy stane, že stromek přeroste. Nad zeleným habánem však není třeba zoufat nebo kolem něj smutně obcházet se sekyrou: řada druhů snese hlubší řez. »Dobře ho snášejí třeba tisy nebo borovice Pinus aristata, které obrážejí i z kmene, ze starého dřeva. Naopak vůbec se nesmí provádět u cypřišků,« varuje skalničkář Pangrác a doporučuje: »Aby strom po hlubším řezu rychle obrostl a dobře se mu zahojily rány, je dobré ho přihnojit plnohodnotným hnojivem určeným pro jehličiny nebo pro stromy. Velkým řezům prospěje, když je zatřete stromovým balzámem.«
Trpaslíci se obejdou bez nůžek
I nudnému každoročnímu stříhání se však lze vyhnout jen si musíte varovně zašmikat nůžkami u ucha už při osazování. Základem věčně mladé skalky je výběr zakrslých druhů a odrůd, kterých existuje velké množství. Některé zůstávají celý život velmi malé, jiné za třicet čtyřicet let dorostou třeba do metrové výšky. »Mám na zahradě smrk Picea albertiana conica, o kterém vím, že je starý víc než padesát let - dostal jsem ho už jako starší stromek -, a toho se nikdy nedotkly nůžky ani pilka. To je výhoda zakrslých stromů, které se vůbec nemusí tvarovat ani zakracovat,« ukazuje Dušan Pangrác na hustý kuželovitý stromek, který za lidský věk vyrostl sotva do výšky pasu.
Pryč s pupeny a jehlicemi
»Jako první přicházejí na řadu jehličnany: u borovic se vyštipují pupeny, jalovce potřebují tvarový sestřih před vyrašením. Stříháním se dá u jehličnanů dlouhá léta udržet tvar i zakrslý vzrůst - výjimkou jsou ovšem vzrůstné smrky, především ty stříbrné. Ty se smějí zastřihovat jen tak, aby na větvičce zůstal alespoň jeden rašící pupen,« říká pražský pěstitel skalniček a bonsají Dušan Pangrác. Borovice se samy zalévají pryskyřicí, a tak větvičky s odstřiženými drobnými letorosty nemusíte zamazávat - mravenčí práce tedy končí s odložením nůžek. Větší rány na větvích je však třeba zatřít stromovým balzámem. Ten ochrání hlavně měkké dřevo, aby se do něj nedostaly žádné houbové infekce to platí hlavně pro vrby.
Nové stromy z odřezků
U skalkových listnáčů se letorosty zkracují až později, během léta. Milovníci barev mohou namítnout, že pestrolisté odrůdy se zástřihem připraví o ty nejnápadněji vybarvené letorosty. Podle Dušana Pangráce je však z estetického hlediska důležitější tvar dřeviny ve skalce. Stříháním se sice připravíte o dobře vybarvené letorosty, ale listnáče vám to bohatě vrátí na podzim: nové letorosty už nenarostou tak dlouhé, dřív vyzrají a obvykle se vybarví ještě lépe. Ani ti, kdo mají spořivou duši, nemusí nad odřezky tesknit: větvičky z letního prořezu můžete použít jako řízky pro množení. Z jarního sestřihu se však nové stromky dají vypěstovat jen těžko - snad i příroda ví, že zahrada a skalka nejsou nafukovací.
Kdo zaváhal, brousí pilu
I nejpečlivějším zahrádkářům se někdy stane, že stromek přeroste. Nad zeleným habánem však není třeba zoufat nebo kolem něj smutně obcházet se sekyrou: řada druhů snese hlubší řez. »Dobře ho snášejí třeba tisy nebo borovice Pinus aristata, které obrážejí i z kmene, ze starého dřeva. Naopak vůbec se nesmí provádět u cypřišků,« varuje skalničkář Pangrác a doporučuje: »Aby strom po hlubším řezu rychle obrostl a dobře se mu zahojily rány, je dobré ho přihnojit plnohodnotným hnojivem určeným pro jehličiny nebo pro stromy. Velkým řezům prospěje, když je zatřete stromovým balzámem.«
Trpaslíci se obejdou bez nůžek
I nudnému každoročnímu stříhání se však lze vyhnout jen si musíte varovně zašmikat nůžkami u ucha už při osazování. Základem věčně mladé skalky je výběr zakrslých druhů a odrůd, kterých existuje velké množství. Některé zůstávají celý život velmi malé, jiné za třicet čtyřicet let dorostou třeba do metrové výšky. »Mám na zahradě smrk Picea albertiana conica, o kterém vím, že je starý víc než padesát let - dostal jsem ho už jako starší stromek -, a toho se nikdy nedotkly nůžky ani pilka. To je výhoda zakrslých stromů, které se vůbec nemusí tvarovat ani zakracovat,« ukazuje Dušan Pangrác na hustý kuželovitý stromek, který za lidský věk vyrostl sotva do výšky pasu.
