Mým největším kritikem je moje sestra, říká Simona Krainová

  • 4
Modelka Simona Krainová (44) o sobě říká, že není dokonalá a občas musí poslouchat kritiku na svou osobu. Nejčastěji slýchá výtky od své sestry Yvony (50). Ale ani ona sama si servítky nebere a sestru dohnala k tomu, aby zhubla.

Jako jedna z mála žen přiznáváte, že občas zajdete na proceduru či neinvazivní zákrok. Radíte se v tomhle třeba se sestrou?
Simona: My jsme k sobě dost kritické. Obě si řekneme, co nám vadí, nemyslím jen na vzhledu, ale i celkově. A pak se dostaneme k ženským radám. Co se týče zákroků, sama sestra se mi svěřila, co ji trápí. Že vidí, jak je její obličej je trochu povadlý.
Yvona: Simona je chodící reklama na krásu a já si od ní nechám ráda poradit. Zákrok, na který jsem šla, je nenáročný, rekonvalescence je nulová. Takže můžete prakticky vyjít hned do společnosti a na nějakou dobu se vám zastaví stárnutí.

Je nějaká neinvazivní metoda, kterou máte rády a na kterou chodíte pravidelně?
Simona: Já chodím pouze na plazma lifting. To mám nejraději. Obličej to krásně osvěží a probudí. Kůže je pak hydratovaná, svěží a krásná. Jinak na ostatní procedury zatím čekám, že je využiji třeba někdy v budoucnu.
Yvona: Já jsem na tom podobně.

Nemáte z invazivních zákroků strach? Třeba kvůli dětem?
Simona: Po dvou císařských řezech a poté, co jsem měla šílenou diagnózu a málem jsem umřela, tak už se nebojím vůbec ničeho.

V čem jste ve vašem životě poslechla sestru a vyplatilo se vám to?
Simona: V mnoha věcech. Radíme si celý život, jsme spolu velmi intenzivně v kontaktu, na rozdíl od mnoha jiných sourozenců, skutečně si voláme třeba každý den. Když jsme byly malé, tak jsme si k sobě tu cestu tak nenašly, protože mezi námi je šestiletý věkový rozdíl. V době, kdy jsem si já hrála s panenkami, Yvona chodila za klukama.
Yvona: V mládí ten věkový rozdíl skutečně znát byl. Ale pak jsme si k sobě cestu našly. V pubertě odjela totiž Simona do Paříže a strašně se nám začalo vzájemně stýskat.
Simona: Tehdy jsme si začaly psát dopisy. Žádný Facebook neexistoval a já mám ty psaníčka dodnes schované. Začalo mezi námi hluboké pouto. Yvona tu pro mě vždycky byla, nějakou dobu žila i se mnou v Paříži, aby mi pomohla a byla oporou ve všech situacích. Tohle jí opravdu nikdy nezapomenu, protože šidila tím své soukromí, brala si dovolené v práci. A to jen kvůli mně.
Yvona: Myslím si, že je to skvělé, když máte sestru jako kamarádku.

Simona Krainová

Yvona poslední dobou prošla velkou změnou. Co bylo motorem?
Simona: Asi moje kritika. Yvona ji umí skvěle přijmout a musím říci, že i já v tomto ohledu nemám problém. Jsem člověk, kterému nevadí, když někdo něco proti mě řekne. Čtu i diskuze pod různými rozhovory a nerozhází mě ani negativní anonym.
Yvona: Simona mi prostě řekla, že jsem se dobrovolně oddala matce přírodě, a pokud s tím nic nezačnu dělat, budu mít povislý nejen zadek.
Simona: A ona byla naštvaná i ráda, že jí to říkám, a v podstatě mě předběhla. V té době jsem totiž začala hodně běhat a dneska ségra běhá daleko více než já. Já se s ní teď vůbec nemůžu srovnávat. Vedle ní jsem teď lenoch. Je hodně cílevědomá, já jsem na ni pyšná. To, jak vypadá, se totiž odráží i na její psychice a náladách. Je mnohem sebevědomější.
Yvona: Základní spouštěč bylo i mých 70 kilo váhy. Mám ve skříni jedny kalhoty, které jsem měla jako metr. Když jsem je o nějaký ten centimetr nedopnula, tak jsem si řekla, že by bylo dobré něco dělat. Dneska už ty kalhoty v pohodě zapnu a ještě tam mám volno.

Radíte si vzájemně v oblečení?
Simona: Já se nejraději oblékám sama, protože vím, co mi sluší. Ale někdy dám na radu svých kamarádů, Filipa Vaňka a Honzy Pokorného. To jsou podle mě nejlepší stylisti. Většinou volám SOS, když musím na nějakou společenskou akci a nevím si rady. Otevřu skříně a mám pocit, že tam není nic, co bych si mohla obléknout. V tu chvíli nastupují oni, armáda spásy a něco tam vždycky nakombinují nebo mi donesou z butiku. Jsem ráda, že je mám. Ale když chodím po obchodech v soukromí, tak nejradši nakupuji sama. Nemám ani ráda, když je někdo se mnou. Pro mě je to taková terapie.
Yvona: Pro mě se terapií stal sport. Nevěřila jsem tomu, ale dneska je to pro mě závislost. A když mohu běhat v lese a ne v posilovně, tak je to pro mě velkým relaxem. Skutečně u toho vypnete a vyčistíte si hlavu. Není to jen proto, abyste nějak vypadali, to je bonus navíc. Ale je to velká psychická léčba a velká léčba stresu. Pak s chutí vyrazím se Simčou na ty nákupy, kde si převážně nechám poradit od ní.

,