"Nějaký křikloun, který má něco společného s těmi firmami, nám napsal, že budeme rybičkám na dně Labe chutnat a že být námi, tak se bojí chodit i pro rohlíky do večerky. Tentýž člověk mě pak za pár dní kontaktoval a řekl mi, že jsme úplně mimo a že se nám ti prodejci smějí a on jediný řekne pravdu, jen je otázka, kolik dáme," popsala Dymáková, která je televizní reportérkou, takže její film je spíš než dokument komentovanou televizní publicistikou.
"Šmejdi vůbec nejsou plánovaná akce. Vznikaly tak nějak sami. Moje babička jezdila na tyhle akce a já jela s ní, protože mě to zajímalo nejen pracovně, ale i lidsky. V rámci pracovní deformace jsem s sebou vzala skrytou kameru. A byla jsem úplně šokovaná, že ti lidé nedokáží rozklíčovat, co se tam s nimi děje," popsala Dymáková.
Z dokumentu Šmejdi
To ji přimělo vše zveřejnit. Původně chtěla s natočeným materiálem jen objíždět domovy důchodců a dělat mezi seniory osvětu. Pak ovšem projevil zájem distributor i televize a téma se dostalo k široké veřejnosti, která začala okamžitě podepisovat petici "proti šmejdům," aby se zabránilo podobným prodejním praktikám.
Radost z toho nemají jen samotní prodejci. Jeden z nich se dokonce objevil na premiéře filmu a požádal o slovo. Nechtěl ovšem obhajovat popsané akce, ale zastat se těch "dobrých" prodejců. Sám pak petici podepsal. "Tvrdí, že končí s předváděčkami, protože nechce být spojován s těmi praktikami. On sám je prý slušný prodejce a to, co v tom filmu viděl, ho šokovalo. Označil to za gestapácké praktiky. Ale jestli to myslí vážně, to nevím," řekla Dymáková, kterou jeho výstup velmi překvapil.
10. dubna 2013 |
