Nejslavnějším malířem antiky byl Řek Apelles. Bohužel, nezachovalo se ani jedno jeho dílo, jen popis několika z nich. Na obraze s názvem Pomluva huntovaly svou oběť, nevinného mladíka, ztělesněné špatné vlastnosti - Závist, Klam, Podezřívavost, Podlost. Proslulá byla též Apellova Afrodita. Bohyně lásky se vynořovala z mořských vln, od hlavy k pasu nahá, dolejšek cudně prosvítající vodou. Apelles byl dvorním malířem Alexandra Velikého. Žil ve čtvrtém století před Kristem. Kromě slavné pověsti po něm zůstalo několik pěkných historek. Jestliže se neudály, jsou alespoň dobře vymyšleny. S jednou je spjato dodnes užívané úsloví. Kteréhosi dne vytkl slavnému malíři nějaký švec odborný nedostatek. U sandálu, který Apelles namaloval, chybělo jedno poutko, takže by bota nebyla funkční. Apelles chybu opravil. Osmělený švec den nato kritizoval způsob, jakým Apelles zobrazil lidské stehno. A malíř ho řecky zpražil jedovatou větou, kterou známe v latinském překladu: Ne sutor supra crepidam." Český bychom mohli říci: Švec ať se neposuzuje víc než sandál." My však namísto toho nabádáme: Ševče, drž se svého kopyta!" Důvod je nasnadě. V zimavějším Česku jsou sandály mnohem řidším zjevem než ve slunném Řecku. Smysl výroku je stejný. Větu zužitkujeme, jestliže chceme naznačit, že ten či onen by si měl hledět svého a nestrkat nos do věcí, kterým rozumí jako koza petrželi.
29. září 2001
