Fantazie má zelenou
Velkou výhodou sendvičů je to, že se dají připravit prakticky kdekoliv a z čehokoliv. Nejběžnější a nejjednodušší si připravíte ze dvou plátků toastového chleba. Jeden potřete majonézou, přidáte tence nakrájenou šunku, sýr, list zeleného salátu a například plátek rajčete a kolečko cibule. Přikryjete druhým toastem, případně ještě příčně rozkrojíte. Pokud rádi experimentujete s chutěmi, můžete místo zeleniny použít ovoce, například na plátky nakrájený ananas, kiwi nebo kompotované broskve.
Barvy pro oko i žaludek
Možností, čím sendviče naplnit, je nepřeberně a při jejich výběru záleží na individuální chuti a fantazii. Jsou-li navíc použité suroviny různě barevné, potěší výsledek nejen žaludek, ale i oči, například nečekaných návštěvníků. Zkuste zkombinovat plátky vařené šunky s několika řezy jablek a rybízovým želé, nebo na kulatou žemli pomazanou majonézou a hořčicí dát tence nakrájený rostbíf, plátky ementálu a několik koleček osmažené cibule. Často se sendviče plní různými saláty - z tuňáka nebo kuřecího masa smíchaného s majonézou. Nebo vajíčkového: smícháte dvě nadrobno nasekaná uvařená vejce se dvěma lžícemi majonézy, lžící nadrobno nakrájené kyselé okurky, trochou pepře a kari. Kdo však hodlá obědvat či svačit například při vyplňování daňového přiznání nebo psaní úkolů do školy, měl by zvolit náplň co nejjednodušší. Dobré jsou takzvané sendvičovače, které jednotlivé vrstvy sendviče spečou tak, že z nich při jídle neupadne ani drobeček.
Sendviče pro široká ústa
Pro větší jedlíky se hodí takzvané troj-, čtyř- či víceplošníky. Záleží na počtu chlebových pater, mezi kterými mohou být různé náplně. V hotelech či restauracích je obyčejně nabízejí pod názvem Clubsandwich. Všechny víceplošníky mají společné to, že se nedají jíst, aniž by si člověk nevykloubil sanici. Proto je dobré je nejdříve rozkrojit na čtyři díly, které se ještě zpevní propíchnutím špízem. Z každého dílu se pak postupně ujídají jednotlivá patra.
Od kapes po ponorky
Sendviče lze udělat prakticky z jakéhokoli druhu pečiva, od toastového chleba, baget, housek, rohlíků až po chlebové pita placky. Posledně jmenované se nejdříve rozkrojí na půl a do vzniklých kapes se dá vše, co je po ruce. Například pečená či vařená kuřecí prsa spolu se zeleným salátem, paprikou, rajčaty a sterilovanou kukuřicí a vše se navíc zalije osoleným jogurtem s posekanou petrželkou nebo posype strouhaným sýrem a zapeče. Z malých, asi třiceticentimetrových bagetek se zase připravují takzvané subs. V Americe jim tak říkají proto, že připomínají ponorku, anglicky submarine. Chcete-li se ponořit po italsku, rozkrojte bagetku podélně tak, aby zůstala na jedné straně nedokrojená. Na jednu polovinu dejte nakrájený polosuchý salám, na druhou šunku. Doprostřed rozložte plátky sýra, posypte na proužky nakrájeným hlávkovým salátem a navrch ještě přidejte dvě nasekané sardelky, několik koleček cibule, rajčete a papriky. Zbývá posypat celé dílo oreganem, pokapat olivovým olejem, sklapnout obě poloviny a můžete si pochutnávat.
BLT může být návykový
Nabídne-li vám někdo BLT, nemusíte se bát, že jde o překupníka nějaké nové drogy, podobné LSD. I když možná tento druh sendviče s drogami něco společného má může být pro někoho návykový. BLT je anglická zkratka pro »Bacon - Lettuce - Tomato«, česky »slanina salát - rajče« (používat českou zkratku SSR by nebylo příliš vhodné). Kromě opečené slaniny a zeleniny se obě půlky rozkrojeného dalamánku potřou majonézou a BLT je hotov. Důležité je, aby opečená slanina nevychladla, takže je dobré popřát si co nejdříve Dobrou chuť!
Plátky slaniny, rajčat a list salátu zbývá přikrýt druhou polovinou dalamánku a sendvič zvaný BLT je na světě. |