Jeho škola je v Bostonu ve Spojených státech a sedmiletý Gabriel sleduje vyučování prostřednictvím internetu. Čas od času si americká učitelka prostřednictvím obrazovky pohovoří s rodiči žáků. Gabrielova matka Lola, s níž učitelka diskutuje o pokrocích chlapce, se pustila do intenzívního studia angličtiny. Spíše nesmělý Gabriel umí číst, psát, kreslit a samozřejmě používat počítač. To všechno umí, aniž byť jednou vkročil do školy, kam chodí na čtyřicet chlapců z vesnice. Napsal to francouzský deník Le Monde.
Učil se to, co chtěl a kdy chtěl a svým tempem. To je ostatně krédo svobody vzdělání, které vyznávají Lola a Gabriel starší, chlapcův otec. Jednou na veletrhu v Madridu objevili práce zakladatele hnutí "Učit se bez školy" Američana Johna Holta a zcela uchváceni se rozhodli, že za Atlantikem najdou školu s touto možností výuky, která by nejlépe odpovídala jejich představám. Andaluské úřady však nemají příliš pochopení pro podivnou interpretaci zákona o školní docházce, která je ve Španělsku povinná do 16 let. Podle nich je Gabriel zcela zdravý a v Almeríi jsou odpovídající školní zařízení, takže nejsou žádné důvody k tomu, aby byl doma a vystavoval se nebezpečí, že bude jednou handicapován tímto vzděláváním bez kontroly, v němž nalezli zalíbení jeho rodiče.
První žaloba proti Gabrielovým rodičům neuspěla, ale andaluská vláda a školní inspektor se nevzdávají. Argumentují tím, že ve škole se děti kromě nabývání znalostí učí toleranci a jednání s vnějším světem a že se Gabriel jednou stane "divokým dítětem internetu", přestože si dnes hraje, sportuje a zdá se být zcela normální.
Kolem tohoto případu dnes polemizuje celé Španělsko. Co se stane, když dá soud za pravdu Gabrielovým rodičům? Zatímco rodiče, kteří nikdy neposlali děti do školy, údajně pořádají setkání těchto dětí, zaštítilo se ministerstvo školství a kultury důmyslným komentářem: "Používání internetu při domácím vzdělávání je významným tématem k teoretickému uvažování."
- středa 10. listopadu 1999
