Se Zlatou Adamovskou není před premiérou řeč

O tom, že Zlata Adamovská bude herečkou, prý rozhodl její tatínek. Do určité míry si tak vlastně splnil svůj vlastní sen. Také ho lákala prkna, která znamenají svět. Chtěl být operetním zpěvákem. Zřejmě po něm Zlata zdědila nejen herecké, ale i muzikální vlohy, které uplatnila jako barová zpěvačka v televizním seriálu na motivy detektivních povídek Josefa Škvoreckého - Hříchy pro pátera Knoxe.

Tatínkovi se však do uměleckého světa prorazit nepodařilo. Stal se cukrářem. Dceru, která se ráda předváděla a dělala ze sebe kašpárka, přihlásil však prozřetelně do dramatického kroužku. Tam prý nikdy nehrála princeznu, nýbrž čarodějnice nebo Kašpárka. Snad proto, že jako malá holka byla hodně divoká. Kamarádila se s kluky. Lezla na stromy a na skály a skoro ani nemohla pořádně nosit sukně, protože měla pořád rozbitá kolena. Hezká holčička s klukovskými způsoby si však brzy nedokázala představit, že by mohla být něčím jiným než herečkou.

Hlasování o nejsympatičtější herečku najdete ZDE.
Tatínkova umanutost nesla ovoce. Zlata se přihlásila na pražskou konzervatoř, i když o sobě velice pochybovala. Skromně tvrdí, že jako děvče z venkova byla v mnoha směrech pozadu za svými spolužáky. Nijak však neskrývala, že to chce někam dotáhnout. Chtěla jsem dokázat, že i holka z venkova může svou prací prorazit, aniž někam někomu leze."

Sama přiznává, že když vypráví o svém dětství, zní to trošku, jako když se slavní svěřují s tím, jak se vypracovali vlastní pílí a houževnatostí z chudých poměrů. Její rodiče neměli auto ani chatu. Každý pomeranč se dělil na čtyři díly, nosila oblečení po bratrovi. Ale tohle tehdy vůbec nevnímala. Věděla, že má něco mnohem důležitějšího. Lásku rodičů a čas, který jí věnovali. Na tohle nezapomíná ani při výchově svých vlastních dětí.

Snaží se však přísně oddělovat rodinu a práci. Při jednom nemyslí na druhé. Úkol, který jako herečka dostane, chce zvládnout maximálně dobře. Pokud má před premiérou, není s ní doma absolutně řeč. Všechno jde v tu chvíli stranou, i rodina. Role se učí v noci, aby přišla na plac" po všech stránkách připravená. Nic neponechává náhodě. Snaží se věci sama ovlivnit, snad proto, aby mohla případný neúspěch vyčítat pouze sama sobě. Stojí nohama pevně na zemi.

Možná proto jsou jí tak blízké civilní role současných žen. Se všemi jejich radostmi i problémy," říká divadelní kritik Jan Kerbr. A dokáže je přesvědčivě ztvárnit. Proto ji především televizní a filmové divačky tak milují. Na jevišti svého mateřského Divadla na Vinohradech mě v poslední době velice zaujala ve hře Edwarda Albeeho Křehká rovnováha," dodává Jan Kerbr.

Hvězdné okamžiky však zažívali se Zlatou Adamovskou také návštěvníci divadelních inscenací Svatá Jana, Markéta Lazarová, Sklenice vody, Večer tříkrálový a řady dalších. Z filmů připomeňme alespoň její role ve snímcích Mladý muž a bílá velryba, Lásky mezi kapkami deště, Lev s bílou hřívou, Divoká srdce, Andělské oči... Nelze zapomenout samozřejmě na autenticky ztvárněné charaktery postav v televizních snímcích Zvonokosy, Hadí pohledy, v seriálu Sanitka a v sérii detektivních příběhů Hříchy pro pátera Knoxe.

Nemohou-li herci své kolegy pochválit, tak je nehaní, mlčí. Otakar Brousek starší se však rád rozhovořil. Zlatu Adamovskou jsem poznal, když přišla brzy po škole do Divadla na Vinohradech a hrála v Tylově hře Tvrdohlavá žena. Už tehdy zaujala moje oko, protože to byla pěkná dívčina. Bylo také patrné, že jde o talent, který se postupem času bude stále víc rozvíjet. A to se také potvrdilo. Proto s ní na scéně Divadla na Vinohradech rád hraju.

" A ještě Jiřina Bohdalová: Já mám se Zlatou Adamovskou příjemné kolegiální vztahy. Takže nechť moje slova nejsou chápána jako zdvořilostní fráze. A myslím si, že kdyby mezi námi nebyl tak velký věkový rozdíl, že bychom mohly být i kamarádky!" Velké uznání od herečky, která si své přátele tak pečlivě vybírá...

PŘÍŠTĚ: IVANA ANDRLOVÁ