Žádný takový sen se rozvedené herečce středního věku nejspíš nezdál. Pokud ano, jednalo by se o sen z kategorie jasnozřivých. Většina národa by si patrně ťukala na čelo, kdyby někdo po smrti prezidentovy první ženy, milované Olgy, prohlásil, že se příští první dámou stane Dagmar Veškrnová. Ta Veškrnová, která by se daleko lépe hodila k Luďkovi Sobotovi, jednomu z jejích filmových partnerů, než k prezidentovi s ambicemi dramatika, a snad i filozofa. Za necelý rok se Dagmar Veškrnová skutečně stala první dámou.
První prezidentská svatba v dějinách státu
Ještě se nestačila na Hradě ani uvést, a už měla část veřejnosti proti sobě. Stačil samotný sňatek. V očích národa se nedávno zesnulá Olga Havlová stala světicí, a navíc vyšlo najevo, že milostný příběh Václava a Dagmar začal hluboko v době, kdy byla Olga naživu, a pokračoval i tehdy, když smrtelně onemocněla.
Ale i lidi, kteří tyto informace neměli, zaskočila prezidentova chvatná svatba, uskutečněná, jakmile to jeho stav po operaci plic dovolil. Zejména zbožné občany starší generace žijící na venkově. Delegátka jedné české cestovní kanceláře, provdaná za Portugalce, se svěřila, že stejně překvapeni byli i prostí Portugalci, až na výjimky římští katolíci.
Vždyť od smrti Olgy Havlové do veselky Václava a Dagmar neuplynul ještě ani rok, což je doba, po kterou vdovy v některých oblastech republiky pořád ještě nosí smuteční šaty a smutek, byť ne tak okázalý, drží i někteří vdovci.
Oba novomanželé zřejmě cítili, že vzbudili rozpaky veřejnosti, a pokusili se v rozhlasovém pořadu Hovory z Lán vysvětlit důvody tohoto kroku. "Kdo mne jen trochu zná, ten ví, že v zásadních věcech jsem vlastně po celý život vždycky dělal jen to, co jsem vnitřně považoval za správné, a neohlížel se přitom na míru libosti či nelibosti, kterou tím u někoho vyvolám," prohlásil prezident.
Upozornil také, že mu jeho první žena před smrtí doporučovala, aby netruchlil a nezůstával sám. "Neumíš to," řekla mu. Dagmar Havlová pak do rozhlasu prohlásila: "Hlavní cíl svého života vidím v opoře svému muži a v prospěšnosti a užitečnosti všem lidem, kteří budou jakoukoli pomoc potřebovat," slibovala.
Kádrování nevěsty
To, že Václavu Havlovi dokáže být oporou nejspolehlivější, ostatně už Dagmar Havlová prokázala, když se na podzim roku 1996 ocitl v nebezpečí života. Přesto ve společnosti zazněly i hlasy, které bývají slyšet všude, kde si nevěsta bere staršího, leč dobře situovaného ženicha. Připisovaly Dagmar zištné motivy.
Další roky ukázaly, že v tomto se sýčkové mýlili. Živnou půdou pro takové spekulace byla rovněž skutečnost, že český rod byl konfrontován se situací, jakou v historii svého moderního státu nepoznal. Do té doby se totiž žádný z našich prezidentů neženil ve funkci, až když byl na výsluní. Naopak: řada prvních dam prožila po boku svého muže nejprve nelehké roky, manželé některých z nich byli dokonce kriminalizováni.
I Havel věděl, co to jsou ústrky a vězení, tíhu této životní etapy s ním však nesla jeho první žena Olga. Herečka Dagmar Veškrnová se sice s Václavem Havlem seznámila v době, kdy byl ještě perzekvovaným disidentem, skutečné sblížení pozdějších manželů však nastalo, až když bývalý disident úřadoval na Hradčanech.
Kromě konzervativních občanů na Dagmar Havlovou zpočátku hleděli s nedůvěrou také intelektuálové, kteří považovali Havla za svého člověka na Hradě. Báli se, že paní Dagmar není příliš přemýšlivý typ a nestačí svému muži ani sečtělostí, ani rozhledem a sociální inteligencí. Některé počáteční diplomatické výkony prezidentovy druhé ženy, jako by těmto obavám dávaly za pravdu.
Když se například loučila na Hradě s Eliem Wieselem, jedním z chodících symbolů světového sionismu, kladla mu bezelstně na srdce, ať udělá doma své umírající kočičce křížek na čelíčko.
Jiní intelektuálové se však první dámy ostře zastali. Spisovatel Pavel Kohout, Havlův spolubojovník z disentu, například napsal, že si u ní žádného deficitu inteligence nevšiml. Zato však postřehl, jak nebývale šťastný je vedle ní pan prezident.
Všudypřítomná Olga Když si Václav Havel bral svou druhou ženu, zaměstnanci a zejména zaměstnankyně prezidentské kanceláře mu ji na rozdíl od české pavlače ze srdce přály. Přály mu totiž všechno, co mu působilo radost a štěstí. Jejich vřelý osobní vztah k hlavě státu nejlépe ilustruje prohlášení jedné z nich na konci loňského roku, kdy se řešila otázka, zda zůstat v kanceláři, pokud to nový prezident nabídne.
"Nenarodila jsem se, abych byla státním úředníkem. Jsem na Hradě kvůli jednomu člověku," řekla. Zaměstnankyně se na Dagmar Havlovou dokonce těšily.
Představovaly si ji jako slunečnou bytost, která bude po Hradě vířit v bělostné říze a všude bude slyšet její zvonkový smích. V praxi však vyšlo najevo, že nová první dáma není anděl, ale normální žena, která umí být paličatá, vrtošivá a velice impulzivní. Obdivovatelky Václava Havla z Hradu těžce nesly, že mu druhá žena občas dělá výstupy.
Před první společnou cestou do USA ho například v noci probudil její pláč. Důvod? Prezident nechtěl vzít Ninu, její dceru z prvního manželství, do letadla, kterým měl cestovat prezidentský pár s oficiálním doprovodem. Jen těžko tenkrát ženě vysvětloval, že něco takového není zvykem, že se to prostě nehodí, a nabízel, že Nině, proti níž nic neměl, koupí za své soukromé peníze letenku v linkovém dopravním aeroplánu.
Něco takového v podání Olgy Havlové Hrad neznal. Ze srovnávání Dagmar s Olgou se ostatně stala mánie. "Neustále se s tím setkávám," posteskla si prezidentova druhá žena. I prezident se snaží naléhat na veřejnost, aby obě ženy nepoměřovala. "Působení Olgy byl trošku atypický, revoluční příběh," vysvětluje.
Výsledky srovnávání však nejsou pro Dagmar Havlovou zase až tak zlé. Deset měsíců po sňatku zní podle průzkumů veřejného mínění její charakteristika takto: laskavá, sympatická, elegantní, veselá, ale - nepříliš skromná, moudrá a seriózní. Ve Vinohradském divadle ještě dohrává hlavní roli ve hře Královna Kristýna. Sklízí obrovské ovace, představení jsou okamžitě vyprodána, lidé dychtí po zprávách z jejího života. Prezidentská kancelář je však na informace skoupá. Většinou mlčí.
Klíčové nedorozumění a zákopová válka
V září roku 1997 poskytuje Dagmar Havlová velký rozhovor Magazínu MF DNES. Najdeme v něm i následující pasáž: "Zákonnou pozici manželky prezidenta pokládám za zcela nevyhovující. Pakliže si můj muž nerozmyslí svůj záměr a bude kandidovat v příštím období na prezidenta, tak by se měla nějakým způsobem tato věc upravit.
Zatím totiž nejsou uzákoněna žádná práva manželky prezidenta, počítá se však s tím, že plní četné povinnosti." Její slova ještě téhož dne interpretují v novinách přední politici. Obviňují Havlovou, že se snaží přivlastnit si moc, na kterou nemá nárok. Ta hned druhý den vysvětluje, že po žádných zvláštních právech netouží.
Ve skutečnosti se snažila pouze upozornit, že ona sama i její spolupracovníci jsou přetíženi prací. Skutečně: její sekretariát byl zavalen dopisy lidí, žádostmi o pomoc, hodně sil jí bral rozjezd Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97.
O tom, že nežádala žádné ústavní extrabuřty, však příliš nepřesvědčila. Veřejnost má, zdá se, jasno. Tady to máme, od začátku bylo jasné, že tahle herečka touží po majetku a moci, jinak by si přece našeho pana prezidenta nebrala, zní v podhradí.
Havlová přestává důvěřovat médiím. Je přesvědčena, že právě jejich interpretace způsobily, že tak narazila. Od té doby si k nim udrží až do posledních dnů na Hradě velmi ostražitý vztah. Většinu rozhovorů poskytuje písemně, pečlivě se vyhýbá jakýmkoli konfliktnějším dotazům. Několikrát si také stěžuje, jak ji média líčí veřejnosti. "Připadám si jako štvaná zvěř. Kolem mě je neustále spousta lží," svěřovala se.
Například v říjnu 2001 se jí nelíbilo, jakým způsobem jedna z novinářek kladla otázky osobnímu lékaři prezidenta Iljovi Kotíkovi. "Její otázky byly naprosto sugestivní a byla z nich cítit snaha poškodit mě," napsala Havlová trochu paranoidně. A neváhala novinářce přímo zavolat.
Vývoj jejího postavení na žebříčcích oblíbenosti nebyl příliš příznivý. Podle jakých ukazatelů však měřit oblibu první dámy? Ostatně prezidentská kancelář si už na konci roku 1998 oficiálně stěžovala, že je manželka prezidenta zařazována do průzkumů, v nichž se objevují jinak samí politici. Tato stížnost však patrně není jediným důvodem, proč se Dagmar Havlová od roku 1999 v žebříčcích popularity neobjevuje.
Vize 2003
Jak by v průzkumu popularity uspěla Dagmar Havlová dnes, kdy se s Hradem loučí? Jednoznačná odpověď je nemožná, někteří odborníci ale míní, že by si nyní vedla lépe. "Určitě by současný průzkum dopadl líp, než dopadal na začátku. Určitě by to nebylo žádné extra vysoké hodnocení pozitivní, ale ani negativní, myslím, že by to bylo neutrální," říká Věra Haberlová, analytička Střediska empirických výzkumů.
"Očekávání veřejnosti vůči manželce prezidenta byla zpočátku opravdu velká a neúměrná, úměrná tomu, jak velký význam se u nás přikládá prezidentské instituci.
O to kritičtější byli lidé k tomu, jak první dáma začala působit." Okolí Dagmar Havlové je přesvědčeno, že média k ní byla po většinu jejího pětiletého období na Hradě nepřátelská. "Hledala na ní chyby a byla vůči ní velmi negativně zaujata," míní její blízká přítelkyně Táňa Fischerová, která jí byla její svědkyní na svatbě.
"Trochu to nalomila doba nemoci pana prezidenta, kdy ubylo možností neocenit její mimořádnou péči a vztah k manželovi." Nelze přehlédnout, že Dagmar Havlová během pěti let prošla radikální proměnou. Nejenže nápadně zhubla a vyměnila šatník. Z jejího okolí také zmizeli lidé, kteří jí příliš neprospěli.
Především její tajemník Miloš Rýc, jenž své hradní zkušenosti okamžitě zpeněžil v knize Zpověď tajemníka. Sabina Cingrošová, zaměstnankyně prezidentské kanceláře, která nastoupila místo něj, Havlovu manželku osobně neznala a dodnes si s ní vyká. Je však naprosto loajální, vnitřně noblesní a zdá se, že měla na chování a vystupování první dámy dobrý vliv.
Dagmar Havlová se totiž během postupujících let čím dál tím méně přiváděla do trapných situací. Zůstala přitom ve svém nitru stejná. Tedy velmi energická, emotivní a paličatá, a právě tyto vlastnosti na ní podle všeho Václava Havla přitahují. Nestrádá po jejím boku citově tak jako Bill Clinton vedle své rozumově založené ženy Hillary.
Dagmar se také nevzdala ani svých "výletů" do oblasti politiky, které by měly být pro první dámy tabu. Pověstné jsou její pískání při volbě prezidenta v roce 1998 nebo vzkaz tehdejšímu premiérovi Miloši Zemanovi, že mu už nikdy nepodá ruku.
Petr Příhoda, který vyučuje etiku na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, míní, že první dáma nakonec svou parketu našla. "Kdybych se měl rozhodovat mezi tím, jestli působí pozitivně či negativně, řekl bych, že spíše pozitivně. Mám k ní takový shovívavý postoj, a trošku i sympatizující, protože vím, že mediálními nájezdy dost trpěla. Myslím, že se paní Havlová na veřejnosti moc neprezentuje, což je v pořádku," říká.
Prezidentův mluvčí Ladislav Špaček, stejně jako další lidé z okolí prezidentovy manželky, odmítá na téma první dámy cokoli říci. "Nemůžu komentovat, jaké udělala případně chyby, co udělala špatně, proč byla takto přijímána, proč se ocitla v takovém propadu. Samozřejmě ale nad tím přemýšlím, rozumím těm věcem, znám všechny nuance a ještě tisíc věcí ze zákulisí, o kterých nemá veřejnost potuchy, ale byl bych sebevrah, kdybych o tom cokoli řekl veřejně," prohlašuje mluvčí.
"Lidé, kteří jsou u toho a jsou seriózní, tak opravdu nic neřeknou, protože ctí pravidla, která tady platí. Budu respektovat loajalitu ke své firmě do posledního okamžiku, co tady budu pracovat, a také celá léta potom." Mluvčí prezidentské kanceláře Martin Krafl je přesvědčen, že lidé by měli více ocenit dobročinné aktivity Dagmar Havlové.
"Co se jí podařilo vybojovat, ale doslova vybojovat, to bylo zavedení prevence rakoviny tlustého střeva. Několik let vedla dlouhá a složitá jednání s ministerstvy zdravotnictví, kde se za tu dobu vystřídalo pět ministrů." V tom nutno s Kraflem souhlasit. Jedno je jisté: přes všechny potíže, přes určitou počáteční averzi veřejnosti k ní, Dagmar Havlová ve své životní roli obstála. Tak bude zřejmě zapsána v historii samostatného českého státu.
Dagmar Havlová a její NEJ Největší osobní zklamání: rozvod velmi krátkého manželství jediné dcery Niny. Největší umělecké zklamání: rozhodnutí Vinohradského divadla, které překvapivě zrušilo krátce před prvními zkouškami hru, v níž měla hrát.
Nejkontroverznější čin: pískání při volbě prezidenta.
Nejušlechtilejší čin: prosazení bezplatných preventivních kontrol proti rakovině
tlustého střeva.
Nejtěžší okamžiky: smrt otce, vážná onemocnění Václava Havla.
Největší personální omyl: jmenování Miloše Rýce osobním tajemníkem a šéfem nadace Vize 97.
Nejznámější umělecké dílo: obraz Můj rok 1998, složený z útržků dopisů, injekční stříkačky, psího vodítka, sušených alpských fialek.
Největší sběratelská vášeň: sbírání klíčů a knoflíků.
Největší nepřátelé: několikrát za ně označila novináře.
Svatba, překvapení pro všechny
Rok 1997 začal senzačně: 4. ledna se vzali Václav Havel a Dagmar Veškrnová. Tajně, bez účasti veřejnosti i médií. O tom, že se prezident a populární herečka stýkají, už veřejnost věděla. Že je však jejich stav tak daleko, to zaskočilo i mnohé lidi z prezidentova okolí. Pátek 3. ledna začínají večerní zprávy na Nově: "Prezident se brzy ožení!" Poplach pro všechny noviny. Vyjít v sobotu bez této zprávy, to by byla profesní sebevražda. "Prezident Václav Havel se v nejbližších dnech ožení s herečkou Dagmar Veškrnovou," psala na první stránce MF DNES. "Informaci televize Nova včera potvrdil prezidentův mluvčí Ladislav Špaček. Osobně jsem přesvědčen, že se skutečně brzy vezmou," řekl Špaček. Před dvěma týdny ještě Havlův mluvčí odmítal o svatbě hlavy státu hovořit. V Lidových novinách Špaček oznámil, že přesné datum sňatku nezná. V době, kdy to mnozí lidé četli, už bylo po svatbě. "Vztah prezidenta a Dagmar Veškrnové je natolik hluboký, že se osobně domnívám, že je možné, že se vezmou v brzké době," řekl Ladislav Špaček v deníku Právo. "Svatební obřad se odehraje v nejužším rodinném kruhu, ale přesný čas a místo hodlá prezidentská kancelář tajit až do poslední chvíle," napsaly Zemské noviny. Kdo si v sobotu v poledne pustil rozhlas, dozvěděl se, že se prezident podruhé oženil. Večerní zprávy všech televizních stanic začaly právě touto událostí, v pondělí se přidaly noviny. "Prezident Václav Havel se v sobotu, aniž o tom předem řekl mnoha lidem i ze svého nejbližšího okolí, oženil s divadelní a filmovou herečkou Dagmar Veškrnovou. Druhý sňatek byl o to větším překvapením, že první informace o úmyslu novomanželů vzít se pronikly na veřejnost pouhých několik hodin předtím," psala MF DNES. "Po ranách, které na něho v uplynulém roce dopadly, mu nelze než popřát - slovy spisovatele Vaculíka - aby jeho další život s Dášou Veškrnovou byl lehčí a ne těžší," uvedly Lidové noviny. "Ta zpráva byla v sobotu po poledni hitem všech světových zpravodajských agentur. Překvapení kolegové ze zahraničí nás vzápětí doslova bombardovali žádostmi o podrobnosti," psal Blesk. A ohlas v zahraničí? Agentura AP měla jasno: "Je to svatba roku."
 |
