* Před čtrnácti lety jste poznala Jana Saudka a zůstala u něj, v bohémském prostředí. Jenže teď máte dvě malé děti - nevrátily vás nohama na zem?
Že bych najednou viděla místo černé bílou? Ne. Nežiju jenom dětičkama, pořád jsem pes, který běhá mnoha směry; chci se věnovat dětem, fotografii, zahradě, domu... Ale řekněme, že po porodu hodíte všechno, co s sebou táhnete, do síta, takhle s tím zatřesete a jen to podstatné zůstane. To ostatní je balast. Dětem se musíte věnovat, protože jsou vaším pokračováním a dávají vám smysl, ale to neznamená, že zapomenete na sebe a na svou práci.
* Neříkáte si třeba najednou, bohém nebohém, chlap by měl pomáhat doma? Jan by občas poumýval nádobí a Samuel - jeho syn a váš partner - ten by třeba vysál...
Víte, tahle rodina je hodně svobodomyslná, ale to neznamená, že všechno nechávají na ženské. Nemyslí si, že by muži měli hýřit a plachtit ve větru, zatímco by žena dřela. Naopak. Saudkovi, ač bohémové, jsou velice konvenční. Udržují rodinné vazby a matka u nich není nikdy opuštěna.
* Tohle dřív třeba právě Janovi nevycházelo.
Nechci mu dělat obhájce, ale když se rozcházel se svou poslední ženou, tak to už bylo natolik neúnosné, že by se zřejmě museli zabít. Odešel, ale nikdy na tu rodinu nezapomněl. Pořád tam chodil, nosil peníze, nenechal své děti a manželky živořit... Chlapi v téhle rodině nejsou floutci, kteří si užijí a prchnou, oni v sobě mají silné pouto k rodině. Možná v tom hrají roli židovské kořeny. A jestli to mám ještě rozšířit, tak chytrá ženská si vybere takového muže, který se chová jako frajer, chlap a gentleman - ne jako zbabělec.
* Takhle jste si nejdřív na dlouhá léta vybrala Jana a potom jeho syna Samuela, s nímž máte děti.
Ano, protože vím, že je to sázka na jistotu. Jan je přítel, na kterého se můžu absolutně spolehnout, a Samuel je můj partner a tatínek, kterému důvěřuju. Nikdy mě nenapadlo, že by mě s dětmi Sam opustil nebo si našel někoho jiného. Někteří lidé to vidí jednoduše - Saudci, u těch leze kámen na cihlu, ale není to tak. S takovými lidmi lomcuje divá fantazie a podivné choutky.
* Zvláštní - Jan je podle vás hodný, velkorysý člověk, ale s poslední manželkou se skoro pozabíjel...
Ne všichni lidi jsou si souzeni. A ženská dělá velkou chybu, když se muže snaží měnit nebo si ho přivlastňovat. Je to nesmysl - muži to škodí a ženskou to šťastnou neudělá.
* Na Jana jste nikdy neuplatňovala majetnická práva, to snad ani nešlo. Ale to teď necháváte stejnou svobodu i Samuelovi?
Vy myslíte, že si chlapa udržíte, když mu dáte provaz na nohu, budete ho sledovat a pořád mu telefonovat? Ne. Když o chlapovi vím, že je ten správný, tak samozřejmě můžu být zmítaná pochybnostmi, ale vím, že s ním to je to pravé. A kontrolovat ho, to je moc špatné - to je vir, který vás uvnitř rozvrátí... Takže já Sama nekontroluju. Neptám se, kde byl, s kým, ani kdy zas přijde. Muž nesnáší otázky a ženská na ně stejně nikdy nedostane odpověď, kterou by chtěla slyšet.
* Myslíte, že je tenhle přístup předpokladem pro harmonický vztah?
Nemám patent na to, abych někomu radila, ale jsem si jistá, že muž je jiné živočišné stvoření. Fyzicky i mentálně. V rámci zachování rodu se musí rozmnožovat co nejdéle a nejdále, a to se dnes projevuje tak, že se ohlíží za ženskýma nebo si v představách pohrává s myšlenkou, že ta a ta by moha být jeho. A to i tehdy, když má vedle sebe hodnou ženu, se kterou chce být celý život. Pokud chlap tvrdí, že by ani nepomyslel na jinou, tak kecá... Je to otázka priorit a pro mě je podstatné, že mám mužského, na kterého se můžu spolehnout a se kterým je mi dobře.
* Takže fyzická nevěra je pro vás čím?
Výměnou vůní a dotyků, a proto není pro můj pocit štěstí směrodatná. Kvůli takové malichernosti se nebudu rozcházet s chlapem, kterého miluju. Samozřejmě, je hezké , když vám je věrný, sláva, zvony ať se rozezvoní, ale nikdy nestrčím ruku do ohně za to, že je mi muž vždycky věrný. A není to pro mě důležité.
* To opravdu od puberty nevíte, co to je žárlivost?
Začínala jsem s láskou velmi pozdě, daleko za běžným průměrem. Nikam jsem se nehnala, nic jsem v sedmnácti nebo osmnácti netrénovala. Ale zřejmě je mi opravdu dáno žít bez žárlení, být tolerantní. Zaplaťbůh, žárlivost je otravná. Když jsem se jako partnerka rozcházela s Janem, tak jsem věděla, že ho mám stejně natolik ráda, že budu šťastná, když bude šťastný on. Nenapadlo by mě soužit se představou, že si najde někoho jiného. Ano, pokud se srovnám s průměrem, tak jsem nenormální. Ale líp se mi s tím žije.
Nejsem opičí máteř
* Každý máte svůj byt - vy s dětmi, Samuel, Jan. Necítíte se někdy opuštěná?
Jak říkáte, mám děti - jak bych mohla být opuštěná? A kdybych je neměla, stejně nebudu osamocená. To je duševní stav a já sama se sebou vycházím dobře, nadto jsem pořád mezi lidmi, a když přijde Samuel, tak jsem šťastná. Nevídáme se čtyřiadvacet hodin denně, a tak je to radost, když slyším dusot po schodech a jeho klíč ve dveřích.
* Máte štěstí, že vám to vyhovuje oběma...
Ale my se vídáme každý den. Třeba jen na pár hodin, ale to je přece běžné! Spousta manželství - a já nejsem vdaná - je na tom stejně, tam navíc manžel přijde z práce naštvanej, peskuje, nají se, upadne do křesla, pak na manželku... To není žádná poezie. Ale my se vidíme, když se vidět chceme.
* Myslíte, že jednou necháte svým dětem stejnou svobodu, jakou dáváte partnerům? Až jim bude čtrnáct, dejme tomu?
Uvědomte si, že se děti nejvíc formují do tří let věku. Na svět přijdou s určitými vlohami, jsou už polotovarem a ten do těch tří let můžete zpracovat. Ale někdy ve čtrnácti už to jsou v podstatě hotoví lidé, jen ještě nemají vousy nebo prsa. Budou to klacci, se kterými nic neudělám - i kdybych je prosila, nutila, tak oni už budou hotoví, a já jim samozřejmě dopřeju svobodu. Taky ji mám ráda.
* Počítám, že v posledních dvou letech fotíte právě vlastní děti.
Nejenom je. Nezblbla jsem úplně a nejsem taková ta opičí máteř. Fotografuju pořád všechno, i když děti jsou materiál živý, který se rychle vyvíjí a byl by hřích ho nefotit, když nám je takhle pánbůh sešle.
* Dobře, ale je nějaká hranice, na které si řeknete: Takhle svoji malou Sáru nebo Samuela nevyfotím, to už by bylo perverzní?
Když ve vás není perverznost, tak nebude ani na fotografiích, a to můžete fotit nahotu do aleluja. Jsme trošku pomateni Amerikou, která vidí pornografii už na snímku batolete ležícího na břiše. Možná, kdybych byla chlívák, který se třese na to, až uvidí kus odhaleného masa, tak bude jakási upocená chlípnost cítit ve všem, co napíšu, vyfotografuju, řeknu nebo namaluju. Ale ve mně to není. Mám čistou duši, takže si dovolím vyfotografovat člověka svlečeného, že na něm nejsou ani sponky do vlasů, ale nebude to sprosté. Řekněme, že erotické, ale sprosté ne. Navíc děti jsou nevinné, k nim nahota patří. Je tak přirozená, jako když teče řeka.
Neptám se, rozkazuju
* Hádáte se někdy s muži?
Nejsem hádavá povaha. Nemám hádky ráda, připadá mi, že to nemá úroveň.
* Za ta léta s Janem jste se nikdy nepřeli?
Ne. Ačkoliv on se hádat dokáže. Ale zase - chytrá ženská musí umět s chlapem zacházet. Vy muži jste vážně jinačí stvoření. Nesnažím se vás měnit, ale můžu vás ovládat. Pokud možno tak nenápadně, abyste o tom nevěděl a vždycky měl pocit, že jste vítěz. Že jste ten, který přijde na správný nápad. Ale věřte mi, že to budu já, kdo vám ho vnukne.
* Takhle jste ovládala i tak zkušeného muže, jakým je Jan Saudek?
Nevysvětlujte si to tak, že bych byla posedlá mocí a chtěla s lidmi manipulovat. Dělám to v dobré víře. Měla jsem dvě sestry, a i když byl tatínek hlavou rodiny, tak my ženské jsme si pod stolem vyměňovaly znamení. Ctily jsme ho, jeho slovo pro nás bylo zákonem, ale on to slovo vyřkl proto, že jsme ho k tomu dovedly. Matriarchát. A rodina Saudků je taky matriarchát, i když jsou v něm plejbojové a mačové.
* Zatímco Jan Saudek žije uměním, Samuel umění nenávidí. A vy? Jste někde mezi?
Jsem všechno, co si zrovna budete přát. A tak to má být - ženská má být víla i řeznice. Romantická i přízemní. Nepolapitelná. Takže vztah k umění mám, ale zároveň jsem nohama na zemi a ta Samova nenávist k umění je mi sympatická. Z debat o umění se vždycky čiperně vykroutí: "Co já? Já tak leda něco ukrást nebo někoho zabít...!"
* On nemá rád ani fotky svého otce a družky?
Zase není hloupej. Ví, že jsou dobré, zejména ty Janovy ze šedesátých a sedmdesátých let. Byl by praštěnej, kdyby to nevěděl. A dovede ocenit i mou fotografii, ale za živého boha byste ho nedostal na vernisáž nebo do spolku nějakých intelektuálů. Ani se mu nedivím, protože to je strašná nuda.
* Jak přemlouváte introvertního Samuela, aby vám postál nahý modelem?
Neptám se, rozkazuju. Nesmíte prozradit nejistotu. Když rozhodnete, že to bude takhle, tak je to pro mnoho lidí vysvobození. Fotografovala jsem osmnáctiletého kluka, který přišel s tím, že se svlékat ani nebude, že mu jenom udělám nějaký portrét...
* ... to přišel sám od sebe?
Poslala ho jeho maminka, kterou znám a fotografovala jsem i ji. A tak jsem mu řekla, že to ctím, ale ať se svlíkne, že mu potom udělám i ten portrét. Ani nevěděl jak a byl tady najednou nahatej. Já chci od lidí, aby za mě na fotografiích vyprávěli vše, co se mi honí hlavou. A oni když cítí, že vím, co chci, tak to udělají, jako by byli hypnotizovaní. Baví je být něčím jiným, než čím ve skutečnosti jsou.
* Stává se vám, že potkáte na ulici člověka a řeknete si, toho bych si chtěla vyfotit?
Oslovovala jsem vhodné ženy pro Jana. Dámy nebo dívky, pěkně po slovansku macaté, se zadnicí... A reakce byly příznivé. Působím totiž důvěryhodně.
* No, kdybych byl macatá ženská a přišla za mnou takováhle víla, "dobrý den, nechtěla byste se svlíknout pro mistra Jana..." Nevím.
Jste roztomilý, že mě oslovujete jako vílu, ale opravdu si představte, že jste holka a teď se nad váma postaví taková vysoká, nosatá kobyla jako já a nabídne vám portrétování mistrem Saudkem. Z jedné třetiny ty ženské chtějí, ze druhé jsou paralyzované natolik, že si nedovolí odmítnout, a jen ta poslední třetina se na to necítí.
* Pro sebe modely nehledáte?
Zatím fotografuju děti, rodinné příslušníky a přátele. Až vyčerpám tuhle smečku, tak vyjdu do ulic, samozřejmě. Tam vídám mimořádně zajímavé typy, krásné lidi, kteří jsou mnohem zajímavější než ty nešťastnice, co se tady předvrhují lidem jako miss. Ty vypreparované naondulované krasavice bez krve, bez chuti a bez zápachu, které jsou jak naklonované... Na nich se není čeho chytit.
* Neměla byste strach vzít do ateliéru cizího chlapa z ulice?
Byla bych nejistá. Ale ne proto, že bych se bála, já když dám ránu, tak to je, jak když kopne kůň, ale mně by s tím úplně cizím člověkem chyběl vztah. Ten nemusí být milenecký - stejně jsem monogamní - ale nějaký vztah tam být musí. Takže bych ho nejdřív musela aspoň trochu poznat a ušít mu roli na míru.
* Za kolik jste prodala svou nejdražší fotku?
Za sto padesát tisíc, pro Absolut vodku. Nechali mi volnost, tak jsem vyfotografovala ruku, jak háže do vody flašku se vzkazem. Ta se jim líbila. Měla pohyb, a tedy i příběh. Ve fotografii musíte mít nápad, který nebude působit jako stokrát vyluhovaný pytlík piggy čaje - Jan správně říkal, že za celý život uděláte maximálně pět fotografií, které vás přežijou.
* Chcete se jednou stát Janovou pokračovatelkou? Převzít jeho projekty?
On si původně přál, abych pracovala jeho stylem, což dovedu, ale považovala bych to za velice laciné. Za podvod na lidech i vůči sobě. Jsem ženská, tak fotím jinak. Ale je pravda, že jsem taky jediný člověk, kterému Jan naprosto důvěřuje, mám pod kontrolu jeho fotografie, negativy i hospodaření. A on počítá s tím, že přijde doba, kdy budu pokračovat v jeho nekonečných projektech, když třeba někoho fotí odmala do dospělosti. To samozřejmě udělám.
Jsem cudná
* Cítíte ze Samuela ty dva roky, které - pravděpodobně nespravedlivě - strávil ve vazbě?
To je, jako by vám někdo vystřihl kus života, vypnul zvuk, zhasnul, všechno ukončil a posadil vás do vazby, kde můžete jenom bezmocně čekat. Ale nezlomilo ho to: když se po něm válí malá Sára a malý Samuel v náručí a bez plínky se právě pokakal, zmoženě vzdychne: "Zlatý Bory!"
* Pokud vím, byl podezřelý z toho, že pomáhal falšovat nějaké doklady.
Ano, ale nic se mu neprokázalo a dodnes se soudí, protože se samozřejmě chce domoci práva. Ale policie nebo soud sotva připustí, že sáhly vedle. Sam je silný chlap, jenže tohle zamává s každým, i když on to nedává najevo a bojuje. Řekla jsem mu, ať toho nenechá, ať to dotáhne do konce.
* Čím on se vlastně živí?
Studuje na stará kolena práva a zároveň má firmu na vymáhání pohledávek a na ekonomické poradenství.
* Není možné, že jste po seznámení se Saudkovými popřela svoji přirozenost? Podobně jako Jan fotíte, hovoříte, malujete se s krásnými dopisy...
Nedivila bych se, kdybyste se takhle ptal třeba po roce - to se ženská dovede přetvařovat. Ale po čtrnácti letech bych už byla chorobná, kdybych popírala sama sebe. Takže ne. Nemám pocit, že bych v sobě něco potlačila, vplula jsem mezi Saudkovy přirozeně. A ono to je vždycky obapolné - když šlápnete nohou do písku, tak si ten písek vzal otisk vaší nohy nebo si noha vzala na sebe písek? Jestli já mám z vašeho pohledu hodně věcí od Saudků, tak oni si nepochybně vzali něco ode mne.
* Co například?
Jan mi jednou řekl, že se ode mne naučil lidem věřit. On byl svým původem a okolnostmi veden k tomu, že se lidí bál a nedůvěřoval jim - představte si kluka ze židovské rodiny, který za války musel nosit žlutou hvězdu... To je stigma. Takoví lidé se můžou chovat jako pes, kterého bili holí. U Jana se to tak silně neprojevuje, ale myslím, že jsem ho naučila vidět na lidech jejich dobrou stránku.
* Jan prý působí jako dobrý psycholog - i nepříliš atraktivní ženy od něj odcházejí s tím, že jsou vlastně krasavice. I vám dal sebevědomí?
Jako všem ženským. Každá to potřebuje slyšet - krasavice, i ta, která o sobě má pochybnosti.
* Takže vy si už v zrcadle nikdy nervózně nekontrolujete velikost svých hýždí?
Já zkrátka velký zadek mám, ale teď jde o to, jak se na to koukáte. Buď: "To je průšvih, mám velkou prdel," anebo si řeknete, že je to dar od pánaboha. Protože "ženská bez zadnice je jako klobása bez hořčice," jak říká Jan.
* Proč vy vlastně stojíte modelem jen jemu?
To je věrnost. A taky jsem zvláštní typ holky, která by možná ani nebyla vhodná pro ostatní fotografy. Jsem cudná. Jak já se styděla napoprvé, když jsem Janovi stála na fotkách! Ale bylo to moje bytostné přání. A ani nevím jak, najednou jsem stála u té jeho zdi a už mě fotil.
* Pozorujete na zanedlouho sedmdesátiletém Janovi stárnutí?
Potkávám jeho vrstevníky a to jsou starci nebo báby. Ale on se vzepřel. Je živoucím důkazem, že když se člověk nevzdává, tak nemusí podléhat numeru, které má v rodném listě. Janovi se snadno předhodí, že je zhýralec, který jen prohání ženské a užívá si, ale on taky tvrdě pracuje. Je asi jediný fotograf světového formátu, který si dělá všechno sám - nemá asistenty ani studio, kde by to za něj odedřeli... Všechno dělá sám - vyfotí, vyvolá si film, zvětší fotografii, vybarví ji, vyretušuje, podepíše, hotovo. To proto má snímek z jeho dílny lidský dotek. Jan dělá všechno naplno - hýří i pracuje. Což je zřejmě recept, jak se udržet vitální.
Sára Saudková
Narodila se roku 1967 na Hané a vyrostla se dvěma sestrami. V Praze vystudovala ekonomii a 2.října 1991 se seznámila s fotografem Janem Saudkem. Prožili spolu deset let a dodnes jsou přátelé i když Sára už žije s Janovým synem Samuelem, vystudovaným inženýrem chemie. Sním má dvouletou dceru Sáru a sedmiměsíčního Samuela. Je manažerkou Jana Saudka a sama fotí. Tvrdí, že je začátečník, ale má za sebou několik výstav i snímků prodaných za slušné sumy.
