Saudkovi se Samuelem

Saudkovi se Samuelem - SAUDKOVI. Fotograf Jan Saudek (uprostřed) se synem Samuelem, jeho partnerkou Sárou a vnukem. | foto: MIlan Nováček

Saudek se konečně dostal na Hrad

  • 55
Jan Saudek se konečně dostal na Hrad. Přání, po kterém ve skrytu duše léta toužil, mu splnil Václav Klaus. Zahrnul světoznámého fotografa do seznamu hostů, které pozval 28. října na slavnostní recepci u příležitosti udělení státních vyznamenání.

A Saudek také první, co udělal, bylo, že prezidentovi za pozvání osobně poděkoval. Měl přitom na sobě úplně nový oblek, který si nechal ušít pro tuto příležitost a ve kterém, pokud bude mít štěstí, by mohl příští rok přijmout státní vyznamenání on. V kuloárech už takové zvěsti rozhodně kolují.

Saudkovi totiž bude příští rok sedmdesát, takže ocenění by přišlo v pravý čas.  Přiznává, že po té poctě touží a nechápe, proč ho předchozí prezident tak ignoroval. „On dal řád fotografce Dagmar Hochové za propagaci naší fotografie ve světě. Chápete to? Copak ji někdo zná? Nezná! Já si dělal anketu mezi fotografy a nikdo o ní nic nevěděl,“ cloumají jím ještě teď emoce.

Havla odmítl, za Klausem šel

Když Havel naposledy uděloval medaile, dostal prý Saudek od jeho manželky Dagmar dopis, ve kterém ho zvali aspoň na recepci... že prý když si v tisku pořád tak stěžuje... Odmítl. „Odpověděl jsem jí: Madam, už je pozdě,“ říká Saudek.

Od Klause však pozvání přijal. Na Hrad přišel jako princezna - ve chvíli, kdy už byla recepce v plném proudu. Zdržel se jenom půl hodiny, protože nechtěl, aby ho někdo viděl „cpát se“. „Tím bych ten akt úplně znevážil,“ vysvětluje svoje pocity. Radši prý trpěl hlady a doma se odměnil buřty s majonézou. Přesto za těch třicet minut stihl přijmout řadu pozdravů. Od Ivy Janžurové, od Mira Žbirky i od houslisty Josefa Suka, který ho oslovil Mistře a řekl mu, že má rád jeho obrazy. „Byl jsem z toho v takových rozpacích, že jsem mu řekl pane. Přitom právě jemu patří oslovení Mistře!“

Na fotografii už nevěří

V poslední době Jan Saudek víc maluje než fotografuje. Na jedné ze svých posledních přednášek prohlásil, že na fotografování už nevěří. „Je to podvod. Je velmi jednoduché udělat obrázek, ale velmi těžké namalovat kráčející nohy,“ nechal se slyšet. Zájem o jeho dílo je enormní. A tak, jak sám říká, maluje jako vzteklý. Většinou ráno. Poté, co vyprovodí svoji nejnovější přítelkyni domů. Budí ho už o půl třetí! Je jí čtyřiadvacet a Saudek tvrdí, že je po sedmnácti letech opět zamilovaný.

O své bývalé dlouholeté partnerce Sáře Saudkové, která ho udělala dědečkem, když zplodila s jeho synem Samuelem dvě děti, teď překvapivě tvrdí, že ji nikdy nemiloval. „Měl jsem ji rád, nejvíc ze všech ženských, které jsem kdy měl, a kdyby potřebovala třeba finanční výpomoc, tak jí ji v dané chvíli bez rozmýšlení poskytnu, ale láska to nebyla.“ Za poslední čtyři roky se Sárou údajně nic neměl, byť si leckdo myslí, že svůj milenecký vztah nikdy nepřerušili. „Považoval bych to za zradu,“ říká. „Je to jinak. Fyzická láska vyšla ze dveří a namísto ní nastoupila úcta a obdiv.“

Fotil vnučku

Sáře a její rodině teď pomáhá stavět na kraji Prokopského údolí rodinný dům. Financuje jeho stavbu, ale žádná zvláštní přání u architekta neprosazuje. „Já už dva domy vybudoval a trochu jsem do toho mluvil a vždycky z toho vyšly úplné nesmysly. To musí dělat odborník,“ říká. V jejich novém domě bude dvanáct pokojů, on sám se prý ale do něj nastěhovat nechce. „Bydlím v paneláku a jsem tam spokojený.“

I když Sára sama začala fotografovat, nadále s ním spolupracuje jako asistentka. Nedávno mu pomáhala při fotografování zpěvačky Magdalény Kožené. Z té je Saudek ještě dnes unesený. „Je to pozoruhodná ženská, velká osobnost, a navíc celá ta seance trvala jen pár minut,“ pochvaluje si.

Když ve stejné době fotografoval Marka Vašuta, Simonu Stašovou a Zuzanu Kanoczovou na plakát k filmu Román pro ženy, znechutilo ho čekání, než se herci nalíčí. „Bylo to k nesnesení. Úplně mě to vyčerpalo. Já tvrdím, že se má přijít a hned fotit. To líčení stejně nepomůže, protože já nemám na fotkách takové detaily, aby bylo vidět.“ Kompozici pro filmový plakát použil osvědčenou - ženu líbající ruku muže. Líbila se režisérovi filmu Filipu Renčovi, a tak mu vyhověl.

Jeho „patentem“ je také fotografie muže s dítětem v náručí. Snažil se podobně nafotit malou vnučku Sáru a svěřil ji do rukou svalnatého kulturisty Pavla Jablonického. I když se fotka líbila, sám z ní nadšený není. „To dítě funguje stejně jako dospělý člověk. Potřebuje čas, zvyknout si na nové lidi. Ale já neměl sílu čekat. Jsem laciný frajer, který chce fotku hned, a ne se s tím nemožně babrat.“

Bude i vystavovat

K nadcházejícím sedmdesátinám by mu měla vyjít mimo jiné reprezentativní publikace, kterou dává dohromady Daniela Mrázková. Bude obsahovat kolem pěti stovek fotografií. A je také naděje, že Saudek bude mít v Praze výstavu. Uspořádá ji francouzský galerista, takže fotograf se ani nezpronevěří svému předsevzetí, že doma už nikdy vystavovat nebude. Povídá se i o tom, že by Saudkovy fotografie mohly být vystaveny na Hradě. Václav Havel si o nich myslel, že je v nich příliš erotiky.

A co Václav Klaus? A jak si jich cení samotný autor? „Moje fotografie obsahují něco, co tam nikdo jiný nemá. Naši fotografové to nechápou. Je nikdy nenapadlo, že nesou nějaké poselství, že jsou něčím víc než hezky vypracovanými fotografickými obrazy, že je v nich něco skryto: brány, kterými se dá dojít ke zvrhlosti, ke zbožnění a pořád dál a dál. Oni si zkrátka myslí, že jsem takový blbec, který postaví ženskou před zeď, vyblejskne ji, pak se po ní vyválí a pobere pár tisíc dolarů. Ujišťuji vás, že tak to není.“