Pětatřicetiletý Marek Naar žije s o šest let mladším Jindřichem Šturmem už sedm a půl roku. Původně bydleli v pražském státním bytě a plánovali si společnou pohádkovou budoucnost. "Kdyby se jednomu z nás něco stalo, druhého by stát z bytu vyhnal," uvědomili si. "Požádáme banku o hypotéku a byt si koupíme," uvažovali, ale narazili. "Registrované partnerství by nám určitě usnadnilo život," říká pár, stejně jako většina jejich homosexuálních přátel.
Díky mimořádnému štěstí našli po měsících škemrání po peněžních ústavech, kde se na Marka a jeho přítele dívali, jako na dvě naprosto cizí osoby, konečně banku, která byla ochotna jim půjčit. Ovšem i se všemi úlevami, jako se půjčuje klasickému manželskému páru. Oba už přes dva roky bydlí ve svém.
Měli by mít homosexulní páry možnost vychovávat vlastní dítě? "Určitě," odpovídá Marek Naar. "Obecně si myslím, že takový pár je schopen vytvořit zázemí, jako pár heterosexuální. Nebezpečí číhá jen ve střetu s okolím ve chvíli, kdy by dítě mohlo být vystaveno posměchu spolužáků..."
Oni dva však o dítěti neuvažují a neuvyžovali by prý ani kdyby to bylo možné. "Ovšem znám takových párů dost, hlavně mezi děvčaty, ale i někteří kluci touží po dítěti. Možná je však na takové právní úpravy u nás ještě brzy, společnost na to není připravena podobné úpravy by mohly ohrozit přijetí zákona o registrovaném partnerství jako takového."
 |
 |
 |
