V restauraci byl identifikován okamžitě - a jeden z mužů od sousedního stolu mu rovnou přišel udělat nabídku: "Nezazpíval byste na diskotéce?" "To opravdu ne," zavrtěl Sámer hlavou. "Ani do budoucna?" "Ne, sorry, ani do budoucna."
* Tak to je dobré, zrovna jsem se chtěla zeptat, jakou poslední nabídku jste odmítl...
Diskotéky eliminuju rovnou, i když na ně jinak chodím rád. Ale člověk tam jde, aby se pobavil, zatancoval si. To není koncert, kde chci lidem něco dát - a taky chci, aby dali oni něco mně.
* Objednal si vás už třeba nějaký bohatý člověk, abyste mu zazpíval na soukromém večírku?
Jo. Jen už vážně nevím kdo. Je to tak pět měsíců zpátky, vzkazoval mi po agentuře, že zaplatí, kolik si řeknu. Řekl jsem, že nedělám opičku.
* Ani kdyby vás moc prosil, že byste byl třeba krásný dárek pro jeho manželku k narozeninám?
V takovém případě bych mu dal dvě vstupenky a pozval je oba na můj koncert.
Prezidentovi bych zpíval i zadarmo
* Je nějaká finanční částka, pod kterou nejdete?
Vystupuju i na charitativních akcích, které jsou zadarmo. Ale pokud se ptáte na limit pro ty placené, moje taxa je 60 tisíc za vystoupení.
* Takže kdyby vás pozval třeba Václav Klaus, abyste zazpíval na nějaké jeho akci...
No, panebože, to je pan prezident, to bych ani neotevřel hubu a okamžitě kývl. I zadarmo!
* Jak to vlastně dopadlo s nabídkou od MTV, kterou jste dostal před rokem?
Nijak, sešlo z toho. Měl to být projekt kolem AIDS, já měl být jednou z tváří té kampaně, ale ta akce vůbec nebyla. Mrzelo mě to, ale co se dá dělat. Třeba se mi podaří dostat se na MTV se svým novým klipem, ale to bych musel mít hodně velký štěstí.
* Jste šťastný, Sámere?
Jsem. Jsem šťastnej. Mám strašně práce,minimálně dva poslední týdny jsem nespal déle než osm hodin, dokončil jsem klip, který hned úspěšně zabodoval v hitparádách, připravuju cédéčko a turné...
* Ptám se proto, že jste nedávno skončil v nemocnici v Motole, když jste se předávkoval prášky. Kdekoho tehdy napadlo, zda v něčem nelítáte. Protože to se stává i úspěšným.
Myslíte jako drogy? Ne ne, těch já se strašně bojím, nikdy jsem neměl tvrdší drogu, než je marihuana. Ale tehdy šlo o mou špatnou reakci na antibiotika, bylo mi zle a špatně jsem viděl. Sanitka mě odvezla do nemocnice, kde jsem byl asi půl hodiny. No a někdo si na tom chtěl přivydělat, zavolal bulvár. A to je celý.
* Vy jste prý vůbec pověstný tím, že v kapse nosíte spoustu všelijakých tabletek.
To byly různé vitaminy, prášky na podporu imunity... Přestal jsem s tím, cítím se v pohodě i bez nich.
* Už jste si za ten rok zvykl i na večírky, o nichž jste tvrdil, že jsou vám protivné?Tak to ne. Čtyři měsíce jsem na žádnýmnebyl. Nemám rád tyhle akce, kam chodí fotografové a celebrity, co přijdou jako pávi a tváří se: Ukažte se, kdo má krásnější peří!
* Co když se něco podobného říká právě o vás?
Nevím, možná tak na někoho působím - jako nafoukanej prachatej chlapeček. Nerozumím tomu. To nemůžu posoudit. Ale daleko spíš jsem ještě pořád vyplašenej z toho všeho, co se kolem mě děje, bojím se, raduju se, zpívám, spím, jím... Jsem obyčejnej kluk z Děčína, kterej dostal šanci, kterou chce využít.
Kamarádů mám sedm
* Kolik máte opravdových kamarádů?
Sedm.
* To víte tak přesně?
Jo, nedávno jsem je počítal. Dřív jich bylo tak dvacet, ale prostě jsme si třeba přestali rozumět. S některými kamarády v Děčíně si najednou nemáme co říct, mají mě za hvězdu. Po pravdě, připadám si trošku diskriminovanej. Nemyslím, že jsem se nějak změnil.
* Ale všechno kolem vás přece jiné je. Už jste se i spálil?
Potkal jsem dost lidí, kteří mi lhali. Zneužili mě a pak odhodili jako nějakej odpad. Co jsme chtěli, to máme a čau. Dávám si větší pozor, už nejsem tak důvěřivej.
* Tohle byste měl nějak vysvětlit.
Ne, nezlobte se, konkrétní nebudu.
* Je něco, co byste chtěl vrátit? Něco, co dřív šlo, a dnes už ne?
No jasně! Když je takhle hezky, šel bych na koupaliště. Ale nemůžu. Všichni koukají, občas pokřikují, mávají nebo chtějí podpis. I parta mých kamarádů musí pochopit, že když jdou někam se mnou, nebude to úplně normální pařba. Bojím se chodit tam, kde je hodně lidí. Strašně rád stojím na pódiu, ale když jdu ven se psem, vezmu si kšiltovku a brýle a snažím se být neviditelný.
* Sem jste přijel autem?
Ano, taxíkem. Ještě nemám řidičák.
* Cože? Vy jste si ještě nekoupil pořádný bourák, ačkoli první milion jste si už dávno vydělal?
Ten jsem hlavně rozdělil mezi rodinu. Řidičák si chci udělat v srpnu, pokud to stihnu. Pak bych si chtěl koupit nějaký pěkný auto, ze začátku takový obyčejný, abych ho mohl trošku otlouct. A pak třeba mercedes, ten se mi líbí. Ba ne, vím, že je drahý.
* Stále ještě máte doma spoustu zvířat?
Jasně. Dva štíry, ještěrku, kudlanku nábožnou, tři akvária a v jednom z nich padesát rybích mimin, pak papouška, dvě želvy a jednoho mopse. Toho jsem teď akorát musel dát na čtrnáct dní k rodičům, protože už jsem nestíhal. Už se mi ale po něm stýská.
* I tak čekám, že na to všechno máte speciálního chovatele...
Ne, mě to strašně baví, dělám to sám.
* V kolik jste dnes ráno vstával?
Dnes v osm, to byla výhoda, ale včera v pět. Dopoledne chodím na taneční trénink, pak na zpěv k profesoru Klezlovi, ve tři mám kapelu, sem tam nějakou schůzku, potom odpovídám fanouškům na webu... A večer jdu třeba se psem a zabruslit si do Letňan. Chodím zásadně po osmý hodině, protože to tam nikdo není.
* Mám pocit, že jste se trošku ztratil ze scény. Nebo se mi to zdá a koukám na špatné programy?
Vážně? No, neukazuju se v televizních estrádách.
* Ty jsem zrovna neměla na mysli, tam se neukazuje ani Aneta. Mimochodem, o ní jste si myslel, že se bude muset trošku přizpůsobit masovému proudu. Pořád si to myslíte?
Obklopila se dobrým typem lidí. Neleze do estrád a jde si svou cestou. Dělám to de facto taky, ale s jiným stylem hudby. V tom to má Aneta lehčí. Je superstar a zpívá česky. Její styl je českýmu národu hodně blízký, já dělám úplně jinou hudbu, a tak to mám možná i trochu těžší.
* Stýská se vám po něčem ze SuperStar?
Ten pozitivní stres, ten adrenalin, to bylo strašně hezký.
* Vlasta Horváth je pro vás ten správný vítěz?
No, zpívá pěkně. Fakt moc dobře.
* Slyším tam nějaké ale...
Nevím, je to skromnej upřímnej člověk, taková trochu Aneta v druhým provedení. Nezaujal mě jako typ, fandil jsem Kláře Zaňkový. Ne že by zpívala líp, ale je to sedmnáctiletá holka se skvělým základem. Když jsem ji slyšel, řekl jsem si: "Ty vado, holka, seš fakt dobrá." A jsem zvědavý, co z ní bude, až jí bude těch sedmadvacet jako Vlastovi.
* Je přesto něco, co byste mu v roli zkušenějšího poradil?
Ne ne, rady nedávám, protože nesnáším, když je mám sám poslouchat.
* Z vás museli mít rodiče radost.
Rodiče jsou výjimka, ty poslechnu, nebo aspoň vyslechnu. Občas. Rodinu potřebuju, ne proto, aby mi mamka vyprala, ale pro ten kontakt. Sice ji třeba dva měsíce nevidím, ale voláme si. Každý den.
* Kdy vám naposledy vynadala?
Mně mamka moc nenadává. Vlastně - přišel jí účet za telefon, který byl ještě napsaný na ni, i když jsem ho už platil já.
* Tu částku si ráda poslechnu, se synem ji často řešíme.
Tak schválně - dvacet tisíc...
* Tak to vážně ne.
Já vím, je to strašně moc, ale to bylo výjimečně. Deset je norma. Potřebuju pořád mluvit se strašnou spoustou lidí.
* Když si teď dáte nějaké jídlo, budete koukat do lístku, kolik stojí?
Ne. Ale když si půjdu koupit televizi nebo DVD, tak jo.
* Prozradíte mi, kolik jste si za ten rok vydělal?
No, to asi neprozradím. Opravdu nemám deset milionů, vadí mi, když mi někdo dává nálepku milionáře. Ano, na devatenáctiletýho kluka si žiju v pohodě. A nikdy nevíte, co bude zítra a jestli najednou třeba nebudete mít vůbec žádný prachy. Ne že by se mi to už úplně stalo, ale snažím se dávat si část peněz stranou. To už jsem se naučil.
* Teď schválně: kolik dívek vás za ten uplynulý rok odmítlo, Sámere?
Takhle to nedělám. Nenabízím se, nejdu za každou krásnou ženskou, kterou vidím.
* Takže neodmítla žádná. Dobrá, kolik dívek jste sbalil?
Víte, že možná míň, než když jsem nebyl slavnej? Měl jsem dvě přítelkyně. Ale už nejsou.
* Našel jste mezi nimi takovou, která by chtěla vás, a ne Sámera Issu, jak jste si často posteskl?
Našel. Ale odjela do Thajska dělat modeling. Píšeme si, voláme, jenomže už to není vztah. Chybí mi, ale na druhý straně je mi teprve devatenáct. Není to žádná tragédie.
