Dlouho jste se bránil divadelnímu herectví, nakonec vás ale muzikál opět dostal na vrchol.
O mně je známo, že jsem nechtěl v divadle hrát. Opovrhoval jsem jím a spíš vyhledával film. Zlom přišel až v Dětech ráje, kde jsem měl první muzikálovou a divadelní roli. Vzal jsem ji jen proto, že jsem ten muzikál napsal, a text se tím pádem nemusel ani učit. Mohl jsem si to upravovat podle sebe. Díky tomu pak přišla nabídka na představení Mýdlový princ. Ta už byla pro mě těžší, protože jsem se musel texty učit, navíc ještě do toho tancuju, zpívám a kouzlím. Není to jednoduchý, když mě mají všichni za barovýho povaleče. Herectví je řehole, což mi za ty roky chybělo a teď si toho vážím.
Alternujete s Martinem Dejdarem. V čem jste jiní?
Martin je divadelník, on se na prknech divadla narodil. Já jsem proti němu amatér. I když dnes už jsem tak trochu taky divadelník. Od začátku jsem Martina přemlouval, aby vzal za mě premiéru, strašně jsem se toho bál. Ale nejlepší je, když vás hoděj do vody a vy musíte plavat. Teď už se cítím v divadle jako rybička.
Měl jste někdy během představení okno?
Ježíš, často! Ale zatím jsem se z toho vždycky vylhal. Na druhou stranu je to super adrenalin, zábava, a když se to podaří, stojí to za to. Na začátku mi kolegové nevěřili, že to dám, dneska za mnou chodí a chválí mě. Jednou se mi ale stalo, že při Mýdlovém princi nastalo pár výpadků v písničkách. Diváci si naštěstí ničeho nevšimli, jenže já jsem v hledišti zaregistroval pana Neckáře a málem jsem se hanbou propadl.
Myslíte, že jste dítě štěstěny?
Lidi mě buď milujou, nebo nenávidí. Mám to tak od dětství a táhne se to se mnou celý život. Rozhodně jsem to neměl nikdy lehký. Ale mám hodně nápadů, do kterých se nebojím jít. Buď ten risk vyjde, nebo nevyjde.
Film Vítr v kapse odstartoval kariéru Lukáše Vaculíka a Sagvana Tofiho.
Sagvan Tofi a Lukáš Vaculík v muzikále Děti ráje
Hercem jste chtěl být už od mládí?
Vůbec mě to nenapadlo. Přišel s tím pan Jiří Kodet, který se přátelil s mým nevlastním otcem, kriminalistou Miloslavem Dočekalem. Asi jsem ho mou odlišností zaujal a on rodičům doporučil, abych začal chodit k paní Steimarové. Ta mě připravila na konzervatoř a já uspěl. Tady jsem mohl vypustit svou energii a během školy jsem i začal točit filmy.
Užíval jste si tu popularitu a fanynky?
Myslím si, že jsem si užil dost, ale našel se i nějaký ten dlouhodobější vztah. Ono to s těmi ženskými zase tak horký nebylo, jak to vypadalo (smích). Na druhou stranu je přece lepší si užít v mládí, než začít blbnout na stará kolena.
Žijete s partnerkou Alenou, s níž máte pětiletou dceru Satine. Jaký jste táta a partner?
S Ájou jsem čtrnáct let a musím říct, že mi asi byla souzená. Rozhodně nejsem ideální partner. Co se týče dcery, tak asi nejsem ani moc ideální táta. Satinku totiž hodně rozmazluju. Když si přijde stěžovat doma na mámu, stojím na straně dcery, což asi není moc výchovný, ale já si prostě nemůžu pomoct. Ona je moje láska a můj hnací motor. Miluje Děti ráje a písničky si pouští pořád dokola. Často mi z toho už hrabe, takže se asi budete brzy mít zase na co těšit. Zatím o tom nechci moc mluvit, ale připravuji něco nového a bude to velký.
Sagvan Tofi nafotil loni v létě sérii odvážných fotek:
29. srpna 2015 |
