„Já prostě miluju francouzské herce. Mrzí mě, že jsem se s Depardieum nebo Belmondem nikdy osobně nepotkala. Ale jednou jsem se sešla aspoň s Pierrem Richardem,“ pochlubila se Laurinová.
„Bylo to dost legrační. Už to sice nebyl Velký blondýn, spíš to byl šedovlasý pán, ale pořád měl ohromnou energii v očích, která mě uchvátila. Richard představoval v Praze svá vína a já jsem hrozně moc chtěla, aby se mi podepsal. Bylo tam dost lidí a já jsem v takovém polodřepu hrozně rychle vyrazila, abych u něj byla první. Hned jsem mu podala deset kartiček, aby mi dal autogram. Po pátém podpisu se nevěřícně zeptal: Ještě? A já: Ještě,“ vyprávěla nám blondýnka pobaveně.
„Vysvětlila jsem mu, že jsem česká herečka, a že jsme kolegové, ale on mi to asi nevěřil. Dost divně se na mě díval, jako by si myslel, že jsem nějaká bláznivá fanynka,“ zamrkala herečka a dodala, že si všechny autogramy pro sebe nenechala, ale že je donesla i známým.
„A víte co? Já od té doby nikdy neodmítnu žádost o autogram. Uvědomuji si, že někomu můj podpis může udělat skutečnou radost. S Richardem to bylo krásné setkání,“ zasnila se Laurinová a přiznala, že jednou měla tu čest a ve francouzském filmu si zahrála jednu z hlavních rolí.
„Bylo to ve snímku Padělatel a hrál tam Michel Piccoli. U nás není tolik známý, ale ve Francii je to velká hvězda. Hrál po boku Romy Schneider, Brigitte Bardot… Říkala jsem si: Ty jo, on měl tolik slavných a úžasných kolegyň a teď hraje se mnou. Na chvilku jsem si připadala skutečně světově,“ smála se herečka.
„Hrála jsem tam baletku a nikdy na to natáčení nezapomenu. Ten film mám stále doma, bohužel jen na videokazetě,“ dodala Sabina Laurinová, která nyní zkouší s Miroslavem Etzlerem divadelní představení s názvem Rodina je základ státu.
