Sabina Křováková

Sabina Křováková | foto: Lenka Hatašová, iDNES.cz

Vítězka SuperStar: V hudebním světě plavou žraloci a žerou malý ryby

  • 17
Díky vítězství v hudební soutěži se dostala do světa showbyznysu. Udržet a prosadit se v něm už musí zpěvačka Sabina Křováková (23) sama. „Přeju si, aby lidi znali moje písničky a ne jen můj ksicht,“ přiznala v rozhovoru pro iDNES.cz.

Jak se změnil váš osobní i pracovní život po vítězství v pěvecké soutěži SuperStar?
Můj osobní život se vlastně nijak znatelně nezměnil. Mám pořád stejné kamarády, chodím do stejných hospod. Co se práce týče, soutěž mi otevřela dveře a posunula mě dál. Jedna věc je ale obstát v soutěži a druhá potom v branži.

A obstála jste?
Mě to celé hrozně nakoplo k další práci. Nedá se to nijak ošidit. Musíte si dát do kupy, co budete zpívat, s kým budete hrát a jak to celé bude vypadat. Pak na tom pracujete, jezdíte po koncertech a snažíte se dostat svoje písničky mezi lidi. Je to složité. Člověk ví, že nemá nikomu věřit, ale stejně se spálí. Aspoň já to tak měla. Teď jsem spokojená. Mám okolo sebe lidi, kterým věřím a můžu se na ně spolehnout. Většinu věcí si dělám sama, ale díky tomu mám přehled a učím se.

Na co z té doby nejraději vzpomínáte a co jste raději zapomněla?
Na soutěž vzpomínám moc ráda. Naučila jsem se v ní plno věcí a dala mi opravdu hodně. Bylo to ale náročnější, než se může v televizi zdát. Já, malá holka z Děčína, jsem se najednou musela spolehnout jen sama na sebe, sama se rozhodovat a pak si všechno obhájit. Líbilo se mi, jak jsme spolu všichni soutěžící žili ve vile a prostě jsme to spolu museli nějak vydržet. Při finále jsem byla úplně mimo. Nějak jsem z toho šoku nevnímala a pak jsem se divila, když jsem viděla záznam. Nepamatovala jsem si, co jsem říkala a jak jsem reagovala. Vzpomínám si, že když vyhlašovali výherce, řekli: „Sabina“, ale já se ještě neradovala, protože jsem čekala, až dořeknou: ,,Křováková“, abych věděla, že myslí opravdu mě. A na bujarou oslavu si vlastně také moc nepamatuju. Není asi nic, na co bych nerada vzpomínala, byl to skvělej zážitek.

Poznávají vás lidé na ulici?
Občas poznávají a je to vždycky hrozně milý. Strašně si přeju, aby mě ale potkali a znali moje písničky a ne jen ,,ksicht“. Tak doufám, že se mi to po vydání desky povede.

Sabina Křováková od výhry v hudební soutěži rozhodně vyspěla. Je z ní krásná mladá slečna

Díky zájmu médií a lidí musíte o sebe také pečovat.
To ano. Teď jste mi připomněla, že bych měla zase začít jezdit na rotopedu, nějak to v poslední době flákám. Do kosmetických salónů nechodím. Když „hoří“, jdu ke kadeřnici. Co si ale dopřávám hrozně ráda, jsou masáže. Začala jsem na ně chodit nedávno a je mi po nich opravdu dobře. Tak nějak mi dobíjejí baterky. V oblékání mám ráda rockový a punkový styl, v něm se cítím nejlépe. Vlastně chodím stejně oblékaná na koncerty, ven s kamarády, nebo když se jdu večer bavit. Nevím, jestli je to dobře, ale mám to tak.

Co máte teď za sebou a co chystáte?
Dala jsem si do kupy kapelu ze skvělých muzikantů, jeli jsme turné s Lucií Bílou a plno hezkých koncertů a festivalů. Pak jsme se zavřeli do zkušebny a dělali materiál na desku, která je hotová a právě vychází. Jmenuje se Sirkama, je na ní deset písniček, všechny zpívané česky. Některé jsem napsala ještě před soutěží. Deska je rocková, nikdo mě do ničeho netlačil, takže hudba je taková, jakou jsem vždycky chtěla dělat. Produkoval nám ji Ecson Waldes a Hynek Toman. Dokonce je tam jedna, kterou jsem napsala jako úplně první věc, když mi bylo šestnáct let. Pamatuju si, jak mi mamka říkala, že když už umím tři akordy, tak ať už něco složím, že mi nikdo nikdy nic nenapíše, a že bych pak neměla co zpívat. Měla pravdu.

Sabina Křováková vydává své album plné vlastních písní

A daří se vám psát?
Samozřejmě jsem hodně písniček vyhodila do koše, málokdy se povede nějaká, že si řeknete, že určitě půjde na desku. Dali jsme do ní všichni, co jsme mohli a teď už jen doufám, že nás to s kapelou posune zase o kousek dál. Pokřtíme ji 1. prosince v klubu La Loca v Praze. V následujících dnech nám vyjde videoklip k písničce Louky, pole, lán, která je pilotní písničkou z desky.

Kam byste ráda směrovala svůj život, ať už osobní či pracovní?
Chlapy neřeším a makám s kapelou. Myslím, že mi je ještě málo na to nějak moc řešit a plánovat osobní život. V tomhle směru to beru tak, že co přijde, přijde a asi i ve správný čas. Poslední rok jsem se soustředila jen na desku. Psala jsem hudbu i texty, jdu s kůží na trh, tak jsme si s kapelou a producenty dali opravdu záležet, aby nebyl průšvih. Chci hodně koncertovat, dělat hudbu a bavit lidi. To je teď náplň mého života.

A jak se vám líbí v českém hudebním světě?
Je to daleko drsnější, než jsem si myslela. Nebyla jsem na to připravená a asi jsem ani nemohla být. Člověk za sebe musí bojovat, ne jen čekat, jak to dopadne. Tak jsem to dělala v soutěži. Zpívala jsem, jak nejlíp jsem mohla a čekala, co se bude dít. Teď nečekám, musím se ohánět. V soutěži jsme byli všichni děti a nikdo si nijak tvrdě nešel po krku. V hudebním světě je to daleko tvrdší. Plavou v něm žraloci a žerou malý ryby.