Člověk nemusí pravidelně cvičit, a přesto může být déle živ. Do této věty by bylo možné shrnout výsledky studie, v níž vědci z Institutu veřejného zdraví při Harvardově univerzitě sledovali po třináct let 2761 obyvatel New Havenu ve státě Connecticut, kteří překročili věk 65 let. Zajímalo je nejen to, kolik času a úsilí věnují pravidelnému pohybu, ale jakými aktivitami tráví svůj volný čas, zda pomáhají v charitativních, školských, kulturních, náboženských či zdravotnických institucích. Vědci zjistili, že ti, kdo si rádi vyšli na večeři do restaurace, hráli s přáteli karty či bingo, chodili do kina, divadla či na výlety a zapojovali se do dění kolem sebe, žili v průměru o 2,5 roku déle než lidé, jež žili uzavřenějším životním stylem. »Je to potěšitelná zpráva pro všechny, kteří v pokročilém věku nemohou z nějakého důvodu pravidelně cvičit, ale jiné aktivity jejich zdraví neomezuje,« okomentoval studii uveřejněnou v srpnovém čísle časopisu British Medical Journal Richard Suzman, ředitel behaviorálního výzkumu U.S. National institute for Aging. Oponenti studie však poukázali na to, že většina mužů a žen, kteří patřili k nejčilejším, pěstovala zároveň v různé míře i pohyb, a tak nelze stanovit, nakolik se na jejich delší životní pouti podílela fyzická a nakolik duševní aktivita. Ideálem je samozřejmě propojení obou oblastí.
2. října 1999
