* PŘÍBĚH
Kateřina si byla naprosto jistá - chce se rozvést. Její muž Václav si byl jistý naprostým opakem - rozvod nepřipadá v úvahu. "Vždyť jsou tady děti, pojď, zkusíme to ještě spolu," přemlouval svou ženu. Jeho přesvědčení nezviklalo ani Kateřinino přiznání, že má už více než dva roky milence. Kateřina byla i po dvou letech do svého přítele Milana zamilovaná. Byl to Vaškův pravý opak. Václav pracoval jako finanční poradce soukromé firmy. Jeho představa rodinného života byla podle Kateřiny stejně suchá jako svět čísel, v němž se pohyboval. Pokud se dostal z práce před sedmou večer, pohrál si s dětmi, pak musela následovat teplá večeře a televize až do usnutí. Dovolenou mělo podle něj smysl trávit pouze na chalupě, protože je tam jak rybník pro léto, tak svah s vlekem pro zimní radovánky… Milan žil úplně jinak. Novinář na volné noze se spoustou kamarádů a známých, s nimiž trávil veškerý volný čas. Kateřina se mezi nimi cítila velice příjemně, díky nim vypadla z patnáctiletého manželského stereotypu. Cítila se jako v sedmém nebi. Na léto plánovali společnou dovolenou u moře. Tam jí Václav vzal naposledy před deseti lety. To ještě neměli chalupu… Nakonec i Václav pochopil, že rozvod je jediná cesta, jak přestat trápit sebe i svou partnerku. A pak ho chtěl co možná nejrychleji. Dozvěděl se o metodě mediace, kterou provozuji, a s ženou ke mně přišli. Věděli, že mediátor, čili já, s nimi budu pracovat na smlouvě o jejich rozvodu. Obsahem takové smlouvy je dohoda, kdo bude po rozvodu pečovat o děti, jak často se s nimi druhý partner bude moci vidět, jaké bude platit výživné, jak si rozdělí majetek. To všechno jsou sice věci, o nichž rozhoduje také rozvodový soud, ale často se stane, že jeden z partnerů není s rozhodnutím spokojen a nemá moc šancí na tom něco změnit. V mé pracovně mají oba dost času, aby si věci vyříkali a nakonec se dohodli. Manželé se často domluví i na tom, jak budou žít do doby, než se jeden z nich odstěhuje. Mnohokrát si doslova určí zóny v bytě, v nichž se budou pohybovat. Dohodnou se, kdo a jak sdělí dětem, že se rozvedou. Václav s Kateřinou se například domluvili, že o rozvodu a o Milanovi dětem řekne Kateřina. Nebo na to, že dokud budou právně manžely, nepřekročí její milenec práh bytu. Součástí smlouvy u mediátora bývají často i ustanovení a přání, kterými by se soud nikdy nezabýval, ale která jsou pro bývalé manžele životně důležitá. Mohou se například domluvit na tom, jak budou vychovávat děti, jestli a kdo jim zaplatí vysokou školu. Nebo že dětem i v případě, že je jeden z partnerů bohatší, budou dávat stejné kapesné. Pokud pak smlouvu potvrdí před notářem a předloží ji soudci, bývají zpravidla rozvedeni už při prvním stání. "Jste pevně rozhodnuti rozvést se. Proto už pro vás nejsem psycholog-terapeut, který by řešil vaše problémy. Ani jednomu z vás nebudu stranit. Jediný, na jehož straně jsem, jsou vaše děti," řekl jsem jim. Protože mezi Václavem s Kateřinou zavládlo napětí, dohodli se, že i do rozvodu budou víkendy trávit odděleně. Jeden víkend bude máma s dětmi a druhý víkend může strávit s Milanem. Pro Václava byly děti to nejhodnotnější a nejdůležitější, co mu manželství dalo. Proto se právě ony zpočátku staly největším kamenem úrazu připravované smlouvy. Václav totiž nejdřív trval na tom, že po rozvodu budou děti v jeho péči. Věděl, že to je pro Kateřinu nepřijatelné a doufal, že tak zvrátí její rozhodnutí odejít od něho. Ta však jeho chabý pokus o citové vydírání prohlédla a pokusila se ho přesvědčit, že děti by měly zůstat u ní. Jeho pracovní vytížení by nedovolovalo ani to, aby je pravidelně vyzvedával ze školy a vozil je na kroužky, natož aby se s nimi denně učil a hrál si a ještě při tom zvládl domácí práce. Václav její argumenty nakonec uznal. Dohodli se na tom, že s dětmi bude dva dny v týdnu, každý druhý víkend a polovinu každých prázdnin. Rovněž na výchově do budoucna se dohodli velice snadno. Jelikož měli oba dobře placenou práci, domluvili se, že každému dítěti umožní nejvyšší možné vzdělání, o jaké bude stát. O náklady se pak podělí rovným dílem. Protože starší kluk rád surfoval po internetu, nabídl se Václav, že za něj bude platit telefonní účty. Rozdělení majetku pak po těchto ujednáních bylo naprosto bezkonfliktní. Největší Václavova noční můra - že přijde o děti - pominula. Poté, co se ujistil, že děti budou slovem "táto" i nadále oslovovat pouze jeho a Milan bude pouze Milanem, se uklidnil a při dělení majetku se projevil jako opravdový grand. Kateřině nechal nejenom byt, ale i chalupu, na níž tak rád trávil víkendy a dovolené. Vzal si auto. Se svou ženou se domluvil, že první rok bude platit o něco nižší alimenty, aby si mohl zařídit nové bydlení v podnájmu. Smlouva byla hotova, oba partneři prohlásili, že s ní jsou spokojeni. V této chvíli začne mediátor vystupovat v roli ďáblova advokáta. Začne ustanovení smlouvy napadat. U Václava a Kateřiny jsem si například vzal na mušku ustanovení, podle něhož bude Václav platit účty za synův internet. "Co když přijdete o práci? Slíbil jste platit poměrně vysoké výživné a zavázal jste se umožnit oběma dětem studovat? Jste si jist, že to všechno zvládnete?" ptal jsem se. Oba manželé pak usoudili, že vlastně ani nechtějí, aby syn trávil u internetu neomezeně dlouhou dobu. Shodli se, že mu povolí pouze hodinu a půl denně a tu pak Vašek může splácet bez problémů. Upřesnili jsme pak ještě několik dalších ustanovení a Kateřina s Vaškem smlouvu přede mnou podepsali. V této chvíli je zavazovala pouze morálně. Právní platnost mohla získat teprve po podpisu u notáře. Předpokládám, že mí bývalí klienti se opravdu rozvedli. I přesto, že všechny své klienty prosím, aby mi po čase řekli, jestli smlouvu dodržují, nikdo se neozval. Z výzkumů v USA, kde mediační smlouvy lidé využívají mnohem častěji, vím, že až v osmdesáti procentech případů smlouva platí ještě rok po jejím uzavření. U nás se toto číslo pohybuje kolem 35 procent.
Kateřina si byla naprosto jistá - chce se rozvést. Její muž Václav si byl jistý naprostým opakem - rozvod nepřipadá v úvahu. "Vždyť jsou tady děti, pojď, zkusíme to ještě spolu," přemlouval svou ženu. Jeho přesvědčení nezviklalo ani Kateřinino přiznání, že má už více než dva roky milence. Kateřina byla i po dvou letech do svého přítele Milana zamilovaná. Byl to Vaškův pravý opak. Václav pracoval jako finanční poradce soukromé firmy. Jeho představa rodinného života byla podle Kateřiny stejně suchá jako svět čísel, v němž se pohyboval. Pokud se dostal z práce před sedmou večer, pohrál si s dětmi, pak musela následovat teplá večeře a televize až do usnutí. Dovolenou mělo podle něj smysl trávit pouze na chalupě, protože je tam jak rybník pro léto, tak svah s vlekem pro zimní radovánky… Milan žil úplně jinak. Novinář na volné noze se spoustou kamarádů a známých, s nimiž trávil veškerý volný čas. Kateřina se mezi nimi cítila velice příjemně, díky nim vypadla z patnáctiletého manželského stereotypu. Cítila se jako v sedmém nebi. Na léto plánovali společnou dovolenou u moře. Tam jí Václav vzal naposledy před deseti lety. To ještě neměli chalupu… Nakonec i Václav pochopil, že rozvod je jediná cesta, jak přestat trápit sebe i svou partnerku. A pak ho chtěl co možná nejrychleji. Dozvěděl se o metodě mediace, kterou provozuji, a s ženou ke mně přišli. Věděli, že mediátor, čili já, s nimi budu pracovat na smlouvě o jejich rozvodu. Obsahem takové smlouvy je dohoda, kdo bude po rozvodu pečovat o děti, jak často se s nimi druhý partner bude moci vidět, jaké bude platit výživné, jak si rozdělí majetek. To všechno jsou sice věci, o nichž rozhoduje také rozvodový soud, ale často se stane, že jeden z partnerů není s rozhodnutím spokojen a nemá moc šancí na tom něco změnit. V mé pracovně mají oba dost času, aby si věci vyříkali a nakonec se dohodli. Manželé se často domluví i na tom, jak budou žít do doby, než se jeden z nich odstěhuje. Mnohokrát si doslova určí zóny v bytě, v nichž se budou pohybovat. Dohodnou se, kdo a jak sdělí dětem, že se rozvedou. Václav s Kateřinou se například domluvili, že o rozvodu a o Milanovi dětem řekne Kateřina. Nebo na to, že dokud budou právně manžely, nepřekročí její milenec práh bytu. Součástí smlouvy u mediátora bývají často i ustanovení a přání, kterými by se soud nikdy nezabýval, ale která jsou pro bývalé manžele životně důležitá. Mohou se například domluvit na tom, jak budou vychovávat děti, jestli a kdo jim zaplatí vysokou školu. Nebo že dětem i v případě, že je jeden z partnerů bohatší, budou dávat stejné kapesné. Pokud pak smlouvu potvrdí před notářem a předloží ji soudci, bývají zpravidla rozvedeni už při prvním stání. "Jste pevně rozhodnuti rozvést se. Proto už pro vás nejsem psycholog-terapeut, který by řešil vaše problémy. Ani jednomu z vás nebudu stranit. Jediný, na jehož straně jsem, jsou vaše děti," řekl jsem jim. Protože mezi Václavem s Kateřinou zavládlo napětí, dohodli se, že i do rozvodu budou víkendy trávit odděleně. Jeden víkend bude máma s dětmi a druhý víkend může strávit s Milanem. Pro Václava byly děti to nejhodnotnější a nejdůležitější, co mu manželství dalo. Proto se právě ony zpočátku staly největším kamenem úrazu připravované smlouvy. Václav totiž nejdřív trval na tom, že po rozvodu budou děti v jeho péči. Věděl, že to je pro Kateřinu nepřijatelné a doufal, že tak zvrátí její rozhodnutí odejít od něho. Ta však jeho chabý pokus o citové vydírání prohlédla a pokusila se ho přesvědčit, že děti by měly zůstat u ní. Jeho pracovní vytížení by nedovolovalo ani to, aby je pravidelně vyzvedával ze školy a vozil je na kroužky, natož aby se s nimi denně učil a hrál si a ještě při tom zvládl domácí práce. Václav její argumenty nakonec uznal. Dohodli se na tom, že s dětmi bude dva dny v týdnu, každý druhý víkend a polovinu každých prázdnin. Rovněž na výchově do budoucna se dohodli velice snadno. Jelikož měli oba dobře placenou práci, domluvili se, že každému dítěti umožní nejvyšší možné vzdělání, o jaké bude stát. O náklady se pak podělí rovným dílem. Protože starší kluk rád surfoval po internetu, nabídl se Václav, že za něj bude platit telefonní účty. Rozdělení majetku pak po těchto ujednáních bylo naprosto bezkonfliktní. Největší Václavova noční můra - že přijde o děti - pominula. Poté, co se ujistil, že děti budou slovem "táto" i nadále oslovovat pouze jeho a Milan bude pouze Milanem, se uklidnil a při dělení majetku se projevil jako opravdový grand. Kateřině nechal nejenom byt, ale i chalupu, na níž tak rád trávil víkendy a dovolené. Vzal si auto. Se svou ženou se domluvil, že první rok bude platit o něco nižší alimenty, aby si mohl zařídit nové bydlení v podnájmu. Smlouva byla hotova, oba partneři prohlásili, že s ní jsou spokojeni. V této chvíli začne mediátor vystupovat v roli ďáblova advokáta. Začne ustanovení smlouvy napadat. U Václava a Kateřiny jsem si například vzal na mušku ustanovení, podle něhož bude Václav platit účty za synův internet. "Co když přijdete o práci? Slíbil jste platit poměrně vysoké výživné a zavázal jste se umožnit oběma dětem studovat? Jste si jist, že to všechno zvládnete?" ptal jsem se. Oba manželé pak usoudili, že vlastně ani nechtějí, aby syn trávil u internetu neomezeně dlouhou dobu. Shodli se, že mu povolí pouze hodinu a půl denně a tu pak Vašek může splácet bez problémů. Upřesnili jsme pak ještě několik dalších ustanovení a Kateřina s Vaškem smlouvu přede mnou podepsali. V této chvíli je zavazovala pouze morálně. Právní platnost mohla získat teprve po podpisu u notáře. Předpokládám, že mí bývalí klienti se opravdu rozvedli. I přesto, že všechny své klienty prosím, aby mi po čase řekli, jestli smlouvu dodržují, nikdo se neozval. Z výzkumů v USA, kde mediační smlouvy lidé využívají mnohem častěji, vím, že až v osmdesáti procentech případů smlouva platí ještě rok po jejím uzavření. U nás se toto číslo pohybuje kolem 35 procent.
