Byla jste v mládí číslo?
Vůbec ne. Já jsem nebyla takové to nezvladatelné a vzdorovité dítě. Ani na diskotéky jsem nechodila. A nebylo to proto, že by mi to rodiče zakazovali, to vůbec ne. Já jsem na to prostě nebyla. Nijak jsem nevyhledávala společnost a nelákalo mě chodit někam pít. Bouřlivé večírky se mi vyhýbaly. Bavili jsme se doma, že jsem nikdy ani jako dítě neprotestovala. Nikdy jsem neprovedla nic strašného, za co bych se musela stydět.
V televizi působíte vždycky jako neuvěřitelný živel a dračice. Jste taková i v soukromí?
Doma si ráda zatrsám, ale také mám ráda svůj klid. Před kamerou se vždy vžiji do své role a hraju to, co po mně vyžadují. Takže když mám být dračice, jsem za dračici.
Když se doma učíte texty, necháváte se pak zkoušet od partnera?
To ne. Nikdy to neřešíme a ani mu nepředvádím žádné scény. Jedině se díky němu zdokonaluji v češtině. Ptám se, jestli věci říkám správně. Mám radost, že to s ním mohu rozebírat. Naše společně strávené chvíle jsou krásné.
Váš partner je umělcem a kromě jiného i tatérem. Nechala byste si od něj něco vytetovat?
Já od něj nic vytetovaného zatím nemám. Ale kdybych měla chuť si nějaké tetování pořídit, určitě by mi ho rád vyrobil. Teď se ale intenzivně věnuje malování a brzy bude mít i výstavu. Jsem na něj moc pyšná. V Galerii Pro Arte bude mít výstavu Musa vs. Jágr a myslím si, že to bude velmi zajímavé a bude to stát za to.
Když on maluje, ptá se vás na názor?
Ano. My se o tom bavíme hodně. Bavíme se o umění. Díky němu jsem se naučila o umění spoustu věcí. Chodíme spolu na výstavy a užíváme si to. Moc mě to zajímá a baví.
Vica KerekesNarodila se 28. března 1981 v Československu. Je původně slovenskou a nyní maďarskou herečkou. Velmi často ale hraje v českých filmech, protože plynně mluví česky. Je rozvedená, ale v současnosti žije po boku českého umělce Lukáše Musila alias Musy. Zahrála si například v českých snímcích Křídla Vánoc, Burácení nebo Nestyda a 14. ledna do kin vstoupí její nový film Muzikál aneb cesty ke štěstí. |
Co miminko a svatba? Neodradil vás váš první rozvod od další veselky?
To vůbec ne. Byla to jedna etapa mého života, kterou už mám uzavřenou. Byla to velmi důležitá etapa, protože jsem si uvědomila spoustu věcí. Teď jdu dál a nic mě neodradí. Na vše se těším. Takže jedu dál. Určitě nás čekají nějaká překvapení.
Máte maďarské i slovenské geny, ale často pobýváte v Česku. Kam podle vás nejvíce patříte?
Moje srdce patří Maďarsku a jako Maďarka se i cítím.
Co považujete ve svém životě za největší úspěch a co naopak za prohru?
Na to se těžko odpovídá. Pro mě je velký úspěch to, že na sobě každý den vidím, jak jdu dopředu a jak se někam posouvám a co se mi podařilo. Myslím tím i obyčejné maličkosti. Nedávno jsem četla velmi zajímavou knížku o jednom australském kmeni, který neslaví narozeniny. Místo toho slaví pouze to, když cítí, že jsou o něco moudřejší než včera. Já to mám podobně. Snažím se slavit už jen okamžiky, kdy cítím, že jsem se zase posunula dál. A prohru nemám. Musím říct, že vše je součástí mě a nikdy jsem nic v životě nepokládala za prohru.
Co vás dokáže rozveselit?
Rozveselit mě dokáže i taková maličkost, že se na mě někdo usměje a že nemusím nikam spěchat.
A co vás rozesmutní?
Že na sebe mají lidé v poslední době stále méně času a neustále se ve všem spěchá. Musíme dodržovat termíny a nestíháme. A málo si užíváme chvilky s těmi, na kterých nám záleží.
Vica Kerekes se svým partnerem Lukášem Musilem alias umělcem „Musou“ (31. března 2015, Praha)
Máte nějaký sen?
Nemám. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela a nestavím si před sebe nějaké cíle, které si mám splnit. Pak bych mohla být nešťastná z toho, že se nesplnily. Já prostě jedu a snažím se jít do všeho naplno. V poslední době se snažím žít tak, že poslouchám svou duši a svoje tělo.
V lednu jde do kina film Muzikál aneb cesty ke štěstí, ve kterém jste ztvárnila jednu z hlavních rolí. Jak vzpomínáte na natáčení?
Bylo neskutečně krásné a úžasné. A neříkám to jen proto, že bych měla. Říkám to proto, že to takové bylo. Sledovat tanečníky bylo něco úžasného. Velmi jim to šlo a tanec v jejich podání mi přišel nádherný. Když jsem viděla, jak jim to jde, najednou mi to připadalo jako ta nejjednodušší věc na světě. Myslela jsem si, že to zvládnu taky. Musela jsem před nimi smeknout klobouk.
Prý jste snímek natáčeli ve velkých vedrech. Jak jste to snášeli?
Bylo opravdu velké horko. Ale musím říct, že já a Roman Vojtek jsme to ještě neměli tak těžké. My jsme přišli na plac, odehráli svoje a měli jsme splněno. Oni ale museli do toho ještě tančit a zpívat a to muselo být náročné.
Neměla jste pocit, že jste mezi partou tak mladých lidí omládla?
Určitě. Všichni ti mladí lidé mi dodávali spoustu energie. Bylo jim okolo třiadvaceti nebo čtyřiadvaceti let. Takže byli o deset let mladší než já a bylo znát, kolik v sobě mají nadšení a energie. Vzpomněla jsem si na období, kdy jsem já chodila do taneční školy.
Takhle se Kerekesová před lety fotila před kamerou iDNES.cz:
20. října 2013 |
