V pražském Divadle Na Fidlovačce zkouší hru Šampióni, hodně dabuje a chystá se na natáčení druhé řady seriálu Pojišťovna štěstí.
Navíc má dalšího koníčka, kterému se však věnuje jen sporadicky, a sice step. "Mám asi tříleté základy, chodil jsem na hodiny k Franku Towenovi a něco se naučil i na konzervatoři, kde jsme měli úžasnou profesorku Vláškovou. Byla sice razantní a když něco nešlo, třískala kolem sebe věcmi a házela popelníky, ale uměla," vzpomíná Rous.
Herecké geny a nadání ke sportu po něm zdědil i devatenáctiletý syn Lukáš z prvního manželství. "Fotbal mu šel mnohem líp než mně. Hrával za Bohemku, ale kvůli škole toho musel nechat. Je už ve čtvrtém ročníku konzervatoře a bude maturovat."
Daniel Rous by se nebránil tomu, kdyby měl vedle Lukáše ještě dalšího potomka. Před dvěma lety se znovu oženil a rád by založil novou rodinu. Jeho žena je o patnáct let mladší a je novinářkou. Při rozhovoru se však neseznámili. "S Kačenkou jsme se několik let potkávali v Hudebním divadle v Karlíně a já si dlouho netroufal někam ji pozvat. Ale časem jsem se jí nenápadně infiltroval do života, až si mě vzala."
Kateřina je prý manželkou do nepohody. Nejenže se sešli ve společných zálibách a v létě míří nejraději k moři a v zimě do hor lyžovat, ale taky spolu sjíždějí řeky. "Pořídil jsem si nafukovací člun s motorem, který je sice určený na moře, ale my s ním pluli po Labi až do Pirny. Cesta zpět byla příšerná, pršelo, zima jak v morně, tma jak v pytli...
Žena na přídi s baterkou v ruce statečně hlásila barvy bójek před námi, podle kterých se musíte na řece orientovat. I přesto, že tenkrát hlásila zejména bójky barvy modré, které neexistují, mám ji rád."
 Zvonokosy - Daniel Rous. Fotografie k inscenaci v Hudebním divadle Karlín. |
