Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
O poměrech v českém zdravotnictví se Roman Šmucler nebojí mluvit otevřeně. „V estetické medicíně provádějí zákroky i nekvalifikovaní lidé. Už jsem zažil zdravotní sestru, která operovala víčka. Je to sice protizákonné, ale nikdo to v Česku nehlídá,“ upozorňuje.
Myslíte si, že líbivý vzhled předurčuje člověka k vyšší kvalitě života?
Nepochybně. Neříkám, jestli je to dobře, nebo špatně, ale není o tom sporu. Nejde jen o to, že lidé, kteří lépe vypadají, lépe komunikují, seženou lepší místa, mají méně depresí a žijí déle. Co je totiž v životě po všech těch evolučních věcech důležité? Mít děti. Pohlední lidé si snáze najdou partnera. Mají pak hezké děti, ty jsou oblíbené. To jsou věci, které mohou být stokrát nespravedlivé, ale tak to prostě je. Ten rozdíl v kvalitě života je prostě brutální. Krása je v podstatě kus zdraví. Samozřejmě, že se s ní žije lépe.
Ale jako šéf kliniky estetické medicíny dobře víte, že někteří lidé řeší vzhled bizarním způsobem. Ve své nové knize sám zmiňujete, že když se před několika lety chodily ženy ptát na půllitrové prsní implantáty, přišlo vám to příliš, zatímco dnes se běžně ptají na implantáty s litrovým objemem.
Jedna věc, která posouvá některé absurdní požadavky dál, je reklama médií. V Česku také vládne velký liberalismus v sexu. Většina žen, které mají ty zmiňované litrové implantáty, si svým tělem vydělává. A živit se u nás v sexuálním byznysu je úplně v pohodě. To je velký rozdíl oproti jiným společnostem, kde to dělá jen pár lidí na okraji.
Roman Šmucler■ Narodil se 8. července 1969 v Praze, vyrůstal v Příbrami. |
Jaký typ zákroku vám ještě nedávno připadal scestný a dnes už je běžný?
Kdyby se se mnou před pěti lety někdo bavil o estetické gynekologii, kdy si ženy například podle určitých vzorů nechávají upravovat stydké pysky, považoval bych to za raritu a zvláštnost. Dnes takových žen ošetřujeme pět denně.
Jak už jsem naznačila, nedávno jste vydal poměrně kontroverzí knihu s názvem Nevěřte ani mně, která odkrývá špinavé praktiky objevující se v estetické chirurgii. Nezdá se vám, že se tím po letech opět dostáváte k odhalování určitého tabu?
To já vlastně dělám pořád. A tohle téma u nás poměrně tabuizované je. Mně celkově vyhovuje spíše medicína takového toho západního stylu. To znamená, aby byl pacient maximálně informovaný, maximálně se sám rozhodoval a lékaři mu pomáhali najít pro něj tu nejvhodnější cestu. Málokdy totiž existuje jen jedna správná varianta. Lidé by se měli co nejvíc ptát a neměli by se bát ptát. Na druhé straně by neměli být líní některé věci si zjistit. Vadí mi věta, která je v Česku hodně zakořeněná: „Pane doktore, rozhodněte to za mě.“ To není šťastné. Chtěl bych proto přivést lidi k tomu, aby obecně převzali větší zodpovědnost za svůj život.
Část vašich kolegů lékařů se s takovým názorem ztotožní, ale určitě se najdou i takoví, kteří vás za něj moc nepochválí.
Ano, někteří lékaři mi to vyčítají a zastávají postoj, jako bychom byli nějací členové chrámu a měli privilegium rozhodovat o životě a smrti. Já tohle zpochybňuji. Navíc si myslím, že dnes, v éře Googlu a dalších podobných věcí, už je vše jinak. Když mluvím třeba v Americe s pacientem, tak si vše během konzultace koriguje na chytrém telefonu. Rovnou si ověřuje, jestli mu nelžu, a jeho dotazy bývají neuvěřitelně fundované. Často spolu o dalším postupu diskutujeme. To samozřejmě není srovnatelné s naším systémem zdravotnictví, který je vojensko-socialistický. Zkrátka dostanete doktora a během pár minut se musí vše vyřešit, protože není čas a hlavně je to bezplatné. Čím více si budou lidé za některé věci platit, jako je to v případě estetické medicíny, tím více se budou ptát. Znám řadu doktorů, kteří estetickou medicínu opustili, protože jim strašně vadilo, jak jim do toho lidé mluvili. (smích)
Pokud jde o estetické zákroky, u nich je problém, že je mnohdy provádí nekvalifikovaní lidé.
Ano, to je velký problém. Řada pacientů se například nechá operovat od zdravotních sestřiček. Sestra se v práci dívá, jak to dělá doktor a po odpolednech to dělá laciněji. Většinou to byly jednodušší úkony, ale už jsem zažil i zdravotní sestru, která operovala víčka. Je to sice protizákonné, ale nikdo to v Česku nehlídá. Pro vaši představu například v New Yorku je polovina doktorů falešných. To tady teprve začne.
Setkal jste se s některým opravdu kuriózním případem amatéra se skalpelem? Ze zahraničí se k nám občas takové bizarní příklady dostávají.
Ano, měl jsem jednoho pacienta, který měl jistou komplikaci. Říkal mi, že chodí k sestřičce, jež ho léčí a je prý opravdu dobrá, ale občas jí pomáhá její manžel, který je zedník. Vychvaloval ho, že je hrozně šikovný, a ukazoval mi, že toto a toto si nechal dělat od něj. Dodal, že pán má prý zlaté ruce. Ta sestřička byla jednoduše mozek týmu a její muž zedník byl rukama. Společně ale ve výsledku léčili úplně jinou věc, než bylo zapotřebí. Tím jsem pacienta trochu zklamal.
O služby plastických chirurgů je velký zájem. Dá se říct, že Češi jsou dnes obecně ochotnější jít pod skalpel?
V téhle věci panuje jedno nedorozumění. Jedna věc je, že počet plasticko-chirurgických výkonů je všude ve světě v posledních letech stejný. Odpovídá to skutečnosti, že počet plastických chirurgů je plus minus pořád stejný a oni toho víc nestihnou. V Americe za posledních třicet let takřka vůbec nepřibylo plastických operací a v Česku v současnosti také nepřibývají. Atestace se příliš nerozdávají a dá se říct, že plastická chirurgie je v setrvalém stavu. Pacienti se do ní navíc moc neženou, protože to není žádná legrace. V tom je rozdíl mezi plastickou chirurgií a estetickou medicínou. Jediný boom je v tom, že se o tom víc mluví v médiích. Souvisí to s tím, že některé hvězdičky jsou ochotné ukazovat se nahé před a o po operaci, aby ji dostaly lacino. To dřív vůbec neexistovalo.
Zdůraznil jste rozdíl mezi plastickou chirurgií a estetickou medicínou. Jak je to tedy s estetickými zákroky, které nevyžadují operaci?
Sem patří například botulotoxin nebo třeba lasery. Zde čísla rostou exponenciální řadou. Jednak zařízení, která jsou schopná takové úkony nabízet, je strašně moc a zároveň jsou to úplně nové technologie a postupy. Mění se ale celé obory. Já jsem například stomatolog a musím říct, že dramaticky ubývá zubního kazu, protože lidé si více čistí zuby. Zubařů je dnes zapotřebí třetina než v době mého studia. Máme jich ale víc a uživí se velmi dobře, protože dělají běžně věci, které za mého mládí nikoho ani nenapadly. Mnohem víc se třeba rovnají zuby, vybělují se a dělá se spousta dalších věcí. Chci tím říct, že se v různých oborech medicíny objevuje stále více estetických prvků.
Když jste zmínil, že ubývá zkažených zubů, okamžitě se mi vybavila scéna z jednoho amerického kriminálního seriálu. Vyšetřovatelé v ní zkonstatovali, že oběť nejspíš pochází ze střední či východní Evropy, protože má výrazně zkažený chrup. Opravdu nás ve světě předchází taková pověst?
To je pravda, ale netýká se to Česka.V devatenáctém století a v první polovině dvacátého století byla v kontinentální Evropě vyhlášená místa, kam se cestovalo za zubaři, a jedním z nich byla Praha. Zuby z Prahy byly stejně tak známé jako české sklo nebo Baťovy boty. Bohužel jsme o většinu těchto zubařů přišli, protože většinou buďto mluvili německy, nebo byli Židé. I tak mají ale čeští zubaři velmi vysokou úroveň a řekl bych, že stomatologie je taková výstavní síň naší medicíny. Bohužel to neplatí o té, která je na pojišťovnu. To je jiný příběh. Lidé si musí zvolit, jestli chtějí, aby péče o ně byla špičková, nebo bezplatná.
Šéf českých zubařů i televizní milionářNa televizních obrazovkách na sebe Roman Šmucler poprvé upozornil v pořadu TV Nova Tabu. Vysílal se od roku 1994 téměř sedm let a Šmucler coby moderátor, ale také autor námětu, v něm rozmlouval s lidmi schovanými ve speciální budce. Témata byla různá, od sexuálních deviací a násilí až po nevěru či závislosti. Zkrátka taková, kvůli kterým hosté chtějí zůstat v anonymitě. Ale nemuseli, na konci jim Šmucler nabídl, že mohou z budky vystoupit a dát tak svému příběhu tvář. „Pro mě to je tak trochu pokračování lékařské práce. Funguje to ovšem jinak, spíše jako show, protože se snažím něco vysvětlit statisícům lidí. Má to sice prvky show, ale já se k tomu snažím přistupovat spíše medicínsky s racionálním základem,“ komentoval tehdy Šmucler svou úlohu moderátora i spoluautora scénáře. Pořad byl i přes pozdní dobu vysílání velmi sledovaný a jeho licenci koupilo několik zahraničních televizí.  Roman Šmucler s první manželkou (2003)  Roman Šmucler a jeho dcera Justina Anna (2013)  V roce 2015 se lékař podruhé oženil. Roman Šmucler se představil také jako moderátor vědomostních soutěží. Pořad 1 proti 100 však měl relativně jepičí život a krátká byla i jeho úloha v obnovené televizní legendě Milionář. Před dvěma roky se ovšem pravidelně objevoval v pořadu České televize Nejchytřejší Čech. Soutěž se ovšem setkala s kontroverzními recenzemi. „Protože pořad vznikl podle zahraniční licence, odpadla mu povinnost vysvětlit, co si vlastně pod chytrostí představuje. Nabízejí se varianty vynalézavost, bystrost, inteligence, duchaplnost. Ale lze je měřit počítáním skoků na trampolíně? Potíž takových kvízů, testů a soutěží tkví v nepraktičnosti. U vědomostních klání typu Chcete být milionářem? se otázky týkají konkrétních oborů, kdežto Nejchytřejšího Čecha určí souběh rychlosti, postřehu, orientace, tedy čirá abstrakce,“ komentovala pořad Mirka Spáčilová z MF DNES. Na podzim Roman Šmucler usedne do čela České stomatologické komory. Rozhodně se však nehodlá uzavřít do kanceláře a obklopit se lejstry. Naopak nevylučuje, že se vrátí na televizní obrazovky. „Spousta lidí má představu, že prezident zubařské komory je někdo, kdo sedí někde zavřený a tajně jedná s ministry. Já jsem přesvědčený, že bych měl komunikovat s co nejvíce lidmi. A teď mám dvě možnosti: obejít miliony domácností, nebo využít televizi. To druhé se mi zdá podstatně rozumnější,“ vysvětluje Šmucler. V roce 2012 skončil jeho 20 let trvající vztah s manželkou a první dámou českého bulváru Libuší Šmuclerovou. Rozchod byl mediální senzací, protože svého o sedm let mladšího muže Šmuclerová vyměnila za hokejovou legendu a podnikatele Dominika Haška. Ovšem i jejich vztah už je v současnosti pouze minulostí. Trval pouhé tři roky. To Šmucler je již podruhé ženatý a s manželkou Ivou vychovávají téměř ročního syna Karla Josefa. Z předchozího manželství má Šmucler ještě 17letou dceru Justinu Annu. |
12. prosince 2016 |
