Brouk roháč se motal pod dubem a hledal žaludy. "Tatí," přišel k němu kluk, "můžu jít troubit do jetele?" "Proč bys to dělal?" divil se roháč. "Když máme parohy, tak jsme jeleni, ne?" "Ale nejsme. Roháči jsou brouci a jelen není brouk." Roháček odešel a za chvilku přišel: "Tatí, a proč nemají parohy zajíci?" "Asi je nepotřebují. Mají rychlé nohy a utečou." "A na co je potřebujeme m y?" zeptal se roháček. "Na zápasy," řekl táta. "Roháči jsou slavní zápasníci. Až vyrosteš, bude z tebe taky zápasník." Roháček odešel a za chvilku přišel: "Tatí, a co když ze mě vyroste zajíc?" "Z brouka nemůže vyrůst zajíc," řekl roháč. "A co když nevyrostu?" ze ptal se roháček. "To se může klidně stát, když budeš málo jíst." Roháček odešel a za chvilku přišel: "Tatí, a co když ze mě vyroste kukačka?" "Nemáš zobák, tak z tebe nemůže vyrůst kukačka," řekl roháč. Roháček odešel a za chvilku přišel: "Tatí, proč má hříbek jenom jednu nohu?" "Asi nepotřebuje nikam chodit. Jenom sedí a roste." Roháček odešel a za chvilku přišel: "Tatí, kdyby měl chroust parohy, tak je z něj roháč, viď?" "Já nevím," vzdychl táta. "A už se mě na nic neptej. Už jsem z tebe, kluku, jelen." "Tak vidíš," povyskočil kluk, "a jdu troubit do jetele."
18. listopadu 2000
