ČÍM SI LEZEME NA NERVY
Monika: Občas si lezeme na nervy pouhou existencí. A určitě je to oboustranný.
Marek: Asi tím, že jsme oba dva dost hluční, když na to přijde.
KVŮLI ČEMU SE DOHADUJEME
Monika: Nejčastěji se dohadujeme, když potřebuju pomoc s venčením Jonáše. Marek mi totiž pravidelně odvětí, že to není jeho pes. A hodně často mi leze na nervy hudbou, kterou poslouchá. Vůbec se mi nelíbí a Marek tvrdí, že proto, že jsem stará.
Marek: Poslední dobou se moc nedohadujeme, maximálně o tom, kdy mám dojít se psem nebo když zaparkuje v garáži tak, že z ní nikdo nemůže vyjet. A když jsme spolu jezdili na vystoupení, tak to bylo pořád něco. Nejvíc jsme se dohadovali asi o hudbě, co hrála v autě, protože máme každý jiný vkus.
NA CO MÁME STEJNÝ NÁZOR
Monika: Tím, že máme stejnou výchovu a ačkoliv to na první pohled nevypadá, tak i stejné cítění a emoce, tak na mezilidské vztahy a život jako takový.
Marek: Myslím, že je málo věcí, na kterých bychom se neshodli. Kromě teda již zmiňované hudby. Většinou když ségře něco pustím, tak se jí to nelíbí. Jediná píseň, která ji kdy oslovila, byla Podzim od Špatnýho vlivu. To bylo tak před deseti lety.
JAK SI HODNOTÍME LÁSKY
Monika: Mám jedno jediné přání, aby byl můj brácha šťastný. Pokud je, tak jeho partnerky nehodnotím. A pokud není, snažím se mu taktně třeba vysvětlit, že by se na to měl vyprdnout, a jelikož ho moje kamarádky mají stejně rády jako já, tak to potom netaktně probíráme u mě doma v kuchyni.
Marek: Až na pár výjimek to byli vždycky dobrý kluci, chlapi, s kterýma, když se i teď někdy někde potkám, tak bez problému pokecáme. Každopádně mě osobně nejvíc sednul Jarda Haštava, což je teda zřejmě oboustranný, jelikož se vzájemně nazýváme „skorobratrem“ a vídáme se celkem často. Jinak všeobecně je hlavně důležitý, aby s tím či oním byla šťastná, a to ostatní je vedlejší.
KDY JSME SE O SEBE NEJVÍC BÁLI
Monika: Opravdu hodně jsem se o něj bála, když ho na přechodu srazilo auto a nějakou dobu to vypadalo, že nebude chodit. A protože jsem o 11 let starší, mám vlastně tendenci se o něj bát pořád, což ho asi až tak úplně nebaví.
Marek: Úplně neumím říct, kdy nejvíc. Dřív jsem byl za ni nervózní při každé premiéře nebo důležitějších vystoupeních, ale od jistý chvíle vím, že je prostě ségra dobrá a nemá cenu se strachovat.
RODINA POD LUPOU: Monika Absolonová a její bratr Marek Absolon
ČÍM SE PŘEKVAPUJEME
Monika: Marek mě nejvíc překvapuje svou empatií. Když je mi ouvej, vždycky mě podrží, aniž by to možná tušil. Hodně jsem překvapená jeho nasazením v práci, protože doma úplně ochotou neoplývá, když třeba právě potřebuju vyvenčit Jonáše. A vlastně mě nejvíc překvapuje, že se z mýho malýho bráchy stal velkej chlap.
Marek: Myslím, že už se snad ani nemůžeme něčím překvapit.
CO SPOLU PODNIKÁME NEJČASTĚJI
Monika: Oba velmi rádi slavíme. Nevím, po kom to máme, ale slavení nám opravdu jde. Vždycky jsem na svého bratra pohlížela jako na introverta, ale právě na večírcích je velmi zábavný a někdy hodně hlučný.
Marek: Společensky užíváme života, to nám jde spolu moc dobře.
NEJ ZÁŽITEK Z DĚTSTVÍ
Monika: Rozhodně to bylo jeho narození. Sourozence jsem vždycky chtěla a jsem strašně šťastná, že ho mám. Někdy bych mu nafackovala, ale je můj.
Marek: Když jsem začal pořádně vnímat svět, tak ségra byla v pubertě, tudíž ona těch zážitků bude mít zřejmě více. Každopádně jsem jí dělal spoustu naschválů, třeba jsem jí sedal na vlasy ráno, když se probouzela nebo jsme se mlátili ramínkama, zkrátka jsme se nenudili. Každopádně si do teď pamatuju, jak ona někam šla s kamarády ven a já nechtěl, aby odešla, chtěl jsem být s ní a strašně jsem brečel. Nevím proč, ale i teď živě vidím, jak ona odchází a já za oknem svého pokojíčku řvu, ať nechodí.
NEJ DÁREK
Monika: Nejkrásnějším dárkem je pro mě on sám, tím jaký je, že z něj vyrostl slušný a hodný chlap, přestože doma u táty úplně nejlepší příklad neměl.
Marek: Krásných dárků jsem od ségry dostal spoustu, ale ten nejkrásnější je to, jaká je. Vždycky tu pro mě byla, vždycky mě podržela a vždy mi byla oporou. To je ten nejkrásnější dárek.
ČÍM TEĎ ŽIJEME
Monika: Marek momentálně nejvíc žije zvelebováním svého bytu, samozřejmě prací a nápadem, že si pořídí vlastního psa. Pozor, ale venčit mu ho budu stejně ochotně jako on toho mého.
Marek: Rozhodně svou prací, svým psem Jonášem a teď konečně i svým novým přítelem Tomášem. Takže například opět začala dost sledovat hokej, a díky tomu máme celá rodina čerstvé informace o hokejových výsledcích.
