ČÍM SI VZÁJEMNĚ LEZEME NA NERVY
Carmen: My si nelezeme na nervy.
Tereza: Uznávám, že to může znít naprosto nevěrohodně, ale nepamatuji si, že by mi kdy máma lezla na nervy. A ani nevím o nikom, kdo by takový „zážitek“ s ní měl. Maminka naopak nervy hojí.
KDY SE DOHADUJEME
Carmen: My se nedohadujeme, pouze domlouváme harmonogram chodu obou domácností.
Tereza: Tohle vypadá na velmi „nezajímavý“ rozhovor, protože my se nedohadujeme, my si nejčastěji a při všem rozumíme.
NA CO MÁME STEJNÝ NÁZOR
Carmen: Na život.
Tereza: Na víru, na politiku, na výchovu, na divadlo.
CO ŘÍKÁM NA JEJÍHO MUŽE
Carmen: Mám ho ráda. A pro jistotu neříkám nic.
Tereza: Já na jejího partnera říkám, že vybrala výborně! (Petr Kostka - otec Terezy Kostkové). A ona na mého? Máma úžasně chápe jeho osobitost a oceňuje Petra (Petr Kracik - pozn.red.) velmi coby režiséra. A dává mi tajné dobré rady, jak na něco tak specifického, jako je dlouhodobé partnerství.
KDY JSEM SE O NI BÁLA NEJVÍC
Carmen: To víte, o dítě se bojíte leckdy a vlastně celoživotně, dokonce i když už malé není, ale protože jsem ji učila hlavně se v životě nebát, tak ani já své obavy konkrétně nepodporuji.
Tereza: Častokrát, v obdobích, kdy ji úplně nesloužilo zdraví a ona se octla vetšinou pro nás ostatní nečekaně v nemocnici, na kapačkách, JIPce či operačních sálech. Neříkala nám to, aby nás nevyděsila. Ani já neříkala, že se jí to povedlo, abych jí nepřitěžovala.
ČÍM MĚ NEJVÍC PŘEKVAPILA
Carmen: Svou poutí do Santiaga de Compostela.
Tereza: Překvapuje mě neustále svou neobyčejnou silnou vůlí, nestrojenou elegancí a úrovní, a nezdolností.
CO SPOLU PODNIKÁME NEJČASTĚJI
Carmen: Jdeme na kafíčko a probíráme aktuality na mezinárodním i domácím poli.
Tereza: Až do mých šestnácti let jsme s mamkou pravidelně chodily co čtrnáct dní do kina, a pak na hranolky, nebo masový piroh, to byla přeci jen vzácnost do revoluce. Teď spolu už jedenáct let pravidelně hrajeme ve Viole, a to podnikáme opravdu rády. No a protože maminka je i zkušená a obětavá a úžasná babička, tak podnikáme spoustu věcí kolem Toníka. A nevyhýbáme se ani společným dovoleným.
RODINA POD LUPOU: Carmen Mayerová s vnukem Toníkem
CO JSEM Z NÍ CHTĚLA MÍT
Carmen: Silnou osobnost.
Tereza: Maminka byla a je velmi demokratický člověk, takže mi nikdy nic nesugerovala, natož aby přikazovala, a vlastně mi nechávala volnost. Jen tuším, že lehce usměrňovala a inspirovala.
NEJKRÁSNĚJŠÍ DÁREK
Carmen: Vnuk Toník.
Tereza: No život přeci!
ČÍM TEĎ NEJVÍC ŽIJE
Carmen: Dostala krásnou příležitost v Českém rozhlase v pořadu 12 ve 12, potom roli v muzikálu Mýdlový princ, chodí na hodiny zpěvu k báječné Ireně Budweiserové a jako vše jí to evidentně baví a mě to evidentně těší.
Tereza: Kromě již zmíněného „babičkování“ zkouší teď maminka v Divadle na Vinohradech hru Loupežník a hraje tam v inscenaci mého muže To byla moje písnička. Nedávno premiérovala také v Mladé Boleslavi.
