ČÍM SI LEZEME NA NERVY
Bára: V podstatě si na nervy ani nelezeme, občas mám nerva, když po mně něco chce a já mám třeba jen pár minut do vysílání. Hlavně mamka ví, že když nemám den, je lepší na mě nemluvit. Zná mě jak své boty a vždy pozná co a jak. Vždyť je to máma.
Kateřina: Myslím, že si na nervy ani moc nelezeme. Tedy alespoň si to myslím. Bára mi to nedává najevo, takže asi ok. Náš vztah by se dal nazvat „ideál.“
NA CO MÁME STEJNÝ NÁZOR
Bára: Dá se říct, že téměř na vše. Máme rády stejnou hudbu, v politice se shodneme i v životním stylu. Mamina je kamarádka a to je nejvíc, prostě jí můžu říct vše.
Kateřina: Asi na hodně věcí, nemůžu říct, že na všechno, ale patří mezi to názor na život, rodinu, muziku nebo politiku.
PRVNÍ VÝCHOVNÝ POHLAVEK
Bára: Když jsem lhala, že jsem nekouřila. Zkoušely jsme s holkama kouřit ve křoví, a když jsem přišla domů, smrděla jsem jak z hospody a mamce jsem tvrdila, že nic, že jsem rozhodně nekouřila. No a už jsem ji měla. Ne za to, že jsem zkoušela kouřit, ale za to, že lžu.
Kateřina: Jo dostala ho, byl to jeden jediný první a poslední. Myslím, že si ho pamatuje dodnes. Nijak jsem ji v tu danou chvíli nešetřila. Jako dvanáctiletá zkoušela s kámoškou kouřit a byly viděny. Pochopitelně mi to soused rád sdělil. Zapřela to a už ji měla. Tím výchovná lekce skončila.
JAK SI ČASTO POVÍDÁME O CHLAPECH
Bára: Když pozná, že jsem zamilovaná, když mi svítí oči. Teď je toto téma celkem na pořadu dne. Mamka to vždy prožívá se mnou. Ale do chlapů mi „nekecá“. Chce, abych byla šťastná. Asi jako každá máma chce pro mě to nej, takže i nej chlapa.
Kateřina: Když máme tu potřebu si o nich povídat. A je to někdy pěkně peprné.
JAK USPĚLA PRACOVNĚ
Bára: Mamina je dříč, dělá mzdovou účetní a myslím, že ji ta práce baví.
Kateřina: Nevím, jestli já mám právo posuzovat její pracovní úspěchy. Jako rodiče samozřejmě máme radost, kam to dotáhla. Sama a bez protekcí, ale na hodnocení po odborné stránce jsou tu asi kompetentnější.
KDY JSEM SE O NI NEJVÍC BÁLA
Bára: Když je smutná, když byla v nemocnici, když jí není dobře. Každý den jí volám, jestli je v pořádku, ráno i večer. Je to takový zvyk už od dětství. Dřív jsem se musela hlásit, aby se nebála ona a teď je to trochu naopak. Vždy o sobě víme, kde jsme a co děláme.
Kateřina: Když nevím, bojím se pořád. Ale asi když jako redaktorka jezdila v noci natáčet nebo když točila kauzy nebezpečných gangů. A nebo když sedne za volant a jede delší trasu nebo po D1.
RODINA POD LUPOU: Bára Kozáková s maminkou Kateřinou
CO SI V DOBRÉM ZÁVIDÍME
Bára: Tátu. Takového manžela bych také chtěla.
Kateřina: Že si v pohodě může užívat život podle svých představ. A že je obklopena partou výborných kamarádů a umějí si to opravdu užít.
ČÍM SE UMÍME PŘEKVAPIT
Bára: Pořád něčím. Maličkostmi, bláznivými nápady i krásnými dárky.
Kateřina: Na překvápko jsou Bára společně se svojí sestrou úplné přebornice. Za poslední rok se jim podařilo několik povedených kousků, třeba koncert Julia Iglesiase v Londýně nebo oslava mých 60. narozenin. Mám vždycky obrovskou radost, až mě doženou k slzám. Doufám, že i my s manželem dokážeme Báře připravit překvapení, ale to musí říct Bára sama, zda je opravdu překvapená.
CO SPOLU PODNIKÁME NEJČASTĚJI
Bára: Jezdíme na dovolené, každý rok. To už je tradice, která nám zůstane, myslím, už napořád.
Kateřina: V naší rodině to funguje tak, že pravidelně trávíme společné dovolené a je při tom neskutečná legrace. Užíváme si to. Hodně spolu chodíme do divadla a na muzikály. No a asi bychom nebyly ženské, kdybychom rády nechodily na nákupy.
