Robert: Stýská se mi, Vladko

  • 66
Okamžik, v němž se vyvolený Vladko rozhodl kvůli hádce ve vile ostřihat svoje dlouhé černé kadeře, nebyl smutný jen pro něj. Doma u obrazovky to s napětím a slzami v očích sledoval i jeho přítel Robert Votruba.

* Vladko při střihání mluvil k vám, doufal, že ho budete mít rád i bez vlasů. Co vy na to?
Je mi jedno, jestli má dlouhé, nebo krátké vlasy. Jestli je tlustý, malý, hubený, černý, nebo bílý. Mám ho rád, jaký je uvnitř, a ne jak vypadá. Co s hezkým hrncem, když se z něj nenajíte?

* Myslíte, že toho teď lituje?
Slyšel jsem názory, že to byl jeden z jeho dalších hysterických záchvatů. Nebyl. Vypustil tím ze sebe bolest. Hnusí se mu, jak se tam ti lidé chovají, jak si nestojí za svým názorem. Určitě nelituje.

* A lituje toho, že do soutěže šel?
Původně to bral jako hru, chtěl se pobavit. Teď zjišťuje, že to zase taková zábava není. Chtěl svůj život radikálně změnit a ukázat, že i normální člověk, jeden z nás, může něco dokázat, když je poctivý a upřímný a řekne, co si myslí. I když je to trochu drastický způsob. Když nemáte peníze, musíte něco protrpět. Vladko tam samozřejmě chtěl taky kvůli penězům. Vařil v nemocnici v Motole za pár korun. Ne že by ho to nebavilo, ale neuspokojuje ho to. Miluje památky, chce studovat, je humanitně zaměřený. Je to opravdu úžasný člověk, který snad do téhle doby ani nepatří. Poctivějšího člověka jsem za celý život nepoznal.

* Seznámili jste se prý na inzerát?
Ano, dal si ho do jednoho gay časopisu. Měl ho napsaný stylem, který mě zaujal. Vyšel pak ještě několikrát, ale to už na něj neodpovídal, měl mě. Já byl tenkrát dva roky sám, vzpamatovával jsem se ze strašného rozchodu. Zkusil jsem to a vidíte, co z toho je. Na den našeho seznámení si pamatuju přesně - byl třetí listopad a my chodili šest hodin Prahou. Vladko miluje památky jako já. Během chvilky jsme věděli, že si máme co říct. Dnes víme, že chceme jeden druhého, ale teprve teď, kdy jsme od sebe, poznáváme, co to ta pravá láska je.

* Brzy budete mít výročí...
No právě. Když bude ještě ve vile a půjde to, chtěl bych mu tam poslat kytku. Stačí, že asi sám oslavím na konci října narozeniny a možná i Vánoce. To bude strašný, všechno si to tady skousnu.

* Kdo vymyslel, že sexuální orientaci Vladko prozradí až ve vile?
Domluvili jsme se tak. Novináři by to stejně vytáhli. Myslím, že to řekl úplně úžasně. I ze mě to spadlo, když teď lidi vědí, že k němu patřím. Ale je legrační pozorovat, jak kolem toho někteří chodí jako kolem horké kaše a bojí se zeptat. Někteří na mě křičí: Buzerante! Vypouštím to, je mi to jedno. Je ale strašně příjemné, když na mě holky mávají a volají: Hele, Vladkův přítel, držíme palečky! Byl jsem před pár dny s kamarádkou na obědě a prošli jsme se Prahou. Lidi mi podávali ruce, chtěli po mně podpisy. Já z toho byl v šoku, bylo to neskutečný. Slíbil jsem poslat společnou fotku, ale podpis nedal ani jeden. Udělám to až společně s Vladkem, když o to ještě budou stát. Dokud nebude venku, tak ne. Patříme k sobě. Já tady můžu pár kroků udělat sám, ale chci, aby byl u toho i on. Lidi mě znají jen díky němu.

* Vedou ty kroky i ke snaze udělat něco s registrovaným partnerstvím gayů?
To hlavně. Je smutné, že za něj můžeme bojovat až teď díky Vladkově popularitě. Ale snad lidem otevřeme oči a pomůže to dobré věci. Jsem šťastný, když mu lidi fandí a vidí, že gayové mohou taky fungovat v normálním vztahu. Nevidím důvod, proč bychom nemohli adoptovat děti. Dostali jsme jen do vínku to, co jiní lidé nemají. Ale jsme taky lidi, máme svoje city, umíme milovat i nenávidět. Nemáme to tak lehké, jak si každý možná myslí. Najít k sobě partnera v normálním životě je těžké, v tom našem je to dvakrát těžší.

* Kdyby to bylo možné, vzali byste se?
Určitě. O svatbě jsme se dokonce bavili. Vladko už má vymyšlené, jak budeme oblečení. Já ho musím mírnit, vždycky mu říkám: Počkej, ty jsi dvoumetrové dítě, musíme nejdřív trochu dozrát. Mně je osmadvacet, on je o rok mladší. Je to všechno otázka času. Nejdřív si potřebujeme dát svůj život do nějakých kolejí. A potom budeme pokračovat dál.

* Jak je vám, když se na něj v televizi díváte?
Hrozně. Nejsem kvůli tomu ani v našem bytě, ale víceméně u rodičů. Mám výhodu, že ho vidím, on mě ne. Ale zase mě mrzí, když musím poslouchat, jak se mu stýská a přemítá, jestli na něj počkám. Má strach, neví, co se tady děje. A já zase vidím, co se děje tam. Je to zkouška pro něj i pro mě.

* Už byl dvakrát v Duelu, mohl jste ho vidět naživo, dokonce vám povolili pár slov...
Na Duelech je nejhezčí, že vím, že ho budu mít kousek od sebe, že se potkáme očima, aspoň na chvíli se obejmeme. Nechtěl bych ale, aby tam byl kvůli mě každou sobotu, protože to těžce nese. Zase ale vidí oporu v lidech a víc a víc si věří. Když ho uvidím jednou měsíčně, bude mi to stačit (směje se).

* Může ho pobyt ve vile nějak zásadně změnit?
Vlado je silný, strašně moc. Co se týče chování, nezmění se. Jestli bude bohatý, nebo chudý, zůstane stejný. Peníze pro něj sice mají cenu, ale nejsou číslo jedna v jeho životě. Potřebuje je k tomu, abychom mohli dělat to, co nás baví, a nebyli závislí na druhých.

* Co by chtěl dělat nejvíc?
Je bavič, komediant. Umím si ho představit jako herce. Kdyby měl možnost studovat, dovedu si ho zrovna tak představit jako jednu z nejlepších hlav, co se týče dějin. Jdeme po Praze a on je schopen ke každému domu říct, kdy byl postaven a kým. Nikdy se to přitom neučil, má to vyčtené z knížek.

* Máte představu, jak bude vypadat jeho první den venku?
Nepustí ho domů, bude muset spát v hotelu. Můžu tam být s ním, na to už jsem se ptal. Myslím, že to ani nebude o sexu, ale o tom, že se budeme moci obejmout, dostat ze sebe tu energii. Bude asi psychicky zdeptaný a bude chtít vyprávět. Hlavně mě musí najít v pohodě. V rodině potřebuje mít velkou oporu. A tu mít bude.

VŠE O VYVOLENÝCH ZDE

Vladkův přítel Robert mezi diváky ve studiu. (10.9.2005)

Přítel Vladka Dobrovodského Robert a Vladkova maminka mají důvod k radosti - Vladko je stále ve hře o 11 miliónů.

Vladko se líbá se svým přítelem Robertem před návratem do Vily VyVolených. (24.9.2005)

Vladkům přítel utěšuje Věřinu dceru po skončení duelu. (24.9.2005)

Robert - přítel Vladka. (24.9.2005)

Vladko si hladí svého "chlapského" ježka. (3.10.2005)

, , pro iDNES.cz