Na začátku 19. století nejdříve vyrobil Friedrich Froebel několik modelů dřevěných stavebnic. Stavebnice jako takové byly pěkné, ale v případě vyšších staveb kostky padaly,neboť opracování dřeva nemohlo být dokonalé a dílky byly příliš lehké. O několik desítek let později bratři Gustav a Otto Lilienthalové našli recept na umělé lisované kameny z písku, křídy a lněného oleje. Přidáním přírodních barev dosáhli pěkného efektu červené (cihel), modré (střech) a žluté (pískovcových kamenů). Pro komerční využití kamenů však chybělo bratrům Lilienthalovým více štěstí či zkušenosti, a tak za směšnou cenu prodali svůj vynález do Rudolfstadtu podnikateli Friedrichu A. Richterovi.
V roce 1880 si Richter kameny patentoval a začal obchodovat pod svou ochrannou známkou "ANKER " (kotva). Časem vyvinul více jak 1200 různých tvarů kamenů odlišných buď tvarem, nebo i velikostí a zavedl systém základní a rozšiřující sady. Výroba kamenných stavebnic dosáhla svého vrcholu na přelomu století. S příchodem éry plastů se však kamenné stavebnice stáhly z trhu a výroba se zastavila v roce 1963.
Pro mnoho sběratelů a přátel však Kotvovy stavebnicové skládanky nikdy neztratily na přitažlivosti a díky neutichajícímu úsilí těchto lidí se začaly v roce 1995 znovu vyrábět. Ukázalo se, že kvalitní věc přetrvá i sto let a v roce 1997 získaly tyto stavebnice ocenění: "Zlatou medaili rodičů".
Nejmenší stavebnice má číslo 4 a obsahuje 55 dílků a 48 podrobných návodů na dveře, náhrobky, kostelík, křížek a tak dál. Další stavebnice již vznikaly jednoduše: K dané sadě existuje možnost dokoupit rozšiřující sadu, a tak rozmnožit počet svých dílků. Pokud byste rozšířili svoji stavebnici na číslo 34, obsahovala by úctyhodných 3878 kusů.
Z jednoduchých kamenných puzzlů, které též nesly značku Anker, se dají dlouhé hodiny skládat podle zadaných obrysů nebo vlastní fantazie nejrůznější ploché útvary. Zkuste z dílků "Kolumbova vejce" (viz foto nahoře) sestavit tento obrys!
- sobota 3. července 1999
