Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Richard Krajčo: Teď chystám svatbu

  9:36aktualizováno  9:36
Je zamilovaný a to jeho život mění. Dříve si Richard Krajčo sám sebe ve svatebním dokázal jen těžko představit, nyní se chystá říci své ano snoubence Ivě Frühlingové - modelce a zpěvačce, která slavila nejdříve úspěchy v Belgii a Francii, teď na ně navazuje v Česku.
Richard Krajčo a Iva Frühlingová

Richard Krajčo a Iva Frühlingová - Zamilovaný pár: Richard Krajčo a Iva Frühlingová - udílení cen Deska roku Allianz 2004. | foto: Dalibor PuchtaiDNES.cz

FOTOGRAFIE ZDE

Krajčo patří k nejpracovitějším umělcům v Česku. Se skupinou Kryštof vydal tři desky, vedle toho stíhá titulní role v Národním divadle. Slibuje, že až přijdou děti, zvolní.

„Říkal jsem si, že budu ještě dva roky intenzivně pracovat, abych pak mohl být doma, věnoval bych se dětem a dělal jen to, co by mě bavilo,“ tvrdí.

* Říká se, že chlap by měl postavit dům, zasadit strom a zplodit syna…
S tím souhlasím.

* V jaké jste fázi?
Dům jsem sice ještě nepostavil, ale jeden jsem si obstaral. Ten strom si člověk může vykládat metaforicky, a tak doufám, že z toho, co jsem kdy zasázel, už něco klíčí. A pokud jde o syna, ten snad také přijde.

* Jste z Ostravy, ale ten dům jste si pořídil v Krkonoších.
Chtěl jsem být blíž Praze a také mně šlo o to, přiblížit mámu s bráchou. Do Ostravy jedu čtyři hodiny, sem to mám hodinku. Mohu být doma častěji a trávit s rodinou více času. To pro mě bylo nejdůležitější.

* Táhlo vás to z města ven?
Určitě. A kdybych nepotkal Ivku, tak v Krkonoších žiju pořád. Nadchnul mě ten klid a samota, po kterých jsem toužil. Proto tam unikám co nejčastěji.

* Budujete si na horách rodinné hnízdo?
Původně jsem si na něco takového myslel, ale teď vím, že to zatím nejde. Ale jako doma se tam cítím, i když Ivka asi není z těch, kteří by z Paříže utekli do malé vesničky na konci světa v Krkonoších. Proto tam teď žít nebudeme, ale na stará kolena, kdo ví, třeba tam jednou uteču.

Svatba bude do konce roku

* Je pravda, že s Ivou Frühlingovou chystáte svatbu?
Ano.

* Jak bude vypadat?
Bude malá, jenom pro nás a naše úplně nejbližší. Nebude to s žádnou pompou, ale bude naše a to je nejdůležitější. Proběhne do konce roku 2005.

* Svatba je tradiční záležitost. Nepůsobíte na mě jako člověk, který ctí tradice.
Takhle nepřemýšlím. Teď je důležité, že jsem našel člověka, se kterým chci být a že Iva našla to samé ve mně. Důležité je, že k sobě od té chvíle budeme patřit, že budeme něčím svázáni. A nic víc jsme neřešili.

Bylo to poblouznění na první pohled

* Není svatba formalita, když spolu dva lidi chtějí žít?
Jsme různí, a takové jsou i naše názory. To je jako s hudbou, také všichni neposloucháme stejnou. Já jsem si nikdy nemyslel, že budu mít potřebu někoho si vzít, ale dneska to mám jinak. A těším se na to. Jestli to někdo považuje za formalitu nebo ne, je vskutku jeho osobní záležitost.

* Jak jste se s Ivou seznámili?
Když jsme s Kryštofem točili desku Mikrokosmos, napsal jsem píseň o Paříži s názvem Pan Sen, je v ní taková francouzská vsuvka. V té době přijela Ivka dělat promo své francouzské desce z Paříže do Prahy, a protože vydává u stejného vydavatelství jako my, dali nám na ni tip. Poslali jsme jí nahrávku i naše starší desky se vzkazem, jestli by neměla hodinku, nepřijela by a nenazpívala nám ten kus francouzsky. Jí se to líbilo, přijela a nazpívala to. Zůstali jsme v kontaktu a jsme spolu v kontaktu dodnes.

* Byla to láska na první pohled?
U mě to poblouznění na první pohled bylo, u Ivky asi úplně ne.

* Později jste to rozebírali?
Ano. Ale víte, ona žila osm let někde jinde. Mně se prostě líbila na první pohled, nějak mi učarovala, ale ne tak, abych přemýšlel nad tím, že bych s ní byl nebo s ní zůstal. Během čtrnácti dnů, co se v Čechách zdržela, jsme se docela sblížili. Když pak odjela zpátky do Francie, zjistili jsme, že si chybíme. Už jsme věděli, že je v tom něco víc a že už je to na obou stranách.

* Stalo se vám tohle někdy předtím?
Ne, nikdy. Takhle ne.

Fungujeme na podobných frekvencích

* V čem je Iva jiná?
To nejde říct. Možná fungujeme na podobných frekvencích nebo způsobem, který ve mně vyvolává nějakou chemii a přitahuje mě. Nevím. Já jenom vím, že takhle zamilovaný jsem nikdy nebyl, vždycky pro mě na prvním místě byla práce, pak práce a potom zase jen práce. A to se změnilo. Najednou jsem chtěl s někým být, něco tady nechat. Moje myšlenkové pochody se změnily.

* Jenže čas hrany obrousí. Jak dlouho vám takováhle láska může vydržet?
To záleží na lidech, na jejich vzájemném respektu a vztahu. Nikdo nemůže říct dopředu, jestli mu to vydrží. Ale může stále bojovat. Když dnes někomu řeknu, že se budu ženit, tak každý starší řekne - Neboj, přejde to. Zvláštní. Žijeme ve světě, kde si lidi myslí, že tohle všechno je nemožné, že manželství je nanic a že rodina nefunguje. Když už jsem se rozhodl a něco si vysnil, tak do toho chci dát všechno. Snažím se jí vycházet vstříc, snažím se ji respektovat a podporovat, těšit se s ní i brečet s ní. Nemůžu říct, že je to navěky, ale záleží na nás, jestli to takhle udržíme. Přál bych si to.

* Nebude vám na obtíž to, že jste oba známí?
Je dobře, že to oba bereme stejně. Když děláme rozhovory, děláme je o naší práci, a ne o tom, jaké nosíme spodní prádlo nebo na jakém večírku jsme se kolikrát opili. V tomhle jsme na jedné lodi. Ale rozumím Ivčinu zklamání z bulvárního tisku, když píšou, že po někom šplhá, že něčeho využívá. To je hloupé, protože i tihle nevědomí novináři by si měli zjistit, že ta holka má za sebou spousty práce venku, že už toho dokázala strašně moc. Od čtrnácti se protloukala sama ve Francii, dokázala vydat úspěšnou desku u velké firmy a fotila reklamní kampaně pro známé značky po celé Evropě.

Dovedu si představit rok života ve Francii

* Zeptal jste se, jestli se jí nebude po Francii stýskat?
Já vím, že se jí stýskat bude. Moc ji obdivuji, že ten krok dokázala udělat. Jeli jsme stěhovat její věci, a když jsme přejížděli hranice, tak jsem se jí zeptal -hele, víš to jistě? Jsi si jistá, že si chceš vystěhovat svůj pařížský byt a žít se mnou v Praze? A ona řekla, že jo. Tak doufám, že toho nikdy nebude litovat. Ale vím, že se jí stýskat bude, protože si zvykla na jiný život.

* Přemýšleli jste i opačně? Tedy tak, že vy byste se přestěhoval do Francie?
Řekl jsem jí, že si dovedu představit dobu, kdy se seberu a na rok na dva odjedu a budu s ní žít ve Francii. Ale ta doba ještě nepřišla, já se tady živím jazykem a nedovedu si představit, že bych teď začal hrát v comedii de France nebo zpíval ve francouzštině. I když jeden tamní producent mě kontaktoval a zajímaly ho věci, které jsem dělal. Jenže pokud tam člověk nežije a nemůže se tomu věnovat dnes a denně, tak je to hodně komplikované.

* S kapelou Kryštof jste vydali tři desky, většinu písní jste napsal vy v době, kdy jste řešil nějakou životní krizi…
Tak bych to přímo neřekl. Prostě někdy se člověk směje, někdy je mu smutno. A já skládám ve chvíli, kdy je mi smutno.

* Co s tím teď budete dělat?
No, teď nemám nic. (smích) Ne ne, přeháním. Napsal jsem šest nových věcí, ale vlastně nevím, jaké jsou. Jsou asi zase jiné, než byly ty na desce Mikrokosmos. Tu jsem musel natočit, abych se vypořádal s věcmi, které mě trápily. A teď, mám pocit, jde o písně bližší první desce Magnetické pole.

* Říká se, že třetí deska je rozhodující. Platí to i u vás?
Moc nevím, co to znamená. My jsme tu desku docela dobře prodali a teď máme dobrou výchozí pozici - právě teď mi leží na stole tři smlouvy od gramofirem. Myslím, že jsme si vydobyli větší respekt u novinářů a že nám zůstali skuteční fanoušci, ne jen ti, kteří se nechají oblbnout jednou písničkou v rádiu. Tak jestli tohle znamená „rozhodující“, tak jsme snad prošli. I když je fakt, že většina hlavně velkých rádií nás do svého playlistu nezařadila.

* Dá se v Česku hudbou uživit?
Myslím, že ano. Ale je to pěkná dřina. Byli jsme k tomu trochu donuceni, protože jsme začali hrozně moc koncertovat, na což jsme nebyli zvyklí. Během prvního roku po první desce těch koncertů bylo na dvě stě, zatímco předtím jsme za sedm let odehráli maximálně deset vystoupení. Kluci s tím měli problémy v práci, tak postupně dávali výpovědi. Já doufám, že se hudbou ještě chvíli živit budeme. Když děláme, co nás baví, a ještě za to dostáváme peníze, jsme relativně šťastní.
Rozhodující je moje máma

* Vy můžete být šťastný i v divadle, dostáváte velké v role na první scéně. Kdo je ten, na jehož názor dáte nejvíc?
Jsou takoví lidé, třeba Michal Dočekal, šéf činohry Národního divadla, režisér Janusz Klimsza, který mě učil, nebo Vladimír Morávek. Ale nejvíc mi samozřejmě záleží na tom, jestli se to líbí mojí mámě. Když na to moje máma přijde a řekne: „Je to dobrý, synku“, tak je to pro mě dobrá vizitka.

* Říká vám to často?
Někdy to řekne, jindy ne. Ale, musím to zaklepat, já mám štěstí na role.

* Jednou z nich je i Levčik v Černém mléku v pražském Kolowratu. Jenže když se na představení přijel podívat autor hry Vasilij Sigarev, nelíbilo se mu to. Bylo vám to líto?
(odmlčí se) Jo, bylo mi to líto.

* Šli jste pak na pivo a rozebrali to?
Ne, nekápli jsme si zrovna do noty, působil na mě poněkud arogantně. Je to těžké. On je stejně starý jako já, a kdybych já napsal nějakou písničku a pak ji někdo nazpíval, tak také nevím, jak bych se zachoval. Ale divadelní hry jsou k tomu, aby se inscenovaly. Já myslím, že se ta inscenace povedla, reakce na ni byly exkluzivní, dokonce se někde objevilo, že to je jedna z nejlepších věcí, kterou má Národní divadlo na repertoáru. A hlavně jde o to, co vyvolává u diváků -ti odcházejí a jsou plní emocí.

* Souhlasím. I mě tehdy reakce Sigareva překvapila.
Já jsem byl také zaskočen. Skončilo představení, on přišel a mlčel. Pak řekl, že k tomu nic říkat nebude. Byl jsem hrozně zklamaný. Pak přišla jeho přítelkyně za Martinou Válkovou, která hraje Šuru, a řekla jí, že ji hrála také a že ji hrála dobře. V tu chvíli jsem pochopil, že tam není něco v pořádku. A tak si říkám: Byli jsme tak dobří, že to nerozdýchal. Netušil sám, jaký je to masakr.

* Vy se živíte divadlem i hudbou. Lze obojí dělat na sto procent?
Já dělám obojí na sto padesát procent. Nevím, jak dlouho to vydrží, ale nemohu dělat něco napůl, to jdu od toho. Dělám to tak pět let, a zatím to ještě jde.

* Zvolníte, až budete mít rodinu?
Chtěl bych. Říkal jsem si, že budu ještě dva roky intenzivně pracovat, abych pak mohl být doma, věnoval bych se dětem a dělal jen to, co by mě bavilo. Třeba bych si udělal domácí studio, ale hlavně bych byl s rodinou. Je to asi utopická představa. Nejradši bych vyhrál v loterii.

* Co pro to děláte, abyste vyhrál?
Znám na to jeden hezký vtip. Chlápek chce hrozně vyhrát v loterii. Celý život ale nic, a tak když zemře, jde do nebe a říká Bohu - To snad není pravda, ty chceš pro lidi dobro, ale pro mě jsi nic neudělal. Já jen chtěl vyhrát v loterii. Tak proč jsem nevyhrál? A Bůh odpoví: Protože sis nikdy nevsadil. Já sice nesázím, ale snažím se pracovat tak, abych měl potom třeba rok nebo dva pauzu a mohl být s dětmi co nejvíc. To je ta moje sázka do loterie.

Chtěl bych, aby moje děti byly osobnosti

* Jaký budete otec?
Přísný. Ivka mi říká, že budu hrozný pedant a že z toho má strach. Ale pak mě třeba vidí, jak má moje Leontýnka, což je irský vlkodav, dostat na zadek, a výsledkem je něco mezi pohlazením a něžným pohlazením, protože to prostě nedokážu. To se pak jen usmívá. Jaký budu otec? Uvidíme, až to přijde. Chtěl bych být hlavně spravedlivý.

* Co se budete snažit předat dětem v první řadě?
Chtěl bych, aby z nich vyrostly osobnosti. Lidi s vlastním názorem, kteří se budou o něco zajímat, nebude jim jedno, kde žijí. Ať už budou kopat do balonu, hrát na kytaru nebo kreslit, určitě bych je v tom chtěl podporovat. Chci, aby moje děti šly za něčím, k čemu je to táhne. V tom bych je podporoval a snažil se, aby byly soběstačné, na vlastních nohou, a zároveň na sebe byly pyšné a hrdé.

Richard Krajčo očima snoubenky

Iva: Otec bude výborný
Kráska s uhrančivýma očima, to je Iva Frühlingová, snoubenka Richarda Krajča. Od čtrnácti žila v Paříži, kde se prosadila jako modelka, pak se vydala na dráhu zpěvačky a s francouzsky zpívanou deskou Litvínov dobyla belgickou hitparádu. Kvůli vztahu s Krajčem se nedávno z Francie přestěhovala zpátky do Česka.

* Jaký bude otec?
Úplně výborný. Mám pocit, že se na to úplně hodí a těší se na to.

* Prý se bojíte, že bude moc přísný.
Asi bude přísnější než já, ale to nikdy nemůžete vědět dopředu. Bude asi přísný, ale zároveň spravedlivý. Bude dítěti spíše vysvětlovat než mu nadávat.

* Když jste ho viděla poprvé, byla to láska na první pohled?
Ne. U mě to šlo postupně. Psali jsme si esemesky a pak, jak jsem zjišťovala, jaký je člověk, to přišlo asi po jednom dvou týdnech.

* Nechá si od vás poradit, když má nabídku třeba na divadelní roli?
Vždycky se ptá dvou lidí - mamky a mě. Myslím, že na to hodně dá.

* Co ho dokáže spolehlivě naštvat?
Když jsme spolu začali chodit, tak ho štvaly věci kolem hudby, když se mu něco zdálo nespravedlivé. Teď ale tyhle věci hodil za hlavu a žije z něčeho jiného. Uklidnil se a už ho nic kolem nerozčiluje.

Autor:



Nejčtenější

Marta Jandová si roli matky užívá. Práce má na nějakou dobu stopku.
Marta Jandová o dalším dítěti: Nejsem nejmladší a vím, jak to je

Zpěvačka Marta Jandová (43) prozradila, že by si dovedla představit vetší rodinu. S manželem Miroslavem Vernerem (39)...

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět....



Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že...

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si...

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech....

Další z rubriky

Andrea s manželem Mikolášem při výběru kočárku pro jejich miminko (2017)
Andrea Růžičková konečně porodila. Jméno syna hned neprozradila

Herečka Andrea Růžičková (33) několik dní přenášela a snažila se vyvolat porod všemožnými cestami. Vždy ale sázela...

Těhotná Lenka Zahradnická a její partner Michal
Lenka Zahradnická je maminkou. Dcera dostala jméno Jasmínka

Herečka Lenka Zahradnická (32) s partnerem Michalem teprve minulý týden pořídili kočárek a dnes už je miminko na světě....

Priscilla Presley na sedmdesát nevypadá, ale obličej má ztuhlý botoxem.
Priscilla Presley: Když jsem Elvise potkala poprvé, připadal mi odporný

Herečka Priscilla Presley (72) čtyřicet let po smrti Elvise Preslyeho zavzpomínala na jejich milostné začátky. Stačilo...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.