„Neposlouchá mě levá noha a levá ruka. Musím rehabilitovat a to cvičení mě bolí. Mozková příhoda, kterou jsem měla, většinou zasáhne řeč, takže lidé nemluví a ztrácejí paměť. V tom jsem měla obrovské štěstí, protože mluvím bez problémů a paměť mi taky funguje výborně. Když nefunguje mluvení a lidé se učí znovu mluvit, to musí být šílené,“ míní Marie Poledňáková.
Jelikož ji čtení unavuje a nemůže si levou rukou držet knížku, dívá se v nemocnici hlavně na televizi. Přiznala, že ji chybí internet.
„Mám hodně času přemýšlet, jenže když si myšlenku nemůžu poznamenat, tak je i to myšlení neekonomické a namáhavé. Ale vždycky si připomínám, že jsou na tom lidi mnohem hůř. Mně to jednou skončí a doufám, že brzy, já se z toho dostanu. Je mi líto těch, co to štěstí neměli,“ říká.
Na kolaps na své chalupě na Vysočině si moc nepamatuje. Vybavuje se jí převoz vrtulníkem do Ústřední vojenské nemocnice v Praze.
„Paní Vašíčková, která mi na chalupě vypomáhá, zavolala záchranku a operátorka řekla, že to je na helikoptéru. To jsem zuřila. Nechápala jsem, k čemu je potřeba helikoptéra. Ale co jsem mohla dělat, za chvíli už svištěla nad chalupou a ohýbaly se stromy,“ vzpomíná režisérka, která s natáčením filmů už skončila. To ovšem prohlašovala ještě před mozkovou příhodou.
„Ano, v mém věku je to riziko, to jsem všem říkala. A vidíte, měla jsem pravdu. Představte si, že bych teď byla uprostřed nějakého natáčení. Vždyť by ten film musel zůstat stát a to je nepředstavitelné. Ale příběhy mě přitahují dál, a tak jsem napsala knížku. Jmenuje se Ten, kdo tě miloval a je to detektivní příběh s tajemstvím,“ dodala pro čtvrteční Magazín DNES.
