"Došli jsme do chýše, která ovšem byla uvnitř dokonale vybavena jako udírna kachen a současně se tam kachny také pojídaly. Majitel restaurace nám s velkou pýchou ukazoval na zdi diplom, který mu tam osobně napsal francouzský velvyslanec, který si tak pochutnal na pekingské kachně, že pocítil potřebu to vtělit do nápisu na zeď. Od doby, co mi byl v roce 1973 vyoperován žlučník, kachny nejím, protože doktor mi tenkrát řekl, abych se vyhýbal kachnímu tuku, protože by na mne nepůsobil blaze. Tentokrát jsem to ale zkusil a nic se nepřihodilo," libuje si režisér.
Vorlíček tvrdí, že vůbec nejlepší jídlo, které v Číně měl, je Veverčí ryba, což je ryba upravená zvláštním způsobem. Naježí se pečením. Připomíná to způsob, jakým si trampové opékají buřta, kterého naříznou a on se vytvaruje do takové růžice. Ryba je nařezaná na povrchu do jemných kostiček, jako křížovka v novinách.
Kulinářské hody v Číně se odehrávaly pouze v pozdních večerních hodinách.
"Protože jsme snídali ráno, takřka na úsvitu, a pak přes den nás zásoboval čínský catering čínskými jídly v miskách, a tak teprve byl čas na kulinářské požitky. Proto jsme místo osmi chodů většinou zvládli jenom šest," dodává Vorlíček.
