V Lanškrouně na náměstí mají podobné okno, jako je to, ze kterého papež zdraví dav ve Vatikánu. Z toho jejich mává místní farář. Rozdíl tu je, hlavní představitel katolické církve v Lanškrouně volá čau a má sportovní svetr.
"Jo, ten křest! Počkejte, jdu pro notýsek... Tak kdy se vám to hodí?" haleká z prvního patra, aby přehlušil vydatné vřískání kočky, která se o jeho pozornost s každým dělí se značnou nechutí. Má to těžké, holka. Její pán přitahuje lidi jako magnet. Kdyby se choval jako obyčejný kněz, na jaké jsme zvyklí, odsloužil by pár mší, poklábosil s babičkami a mohl by si v klidu číst. Zbigniew Czendlik je ovšem úplně jiný.
Byl to jeden z recitálů Lucie Bílé na Nově, do nichž si zvala hosty. "A tohle je můj kamarád Zibi," sdělila divákům, když na jeviště přišel neznámý mladý muž, který mluvil legračně česky. Pro mnohé to byl trochu šok. Ten pohledný sympaťák je totiž kněz, vyšlo po chvíli najevo. Kněz v zábavném pořadu se zpěvačkou s hlubokým výstřihem! Nevídaná věc. A ještě spolu žertují a vyprávějí vtipy!
V dalších dnech lidé řešili, proč se populární hvězda přátelí s knězem z Lanškrouna a co je ten pán vlastně zač. Novináři o něm začali psát. "To jsi tedy hezky pohnojil," řekl mu tehdy kolega. "Na půdě bez hnoje nic neroste," odpověděl.
Teď už si na popularitu zvykl. Stalo se totiž módou znát se se Czendlikem. Když křtí dcery premiéra, když nejpopulárnější zpěvačka kvůli němu organizuje svou svatbu v Lanškrouně a když ho Bolek Polívka zve do svých televizních pořadů, tak to nebude jen tak ledasjaký kněz, myslí si lidé. Přidejme k tomu fakt, že hraje tenis a na záběrech z pražských večírků celebrit je vidět, jak ho obletují finalistky soutěží Miss.
Jsem bulvární kněz?
"Zvolil cestu netradiční, na hraně," říká generální vikář královéhradeckého biskupství Josef Socha. Ano, i farář má své nadřízené. Zpravidla důstojné pány, kteří na takový živel v české katolické církvi zvyklí nebyli. "Já mu věřím, ale je v obtížné situaci," vysvětluje generální vikář. "Kněží tady nejsou proto, aby dělali to, co lidé chtějí, co je populární a zábavné. Naopak, mnoho starších, prostých věřících by tím mohl odradit a pohoršit. Ale já vím, že páter Czendlik je ve své víře pevný a hlídá se. Má osobní charizma, umí se pohybovat před kamerou. Na tom není nic špatného, naopak. Vybízíme všechny kněze, aby nebyli uzavření a co nejvíce navazovali kontakt s veřejností," říká Josef Socha.
"Sám se někdy ptám, jestli jsem se nestal bulvárním farářem. Jenže když si to přeložím, bulvár znamená ulice, a já přece vždycky chtěl dostat víru ven z kostela, mezi lidi, do ulic," přemítá Zbigniew Czendlik na svém oblíbeném místě, nepohodlné stoličce v rohu obýváku. Je blízko krbu, takže kouř z cigarety vyfukuje přímo do něj a zdá se mu, že tímto způsobem méně obtěžuje návštěvy dýmem. "My katolíci jsme odchováni na kadidlech, proto musíme kouřit," žertuje. Krb je obložen lahvemi alkoholu všech možných značek. Dary ke čtyřicátinám. Přijela na ně i jeho maminka. "To je vidět, jak tady máš špatnou pověst. Knězi přece mají lidé nosit knihy, a ne alkohol," říkala mu. A on se bránil: "Vždyť žádná z lahví není otevřená."
Stát se knězem byla v rodině Czendlikových z polských Beskyd přirozená věc. Jako většina Poláků jsou rodiče katolíci a k víře vedli i své čtyři děti. Všichni tři synové dělali ministranty. Dva brzy skončili, Zbigniew vytrval nejdéle. "Z toho bude farář," říkávalo se po vsi. Ale pak Zbigniew začal chodit na gymnázium v Těšíně. Užíval si kamarádů, hospod, sportování. Přesto se po gymnáziu rozhodl pro teologii. Jako by to bylo jasné odjakživa a těch pár let bylo jen přechodné období nejistoty. "Dělal jsem všechno a nic pořádně. Ale v rozhodování jsem si byl jistý," říká. Rodiče byli rádi, mnohem víc je překvapila jeho sestra. Půvabná dívka, která se věnovala tanci, se rozhodla stejně - vstoupila do kláštera.
Lucie Bílá: Můj kamarád do deště
Je rok 1989, Zbigniew je vysvěcen na kněze a v tehdejším Československu padá komunistický režim. Jak by ho mohlo napadnout, že politika v sousední zemi ovlivní jeho život. Mnohé fary jsou prázdné, není je kým obsadit, protože školy teprve mohou začínat přijímat více mladých zájemců o studium teologie. Český biskup proto žádá o pomoc polské kolegy, jestli by na přechodnou dobu nepřijeli polští kněží. "Ty jsi tam od Těšína, tak určitě rozumíš česky," říkají knězi Czendlikovi a posílají ho do Náchoda. Vzpomíná, že z češtiny znal jedině nápis Pozor, vlak. Když kdosi volal na faru a ptal se, jestli je tam pan děkan, odpověděl do telefonu, že děkan pošel. Děti, které přišel učit náboženství, požádal, aby ho, když udělá v češtině chybu, popravily. Ale to už je dávno, před dvanácti lety. Jedenáct z nich žije v Lanškrouně.
Když přijel, fara i kostel svatého Václava byly pořádně zchátralé. Pustil se do shánění peněz a oprav. Teď je vše pěkné, čisté, u fary je restaurace U pastýře a upravená zahrada, na které pan farář pořádá letní grilovací slavnosti. Přijít může každý, komu se chce. Když v roce 1997 skončily opravy kostela, přemýšlel, jak to oslavit. "Aby to nebyla událost jen pro věřící, ale pro celé město," vysvětluje. "Tehdy Lucie Bílá často zpívala Ave Maria, Pie Jesus a podobné písně. Zjistil jsem, že má v té době koncert v Letohradě, to je nedaleko. A tak jsem si říkal, že kdyby si odskočila k nám, mohlo by nás to vyjít levněji."
Vyšlo to, Zbigniew Czendlik manažerovi Lucie Bílé vysvětlil, že nelze žít bez toho, aby nezpívala v Lanškrouně. Nakonec byla tak nadšená akustikou kostela, že se tam rozhodla i natočit koncert s Pardubickou filharmonií. A do Lanškrouna se pak vracela. Když se teď Lucie Bílé na pana faráře zeptáte, je znát, že i když mu důvěrně říká Zibíček, má z něj respekt. "A co o mně říkal?" hned se zajímá. Když slyší, že samé pěkné věci, je viditelně potěšena. A vysvětluje: "Je málo lidí, u kterých máte hned pocit, že pro vás budou v životě hodně znamenat. Zibíček mezi ně patří. Je to můj kamarád do deště."
V dubnu 2002 se po Lanškrouně začalo povídat, že se chystá něco velkého. Kostel i fara byly vyzdobené, všude se uklízelo. Pan farář si ze zvědavců dělal trošku legraci, říkal jim, že přijede kardinál. Slíbil totiž, že nic neprozradí. Až v ten den ráno se roznesla úžasná zpráva: u svého přítele faráře se bude vdávat Lucie Bílá! Sjely se davy fanoušků a novinářů. "Byl to tak trochu přímý přenos, nervy, zmatek, ale jsem rád, že jsem u toho mohl být," říká Zbigniew Czendlik. Jenže oddávat nejpopulárnější zpěvačku se ukázalo trochu rizikové.
Co říct, jak se tvářit, když se ho teď lidé chodí ptát, jak je možné, že se její manželství po roce rozpadlo? Co vy na to, pane faráři? "Jsem tady od toho, abych ji a každého jiného, kdo o to stojí, podržel právě v nepříjemných situacích. Nemůžu být tím, kdo to nějak hodnotí, odsuzuje, kdo trestá potrestané," říká, ale je jasné, že ho trable kamarádky trápí. Ovšem moralizování od něho nečekejte. On poslouchá, občas naznačí, co si myslí, ale nikdy vám nic nezakazuje. "Rozhodnutí musí udělat každý sám," říká.
Farář v Česku? Exotika
Kvůli tomu, že si ho lidé pamatují z televize, rozhlasu nebo o něm četli, za ním někteří přijíždějí zdaleka. Zaklepou na faře a začnou se svěřovat se svými starostmi nebo jsou jen tak zvědaví, jaký ten pan farář ve skutečnosti je. Zbigniew Czendlik je na to zvyklý. Jednou zaklepe úplně neznámá paní, prohlásí, že přijela až z Plzně, je zoufalá a chce mu o tom povídat. Jindy je za dveřmi povědomá tvář, která říká: Já jsem Dan Landa a chtěl jsem vás poznat. Proč jim za to stojí? Přitahuje pozornost jen kvůli tomu, že se často ukazuje se známými a vlivnými lidmi? Upřímně, vždyť to by mnohé mohlo spíše odradit. Tak jaký vlastně je?
"Jsem úplně obyčejný chlap, jenže tady si lidé představovali a někteří ještě představují, že farář musí být vždycky legrační starý pán jako ten z filmu Slunce, seno, jahody. Pro Čechy je farář něco exotického. V Polsku neuslyšíte: Podívej, farář. Tam má vysoké společenské postavení, v každé obci je uznáván stejně jako starosta, ne-li víc, ale zároveň ho tam všichni berou jako naprosto přirozenou součást života. Tady je to jiné. Co se týká pohledu na kněze, jsou lidé velmi puritánští. Mají představu, jak má vypadat, jak se má chovat, jak má být starý. Když je mladší, hraje tenis a nosí džíny, je podezřelý. Přitom jinak je tady prostředí velmi liberální. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že se lidé dvakrát i třikrát ožení a mají milenky."
Žádat o peníze neumím
Ono to všechno vypadá idylicky. Až se chce říct: Ten páter Czendlik je chytrý a umí počítat. No uznejte, komu jinému by se měly lépe shánět finanční dary než faráři se slavnými a vlivnými přáteli. Je zván na večírky a premiéry do Prahy, ve východních Čechách je hostem snad každé významnější akce. Tam si určitě nikdo nedovolí odmítnout, když naznačí, že by farnost potřebovala peníze na to či ono. Jenže, překvapení. "Žádat o peníze neumím," tvrdí. "Čekám na znamení shora, pak zkusím naznačit, ale když dotyčný hned nereaguje, tím končím. Dávám šanci jen jednou."
A po čase z něho dokonce vylézá, že se právě cítí trochu zklamaný a unavený. Ve vesnici Žichlínek nedaleko Lanškrouna totiž rozjel opravu zchátralé budovy, ze které vzniká domov pro opuštěné děti. Peníze do projektu vložila Lucie Bílá, několik firem, tisícovky i stokoruny posílali jednotlivci. Původně se hlásila spousta pomocníků, ale nakonec většina práce zůstala na něm. Domov nakonec vznikne, ale je znát, že očekával větší pomoc lidí. "Ale to tak bývá, že plány jsou velkolepé a pak postupně nadšení upadá. Říkám si, že je to prostě zkouška."
Což neznamená, že by neměl další plány. Kromě toho, že lanškrounská charita pořádá různé sbírky a provozuje ošetřovatelskou službu pro nemocné, plánuje vybudovat základnu dobrovolníků, kteří by navštěvovali osamělé staré lidi. "Vím, že jich je v okolí hodně, a moc by jim pomohlo, kdyby jim někdo občas třeba přivezl noviny a popovídal drby. Mnoho lidí, kteří se těžce pohybují, trpí samotou."
Na rozdíl od pana faráře, v jeho případě o samotě nemůže být řeč. Podařilo se mu, o čem snil - jeho fara, zahrada a restaurace se staly rušným místem a Čechům pomalu přestává být divné, že kněz občas vesele vypráví v televizi vtipy. Jako třeba tento: Víte, které víno je nejsilnější? Přece mešní. Jeden pije a zpívá celý kostel.
Čím na sebe Zbigniew Czendlik upozornil
rok 2000 - Vystupuje jako host Lucie Bílé v pořadu Lucie na bílo na Nově.
rok 2002 - V Lanškrouně oddává Lucii Bílou se Stanislavem Penkem.
rok 2003 - Stanislav Gross k němu přijeli nechat pokřtít své dvě dcery.
rok 2004 - Vypráví vtipy v pořadu Bolka Polívky Bolkoviny v České televizi.
 Kněz Zbigniew Czendlik |
