Hned v úvodu začnu asi pro vás nemilou otázkou, ale prostě se nabízí. Jméno Martin Chobot je spojeno i díky bulváru se jménem Ewa Farna. Je to pro vás výhoda, či naopak?
Martin: Já jsem za Ewu rád, že ji mám, ale je pravda, že bych byl rád, kdybychom se s Filipem v médiích více prezentovali jako kapela eFeM Martin a Filip a ne jako někdo někoho. S tím ovšem asi nic sám neudělám. Prostě je to tak a osobně se tím nijak netrápím.
Jaké je mít slavnou partnerku ze stejné branže?
Martin: Vnímám naše spojení velmi dobře a přirozeně. Navíc s Ewou se známe opravdu hodně dlouho, šest let hraju v její kapele. Jak naše spojení vnímá okolí nevím a je mi to vlastně jedno. My děláme čistou muziku a do soukromí nikomu nic není, ať si kdo chce co chce říká.
Filipe a vy máte přítelkyni?
Filip: Momentálně jsem volný a nemám přítelkyni. Takže jsem otevřený novým seznámením. (smích)
Filip Sázavský a Martin Chobot jsou skupina eFeM.
Ale neříkejte, že po vás fanynky nešílí?
Martin: Je vtipné, že tady v Čechách jezdí na naše koncerty hodně fanynky z Polska. Za to jsme oba hrozně rádi, je to vždy velká podpora. Je pravda, že jde převážně o fanynky Ewy, takže mi jí je tak trošku nezištně bereme.
Filip: A české fanynky zatím pomaličku sbíráme.
Když mluvíme o polštině. Ovládáte ji?
Filip: Trochu rozumím, ale jinak vůbec.
Martin: Něco málo jsem se za tu dobu naučil. Domluvím se, ale je to lámaná polština. Společně s Filipem jsme jednou dělali rozhovor pro náš polský fanklub a to byl zajímavý zážitek.
Jak jste se dali dohromady vy dva?
Martin: Známe se v podstatě od narození, protože naše mámy spolu chodily na vysokou, ale když jsem se odstěhoval s rodiči z Prahy, přestali jsme se na docela dlouho dobu vídat.
Filip: Nakonec jsme se potkali přes holku, která se nám oběma líbila.
Za vznikem kapely tedy stojí žena?
Martin: Vtipné na tom bylo to, že já jsem do ní byl platonicky zamilovaný a jak jsme postupem času zjistili, tak Filip taky. Ona ale nechtěla ani jednoho, tak jsme oba měli zlomené srdce a začali společně psát písničky. Ženská nás vlastně stmelila. Už jako děti jsme chtěli mít společně kapelu, takže jí vlastně můžeme být vděční.
Filip: To je pravda. Já jsem hrál od mala na klavír a Martin na housle a později na kytaru. V osmnácti se tedy začalo plnit pomaličku to, co jsme si předsevzali. Hráli jsme doma v pokojíčku. Nasadili jsme si kariérní volné tempo a před třemi lety nám Lešek Wronka nabídl smlouvu. Sami si píšeme hudbu i text, což přišlo panu Wronkovi osobité a dává nám v tomhle velkou volnost. Jeho syn Michal se o nás stará jako manager.
Fotogalerie |
Jak byste se vzájemně charakterizovali?
Filip: To se těžko říká, když tu sedí Martin. Nemůžu se tolik rozpovídat.
Martin: Můžu odejít, ale rád si to poslechnu.
Filip: Je to takový trochu pesimistický bručoun. (smích)
Martin: Díky. Čekal jsem to horší. Filip je oproti mě dost velký puntičkář. Já už bych to nechal být a on ještě ne.
Filip: Ale ty jsi, co se týče kytary, taky puntičkář. Já jsem háklivý jen na zpěv. Je ale pravda, že když nenajdeme kompromis, tak s tím nejdeme ven.
A co teď chystáte? Pojedete nějaké festivaly?
Filip: My jsme teď natočili desku a snažili jsme se dostat písničky do rádií, ale zatím nic moc nevyšlo. My našim písničkám věříme, ale asi nejsou natolik rádiové, aby se dostaly do éteru. Teď chystáme nové písničky, tak snad se zadaří.
Martin: My máme hudbu takovou komornější, takže vystupujeme spíš v klubech. S kapelou pojedeme např. Mezi ploty, kde jsme hráli i vloni.
Předpokládám, že tedy letní dovolená asi nebude, nebo ano?
Martin: Celé léto budeme hrát, takže spíš práce než odpočinek. Nemáme pocit, že bychom potřebovali dovolenou. Jsme rádi, že je práce.
Filip: My s Martinem pipláme nové písničky. Brzy by měl být hotový nový singl, který bude trochu popovější a snad i přijatelnější pro rádia.
