Příběhy, které otevírají mysl

Příběhy dervišů Idries Shah (Portál, 2001) Nakladatelství Portál asi netušilo, jak se strefí, když v tomto čase vydává knížku Příběhy dervišů s podtitulem Tradiční příběhy súfijských mistrů. Neboť kromě toho, že jsou to příběhy krásné, vtipné, moudré a hluboké, možná rozšíří obzory i těm čtenářům, kteří si dnes skutečně pod slovem islám představují jen zahalené vousaté fundamentalisty a zapomínají nebo nikdy nevěděli, že islám je také mystika, moudrost a vzdělanost, reprezentovaná právě příběhy súfíjských mistrů. (Súfí je islámský mystik žijící asketickým životem, derviš pak příslušník islámského mystického bratrstva.) Příběh Lidožrout a súfí z jedenáctého století na první pohled až neuvěřitelně připomíná naši starou dobrou českou pohádku O statečném krejčíkovi (že by se ústní lidová slovesnost tak shodovala - nebo jsme ji do našeho národního pokladu přejali?), v další vrstvě však skrývá důležitá poselství. Třeba při scéně, když súfijský Mostr tváří v tvář obrovskému démonu rozmáčkne místo kamene vajíčko (v české verzi tvarůžek): "Démon byl ohromený; lidé jsou často ohromeni tím, čemu nerozumějí, a značně si takových jevů cení; mnohem víc, než by ve vlastním zájmu měli." Klíč k četbě příběhů ostatně podává autor knihy Idries Shah sám v dovětku k příběhu Sultán, který odešel do exilu: "Tvrdí se, že všechny pasáže koránu mají sedm významů, z nichž každý je vhodný pro určitou úroveň čtenářů nebo posluchačů." Anebo vzpomenutý výrok proroka Mohameda: "S každým mluv podle toho, na jakém stupni porozumění se nachází." Tedy někdo si přečte v Příbězích dervišů jen děj, jiný nachází námět k přemýšlení, ale každý čtenář si přijde na své. Dají se číst jako pohádky, bajky i jako filozofická sdělení. "Ve školách súfijských mistrů měly často při výchově žáků pevné místo příběhy. Měly narušit navyklé strnulé způsoby vnímání a myšlení, poučit o často paradoxním charakteru reality, otevírat mysl pro hlubší smysl věcí," píše se v doslovu. Naše školy ale nabízejí málo příběhů. Možná tedy platí to, co říká mistr učedníkům v Příběhu ohně: "Lidé se učit nechtějí. Nejdřív budete muset lidi naučit se učit, a ještě předtím je musíte přesvědčit, že ještě existují věci, které by se měli učit. Lidé si myslí, že jsou na učení připraveni. Jenže se chtějí naučit to, co si představují, nikoli to, co se mají skutečně naučit..."