Příběh tužky a školního sešitu

Knížku světle modrých, modrých, tmavomodrých, nebeských a mořských bajek, bájí a pohádek dědečka Hermelína Hranostaje Barabínského" provázejí od okamžiků jejího zrodu podivuhodné věci.
Knížku světle modrých, modrých, tmavomodrých, nebeských a mořských bajek, bájí a pohádek dědečka Hermelína Hranostaje Barabínského" provázejí od okamžiků jejího zrodu podivuhodné věci. První příběhy z ní vyprávěl František Rachlík svým přátelům na vodních výletech před sedmi desítkami let. Pak je rozdělil do sedmi dnů týdne, sepsal je a některé napřeskáčku samostatně vyšly, obdařené ilustracemi naší výtvarné špičky. Autor se pak věnoval nejen psaní, ale i televizním scénářům a na KO BALTY pozapomněl. Až v první polovině šedesátých let se k nim vrátil, v době, kdy ho postihly těžké osobní i existenční potíže. Tehdy pečlivě naostřil obyčejnou tužku, na chatě sedl ke stolu a začal příběhy sjednocovat do ucelené podoby a vyškrtávat už nezajímavé dobové postřehy. Přes rameno se mu díval syn Mikuláš, který tehdy v sedmnácti letech studoval na Akademii výtvarných umění a umínil si, že otcovu knihu vybaví ilustracemi. Na každých pět stran textu jednu kresbu. Naštěstí jsem byl dost mladý na to, aby mi nevadilo, že to znamená asi pět set ilustrací," pousměje se dnes Mikuláš Rachlík. Jen díky tomu vzniklo přes osmdesát kreseb. Používal jsem, stejně jako na psaní táta, obyčejnou tužku, i když té nejlepší kvality a co nejlépe naostřenou. Kreslil jsem vstoje, připadalo mi, že jen tak soustředím do té tužky všechnu potřebnou energii. A kreslil jsem na listy ze školního sešitu. Nenapadlo mi, že jde o spotřební zboží určené na jeden školní rok a jednou budu mít starosti s tím, jak kresby zachránit." Tehdy kniha i s ilustracemi ležela řadu měsíců v nakladatelství, než se vrátila s tím, že nezapadá do koncepce. Mikuláš Rachlík mezitím dostudoval, krátce po roce 1968 odjel jako falešný student FAMU na výměnu do Florencie a už tam zůstal. Itálie mi vyhovovala, měl jsem pocit, že tam můžu zapustit nějaké kořeny. Nikdy jsem se za ničím nehnal, byl jsem takový líný tulák a ta italská džungle mě začala docela zajímat. Byla jako pavouk se spoustou noh, když se zdá, že padá dolů, vždycky se někde zachytí další nohou. A taky mě chytili Etruskové - takový ponořený element v italské mentalitě, národ, který zabili dřív, než stačil historicky vyprchat, takže jeho duch zůstal stále někde přítomný." Ilustrace ke KO BALTŮM měl stále pečlivě uložené v šuplíku v ateliéru, i když se zatím věnoval zcela rozdílné tvorbě rozměrným olejomalbám a seriálům pastelů na balicím papíru. Objevil je tam úplnou náhodou organizátor výstavy Trieste Contemporanema, který se rozhodl, že pro ni chce právě tyhle kresby. Před výstavou se kresby musely nechat za drahé peníze restaurovat. Ty kyseliny obsažené v papíru školních sešitů ho totiž po čase úplně sežerou, což jsem vůbec netušil. Po výstavě za mnou přišli z velkého nakladatelství, že vydají sérii kreseb jako umělecké reprodukce s úryvky tátova textu. Já jsem si tehdy postavil hlavu, že ne. Jsou to ilustrace ke knize, a tak musí vyjít jedině v kompletu." Přání se mu splnilo právě nyní, devětatřicet let poté, kdy otec a syn Rachlíkovi společně vytvořili KO BALTY, neuvěřitelnou shodou náhod zároveň s první velkou soubornou výstavou, kterou Mikuláš Rachlík představuje svoje dílo v rodné Praze.

Ilustrací ke knize KO BALTY najdete na výstavě Mikuláše Rachlíka v ČMVU v Praze v Husově ulici do 21. října 2001


Témata: Pohádky