Před sluncem nestačí zavřít oči

- I poté, co Evropa zdárně přežila zatmění Slunce, je třeba své oči před slunečním zářením chránit. Brýlatí lidé jsou tentokrát ve výhodě: o jejich oči se totiž stará nejen oční lékař, ale i optik. I při nákupu slunečních brýlí je pro ně samozřejmostí návštěva optiky a obvykle dobře vědí, že jedinou spolehlivou ochranou před slunečním zářením jsou brýle s UV filtrem.
Neplatí to ostatně jen pro sluneční brýle - UV filtrem jsou vybaveny i dioptrické brýle, řada kontaktních čoček a dokonce i umělé nitrooční čočky. »I když negativní vliv UV záření na vznik očních nádorů nebyl potvrzen natolik jednoznačně jako v kožním lékařství, oslňující světlo očím rozhodně neprospívá,« poznamenává Robert Kaňovský z oční kliniky brněnské fakultní nemocnice v Bohunicích.

Brýle, nebo bezcenný šmejd?
Ovšem ten, kdo chce mít zdravé oči, by měl mít i zdravý rozum a nakupovat u odborníků. Brýle od stánkařů nebo ze supermarketů sice leckdy oslní svou cenou, ale ani velký nápis UV filtr nezaručí, že jej skutečně obsahují. Podle optometristky Renaty Giacintové z brněnského Studia Lens může leckdy být výstrahou cena - nejlevnější a přitom kvalitní sluneční brýle zpravidla stojí čtyři až pět stovek. Do této částky se nepromítá jen účinnost filtru, ale také cena obrouček a zejména optická kvalita skla či plastové čočky. Návštěva u odborníka se vyplatí i tehdy, pokud už je pozdě a brýle vám sedí na nose. Test UV filtru totiž poskytuje řada optik zdarma, takže během chvíle člověk ví, zda vlastní brýle s filtrem, nebo jen pěkné obroučky a kus černého plastu. »Sluneční brýle bez UV filtru nelze doporučit v žádném případě,« varuje doktor Kaňovský. »Zorničky za tmavými skly se rozšíří a do očí tak pronikne daleko větší dávka ultrafialového záření.«

Vandr poslepu
Ultrafialové záření ale hraje férovou hru. Zatímco některá oční onemocnění včetně nádorů neprovázejí žádné bolestivé příznaky, nadměrné dávky záření bolí jak čert. »Je to klasický problém při svařování - kdo u toho nemusí být, nemá tam zkrátka co dělat,« popisuje Robert Kaňovský typickou situaci. »Tomu, kdo má svářečskou kuklu, se nic nestane - zato pomocník, který měl něco na chvíli přidržet a jenom přimhouřil víčka, přijde po několika hodinách k lékaři s krutými bolestmi, které popisuje jako písek v očích.« Příčinu bolestí odhalí oční vyšetření, kdy se do oka kápne barvivo. Na povrchu jsou po takovém zákroku patrná místa s poškozenými buňkami. Bolest naštěstí odezní do čtyřiadvaceti hodin. Hůř dopadne ten, kdo se jako Michal Antony z Prahy vydá s partou kamarádů na velký letní vandr do Pyrenejí a nepřibalí si do batohu boční kryty ke slunečním brýlím. Rozptýlené světlo ve vysokohorském prostředí, odrážející se od sněhových polí třítisícovky Pico de Aneto, je nakonec zdrželo o plné tři dny. »Záněty spojivek jsme léčili všelijak,« vzpomíná, »hlavně šátkem na očích. Naštěstí vždycky alespoň jeden z nás jakž takž viděl a mohl ty ostatní vést dál.«

První pomoc pro silné povahy
Víc než sluneční záření však lékařům dávají v létě zabrat úrazy očí. Vznikají při práci i sportu, zkrátka všude tam, kde hrozí riziko jejich zasažení cizím předmětem nebo chemikálií a kde lidé nepoužívají ochranné brýle. Pravidla první pomoci doporučují vymýt oko proudem vody, kapesníkem nebo smotkem vaty odstranit všechny kousky, které se do oka dostaly a které jsou patrné na povrchu, a pak vyhledat odborníka. »Nečistota se však často dostane pod horní víčko a mrkáním, tedy neustálým pohybem oko poškrábe,« poznamenává oční lékař Robert Kaňovský. »Horní víčko má uvnitř pevnou vazivovou ploténku, takže když se postižený podívá dolů, můžete víčko vyvrátit, otočit a smítko vyndat - je to však zákrok, který od ošetřujícího vyžaduje určitou zkušenost.« Pro dezinfekci, zklidnění a na hojení drobných oděrek v oku se používají antibiotické kapky nebo masti; při větším podráždění je však namístě odjezd na pohotovost.


Brýle se mají kupovat u odborníků - platí to i o těch slunečních.