Kníže Grigorij Potěmkin vstoupil do dějin pro jeden velkolepý podvod. Potěmkin byl milenec carevny Kateřiny Veliké, a když Rusko anektovalo Krym, vyžádal si, aby směl jako vicekrál řídit rozvoj nových území. V roce 1787 se na Krym vydala Kateřina. A byla nadšená, jak se jejímu oblíbenci daří. Když plula po Dněpru, viděla spoustu nových vesnic, kolem nichž se pásly krávy. V ulicích výstavných měst ji zdravily tisíce obyvatel. A když v jedné vesnici zašla do chalup, na stole každé z nich našla pečenou husu. Jenže ta husa byla putovní. Ledva carevna vyšla ze dveří, nesli pečeni zadním dvorkem do každého dalšího stavení, k němuž Kateřina zamířila. Ve městech byly výstavné jen domy na hlavních třídách. Za nimi stály makety. Mezi lidmi, kteří carevnu vítali, převažovali převlečení Potěmkinovi vojáci. A nové vesnice kolem Dněpru byly malované kulisy. Na jejich "výstavbě" se podílely čtyři desítky zručných malířů. Přičemž dobytek, který se kolem kulis pásl, byl na umření. Hnali ho postrkem několik set kilometrů. Potěmkinovy vesnice vznikly ve správné zemi. I dnes se za vznosnou fasádou jaderné a kosmické velmoci ukrývají neuvěřitelně zaostalá místa. Ale zpět k Potěmkinovi. Už styl jeho podvodu napovídá, že to nebyl žádný troškař. Když pil, stálo to věru za to. Když byl na vojenském tažení, jedl suchý chléb a nosil co nejprostší šat. Ale když byl u dvora, chodil ověšen diamanty a pořádal marnotratné hostiny, jaké předtím Rusko nepoznalo. Byl inteligentní, samostatný, sebevědomý - vzdělaný, ne však přehnaně. Takoví muži se líbí většině žen, nejen carevnám. A ještě něco. Jako ministr války zakázal Potěmkin tělesně trestat rekruty. Říkal, že velitel se má k vojákům chovat jako spravedlivý otec.
25. srpna 2001
