"Jsem člověk, který musí mít pořád okolo sebe spoustu lidí, na opuštěném ostrově bych se zbláznil, ale ve svém věku už umím poslouchat ticho. Vezmu si knížku a čtu, televizi nepustím, jak je měsíc dlouhej," říká Troška.
Naposledy se zamiloval roku 1981, a to za velmi kuriozních okolností. "Tehdy jsem byl asistentíkem u režiséra Podskalského, v Kazachstánu jsme natáčeli Revue na zakázku," vzpomíná. "A na tom natáčení se přede mnou najednou objevil nádhernej kluk. Saša, blonďák s modrýma očima a atletickou figurou. Já z něj nemohl spustit oči a říkal jsem si: Bože, to je krása."
Ovšem problém - Saša byl ženatý. Co měl mladý režisér dělat? Pozval jej do restaurace i s manželkou: "Dovnitř vstoupil Saša a za ním ale opravdu krásná ženská, manželka Nela. Velikánské oči, záplava oříškových vlasů do půli zad – dokonalý pár. Rozjela se zábava, s Nelou jsme si padli do oka, pak jsme spolu tančili a já se přiznal: Nelo, zamiloval jsem se do tvého muže... A ona řekla: Mně to vůbec nevadí, protože já se zamilovala do tebe."
Troška se odstěhoval do bytu k manželskému páru, sdílel s ním dokonce jedno lože. Prý celkem nevinně: "Měli obrovské letiště, leželi jsme tam všichni tři, večer jsme si dali pusu na dobrou noc, já třeba držel za ruku Sašu, ona se občas dotkla mě... Při loučení na letišti jsme pak všichni plakali a já z toho byl dlouho špatnej, protože mi scházeli."
Taková byla poslední velká láska Zdeňka Trošky. "Nic podobného se už asi nepřihodí. Ale kdyby snad ano, bylo by to něco. Jak se říká: Když vzplane stará stodola, to je potom fajrung," dodává Troška.
