... ale co potom?
Mírně kouřit jsem začal během studií, pokud zbyly peníze na cigarety. V povolání jsem kouřil buď z radosti, když se práce dařila, anebo ze vzteku, když něco vázlo. Množství vykouřených cigaret přibývalo, začalo mi to vadit. Vzpomínal jsem na varování svého otce řezníka a uzenáře - , když mi v dětství ukazoval vnitřek udírny s poznámkou, že takhle to vypadá v plicích kuřáka. Bohužel sám kouřit nepřestal a doplatil na to životem. Před více než třiceti lety jsem jednou v sobotu maloval pokoj. Bylo to na jaře, pálilo mě na průduškách, ale chtěl jsem splnit slib daný ženě. Jsem vyššího vzrůstu a výška stropu mi umožňovala použít místo štaflí starého štokrlete. Při jednom sestupu jsem ale dosedl na zadní část televizoru odtaženého od stěny a zakrytého plachtou, aby se nepocákal barvou. Ozval se podivný zvuk. Při ohledání místa činu jsem zjistil, že je poškozen vyčnívající konec obrazovky. Přístroj samozřejmě nefungoval. Žena suše porovnala hodnotu mého malířského výkonu s výší škody a více se k tomu nevracela. Byl jsem na sebe naštvaný, pálily mě průdušky, na cigaretu jsem neměl ani pomyšlení. Ženě se do hádky nechtělo, viděla rozmalovaný byt. To všechno vyústilo v mou odpověď: »V pondělí jdu koupit televizor na stokorunové měsíční splátky, a dokud jej nesplatím, nezapálím si.« Udělal jsem to. Televizor jsme spláceli asi čtyři roky, nekouřím dodnes. Nejvíc mi cigareta chyběla u ohníčku při stanování. Chuť na kouření jsem tam zaháněl brnkáním na kytaru. Podobný účinek doma měly klavírní improvizace. Těm, kteří chtějí přestat kouřit, bych rád vzkázal: Přestaňte naráz, netrapte se postupným snižováním počtu vykouřených cigaret. Nesdělujte předem svůj úmysl kamarádům kuřákům, jinak vám budou nabízet cigarety při každé příležitosti. Bude-li jim nápadné, že nekouříte, sveďte to třeba na pálení průdušek. Televizoru, který jsem získal úsporou za nevykouřené cigarety, jsem nepřestal být vděčný. Odpočívá na půdě. Nedokázal bych ho vyhodit. Werichův Čochtan by řekl: »... eště ho mám schovanej.«
Patříte stejně jako pan Voda mezi bývalé kuřáky? Pak jistě také vzpomínáte na chvíle, které následovaly bezprostředně poté, co jste uhasili poslední cigaretu. Napište nám o nich! Na vaše příspěvky čekáme ve Víkendu MFD, Senovážná 4, 111 21 Praha 1, fax 02/22062412, e-mail vikend@mafra.cz.
Mírně kouřit jsem začal během studií, pokud zbyly peníze na cigarety. V povolání jsem kouřil buď z radosti, když se práce dařila, anebo ze vzteku, když něco vázlo. Množství vykouřených cigaret přibývalo, začalo mi to vadit. Vzpomínal jsem na varování svého otce řezníka a uzenáře - , když mi v dětství ukazoval vnitřek udírny s poznámkou, že takhle to vypadá v plicích kuřáka. Bohužel sám kouřit nepřestal a doplatil na to životem. Před více než třiceti lety jsem jednou v sobotu maloval pokoj. Bylo to na jaře, pálilo mě na průduškách, ale chtěl jsem splnit slib daný ženě. Jsem vyššího vzrůstu a výška stropu mi umožňovala použít místo štaflí starého štokrlete. Při jednom sestupu jsem ale dosedl na zadní část televizoru odtaženého od stěny a zakrytého plachtou, aby se nepocákal barvou. Ozval se podivný zvuk. Při ohledání místa činu jsem zjistil, že je poškozen vyčnívající konec obrazovky. Přístroj samozřejmě nefungoval. Žena suše porovnala hodnotu mého malířského výkonu s výší škody a více se k tomu nevracela. Byl jsem na sebe naštvaný, pálily mě průdušky, na cigaretu jsem neměl ani pomyšlení. Ženě se do hádky nechtělo, viděla rozmalovaný byt. To všechno vyústilo v mou odpověď: »V pondělí jdu koupit televizor na stokorunové měsíční splátky, a dokud jej nesplatím, nezapálím si.« Udělal jsem to. Televizor jsme spláceli asi čtyři roky, nekouřím dodnes. Nejvíc mi cigareta chyběla u ohníčku při stanování. Chuť na kouření jsem tam zaháněl brnkáním na kytaru. Podobný účinek doma měly klavírní improvizace. Těm, kteří chtějí přestat kouřit, bych rád vzkázal: Přestaňte naráz, netrapte se postupným snižováním počtu vykouřených cigaret. Nesdělujte předem svůj úmysl kamarádům kuřákům, jinak vám budou nabízet cigarety při každé příležitosti. Bude-li jim nápadné, že nekouříte, sveďte to třeba na pálení průdušek. Televizoru, který jsem získal úsporou za nevykouřené cigarety, jsem nepřestal být vděčný. Odpočívá na půdě. Nedokázal bych ho vyhodit. Werichův Čochtan by řekl: »... eště ho mám schovanej.«
Patříte stejně jako pan Voda mezi bývalé kuřáky? Pak jistě také vzpomínáte na chvíle, které následovaly bezprostředně poté, co jste uhasili poslední cigaretu. Napište nám o nich! Na vaše příspěvky čekáme ve Víkendu MFD, Senovážná 4, 111 21 Praha 1, fax 02/22062412, e-mail vikend@mafra.cz.
